Baramui paiteo (2004)

Chápu, že seFighter in the Windmůže spoustě lidí líbit, přesto mi na csfd přijde hodně nadhodnocený (78 % k dnešku). Mně osobně se do noty úplně netrefil a mám s ním vícero problémů. Úplný začátek, kde se Choi Bae-dal připravuje k boji a hovoří o svém strachu ze smrti a ze zmrzačení, vypadal hodně nadějně - ještě jsem neviděl "kung-fu" nebo "karate" film, kde by nějaký legendární bojovník o podobných věcech hovořil, a tak jsem se těšil na pořádný filozofický i bojový nářez. Ale pak následoval děj, který je: 1. Příliš korejský, rozuměj místy iritujíci afektovaným korejským herectvím, naivitou, pokusy o humor, když se to vůbec nehodí atd. 2. Příliš komiksově laděný a historicky zřejmě nepříliš věrný, než aby se dal brát vážně jako biografie. 3. Málo komiksově laděný, se spoustou okamžiků snažících se řešit vážné věci, než aby se dal brát jako lehká komiksová adaptace 4. Dalším slabým bodem jsou bohužel souboje, což u filmu o legendárním zakladateli bojového karate stylu Kyokyushinkai zamrzí hodně. Chápu, že se tvůrci snažili přijít s něčím novým, jenže bohužel nepřehledně natočené bojové scény, kterým chybí začátek nebo konec a jsou prošpikované náhodnými zrychlovačkami a spomalovačkami a všechno ještě umocňuje hyperaktivní střih, nejsou podle mě tou pravou cestou. 5. Neúměrná délka. 6. Snaha do příběhu na sílu naroubovat linku o pokání, zřejmě inspirovaná skvělýmObávaným bojovníkem. Jenže zatímco pokání Jeta Li dokonale dávalo smysl, protože zabil jiného ctihodného mistra jen kvůli svojí pýše, u Choi Bae-dala nedává smysl vůbec, protože zabil gaunera v sebeobraně, když byl k boji přinucený výhrůžkami jeho nebližším. Navíc pokání vObáváném bojovníkovije natočené opravdu krásně a má očistný účinek nejen na hlavního hrdinu, ale i na diváka. Pokání ve Fighter in the Wind v podstatě jen tak prošumí za 10 minut, emocionálně na mě nezapůsobilo a měl jsem dojem, že ve filmu prostě je, aby tam bylo. No a za poslední - ani po přerodu Choi Bae-dala v legendárního bojovníka se z nějakého důvodu nepovede navodit z hlavního hrdiny ten správný heroický dojem a pořád připomíná spíš "počůránka" z úvodu filmu. 60 %

Film pojednává o strastiplnéCESTĚ, fyzicky i psychicky bolavémVZESTUPU, legendárního japonského karatisty korejského původu jménemCHOI BAEDAL, více známém jako MASUTACU ÓJAMA (jeho škola bojových umění Kjokušin karate je dnes proslulá svojí tvrdostí, komplexností a neortodoxními výukovými metodami). MladýKOREJECChoi Baedal se musí potýkat, stejně jako ostatní Korejci žijící v Japonsku, s perzekucí ze strany majoritního obyvatelstva. Přežívá na okraji společnosti. Svojí nezdolnou fyzickouHOUŽEVNATOSTÍ, neutuchajícíTVRDOHLAVOSTÍa záviděníhodnýmTALENTEMse přes řadu počátečních neúspěchů krok za krokem propracovává až na samotný vrchol a stává se všemi obdivovanýmMISTREMbojových umění. Zásadní je, že je zde velkýDŮRAZkladen nejen na PROPRACOVANOST a AUTENTIČNOST jednotlivých akčních scén, ale stejnou měrou také na HERECKÉ VÝKONY (ty jsou velmi kvalitní), VÝPRAVU, STŘIH, HUDBU,KAMERU(místy oku lahodící záběry ve vší své syrovosti velkolepé přírody, působivé detailní záběry hlavních postav vykreslující jejich vnitřní psychické rozpoložení, vizuálně osvěžující zpomalené sekvence zápasnických střetů) i OBSAHOVOU stránku snímku (přestože dej se může zdát do jisté míry plochý a přímočarý). Pro snímek jeCHARAKTERISTICKÝi jistý FILOSOFICKÝ a MORÁLNÍ přesah,ÚVAHYo fyzických a psychických HRANICÍCH lidského těla. "Spravedlnost bez síly nic nezmůže, ale síla bez práva je jen zločin ... Bojovník musí mít vždy svůj meč ostrý, ale nikdy ho nesmí použít bez morálního opodstatnění".  KDOKONALOSTItohohle místy EPICKÉHO, aleUVĚŘITELNÉHOaSYMPATICKÉHOfilmového počinu,CHYBÍkonzistentnější DĚJOVÁ linka (1. a 2. polovina filmu jsou žánrově dosti rozdílné, což může působit překvapivě až rušivě), plynulejší GRADACE tempa a o něco KRATŠÍ stopáž (určitě by bylo záhodno vypustit některé přespříliš infantilní scény kamaráda hlavního hrdiny, které mohou působit místy docela otravně).AUTOŘIfilmu nám vlastněSDĚLUJÍ, že člověk si často musí sáhnout na samotné dno svých fyzických i psychických sil, aby mohl znovu povstav v lepší formě sebe sama a že houževnatost těla a odhodlanost a tvrdohlavost ducha je určitě jednou z cest ke kýženému cíli. "Jsi jenom další hora, na kterou musím vylézt", pronáší hlavní hrdina na konci snímku k největšímu japonskému mistrovi bojových umění.

Funguje to skôr ako životopis ako nejaký bojový film, aj keď bitiek tu je neúrekom. Vadili mi na tom filme 2 veci. Hlavný hrdina je až príliš veľký chudák do takej miery, že som nemal chuť ho ani ľutovať. Práveže mi postupne začal liezť na nervy. Príliš dlho trvalo kým sa vzchopil. Až v polovici filmu to konečne nevydržal a spakoval sa do hôr, kde vymyslel novy bojový štýl: užmámtohoponižovaniakurvapokrk karate a následne započal vandrovku po celom Japonsku behom ktorej zmlátil a ponížil pre zmenu všetkých japonský karate majstrov. Celým filmom sa ťahá aj jeho vzťah s hlavným záporákom, ktorý má ale svoje zásady, takže sa divák teší na ich spoločný duel. Ale ten mi nakoniec pripadal snáď najslabší a strašne krátky. Druhá vec ktorá mi vadila boli bitky. Choreograficky sú kvalitné, ale často ich kazí nasnimanie. Rôzne otravné spomalovačky, zrýchlovačky alebo vyhadzovanie frameov pri ktorom som si myslel, že mám snáď vadný rip. Je to úplný opak Florentinových hrátok s kamerou, ktoré bitkám dodávajú šmrnc. Tu ich len ničia a znižujú prehľadnosť. Ale našťastie bitiek je tak veľa, že sa tu stále nájde dostatok kvalitných chvatov. Keď už ma nebavil hlavný hrdina, ktorý ma rozhodne nestrhol, tak ma aspoň zaujal jeho učiteľ ktorého predstaviteľ pôsobí stokrát charizmatickejšie. A z dejových epizódiek ma najviac zaujala tá s ženou po jednom jeho mŕtvom súperovi. Takže celkovo to je nadpriemerný životopis, ktorý sa oplatí vidieť, ale hlavný hrdina mohol byť menší chudák. 6/10.

Škoda, že sa to nesnažili viac natočiť ako biografický film, namiesto heroizovania legendy. Niektoré okamihy v Baedalovom živote sú tu preletené rýchlo, no zaslúžili by si viac priestoru a niektoré zase dosť zbytočné majú priestoru až až. Všetko to je sprevádzané prehnaným pátosom so spomalenými zábermi a múdrymi myšlienkami... Menej je niekedy viac, toto bolo trochu prepísknuté.

Nesympatický a vypatlaný Chuj Paj-dal, každý ho šikanoval, a tak si po hodině a půl obvyklého semidebilního korejského čurákování skáknul na pár let do hor, kde žral sníh a mlátil pěstičkama do šutrů, až vymyslel úpa nový čupr kataristický styl Kokotsitaktonetai, vrátil se dokonale zharmonizován a v perfektní choreografii baletní přípravky dal skoro na piču japonskému ministrovi kultury a sportu. A já u toho málem z nudy otráveně umlátil bezchybnou sérii silových úderů a kopů svého plyšového Pikača, taky krutohustého kataristu, protože je to zkurvený polský nacionalista a snažil se mi brutálně okupovat postel, načež jsem si na spravení pochroumaného Či musel pustitDžetlího.