Pevnost Alamo (2004)

Bavilo ma to s dvoch dôvodov. Ten prvý je, že to ma naozaj kvalitné herecké obsadenie (Wilson, Thorton, Quaid, Patric). Druhý je, že mám rád príbehy, kde menšina bráni svoju pevnosť. Na rovinou vravím, že ma to bavilo, veľmi pekne sa to pozeralo, ta vypráva, kostýmy, akčná stránka či samotná pevnosť boli veľmi dobre nasnímané. No film nedokáže pracovať s emóciami, čo je trošku škoda, pretože tento (skutočný) príbeh hrdinov, ktorí sa bránili niekoľko dní, by si to zaslúžil. 75% - 4*

Táto výprava stála nekresťanské prachy, ale na čo vlastne. Totálne nevydarený historický veľkofilm. Síce sa neminuli veľké peniaze za veľké hviezdy, ale možno to v tomto prípade bolo potrebné spraviť. Ja neviem či to bolo hercami, strihom, či mal Lee Hancock špatné režisérske obdobie, ale Alamo ma nechytilo od prvej minúty. Na začiatku bola dojemná a smutná scéna o delení detí pri rozvode, no zbytok pohyblivých obrázkov bol zmätočný a neprehľadný. A tým hercom, tým som neveril vôbec nič. Takému Thorntonovi ani hru na husliach, ani Quaidovi stav opilosti, Patricovi som neveril už vôbec nič a Wilson, tak Wilson bol v roli absolútne najtrápnejší. Jediný kto herecky stál za to bol Emilio Echevarría v roli mexického diktátora. Ten si to užíval a hral prvé husle. Práve jemu dávam hviezdu. Film sa dá rozdeliť na tri časti. Prvá asi trištvrte hodinová sa dá nazvať prípravou na boj. Druhá je zameraná na samotný boj o pevnosť, ale taký prerušovaný. Vlastne sa viac kecalo ako bojovalo. Malo to zrejme vytvoriť priestor pre hercov, aby hrali. To im ale mal zrejme niekto povedať, že už môžu. Vrcholom nevkusu bolo, keď si Billy Bob išiel zadžemovať s mexickou armádou. No a tretia, tá už rieši boj vo veľkom. Práve tá definitívne potvrdila, že sú to vyhodené prachy, i keď boj o Alamo bol vcelku fajn. Nebavilo to, nedržalo pokope ako celok, neupútalo. Bohužiaľ ani samotné boje nezaujali až na sto milónov a v porovnaní s inými historickými veľkofilmami sa jedná o tretiu až štvrtú ligu. Další film, ktorý keby som nevidel, tak o nič neprídem. Doslova žalostné.

Letmé nastínění politické přetahované v Texasu a zúčastněných postav s jejich drobnými starostmi před neočekávaným příchodem tisícihlavé mexické armády připravilo půdu slušně, ovšem pak to šlo od desíti k pěti. Filmaři již během prvního útoku vytáhli vlastenecký prapor obdivného patosu do nesnesitelné výše, protože přece oslavují hrdiny, co "vytvořili národ". V jinak opravdových, neošizených kulisách se navíc hlavně nudně povídalo, mezi krátkými útoky nastávaly dlouhé (celodenní) pauzy. Epická finální bitva nicméně do toho umírání trochu, ehm, života vlila.

Misie Alamo, provizorně opevněná a bráněná dvěma stovkami texaských osadníků, kteří začali osidlovat liduprázdný Texas přes odpor mexické vlády už ve dvacátých let předminulého století tvoří jeden z nejvýraznějších symbolů americké historie. A jako takový se nemohl vyhnout filmovému zpracování. S obavami jsem očekával, jak se toto zpracování popasuje s o více jak čtyřicet let starším opusem, kde se vyřádil John Wayne (který nepatří k mým oblíbeným hercům), nebo s dlouhým televizním zpracování pod názvem Alamo: Třináct dení ke slávě z roku 1987 (s Janem Třískou jako mexickým generálem...). A ačkoliv dost často bývají nová zpracování čím dál tím horší, tady to vůbec neplatí. Film beru jako vizuálně skoro dokonalou ilustraci událostí, které lze pochopit, pokud si přečtete (jste-li toho schopni) podle mě skvělou knihu literatury faktu od Josefa Opatrného Stát osamělé hvězdy a mexicko-americká válka. Samozřejmě, že do podobného filmu se nevejde všechno. Ale pokud události i jejich sled znáte, bude vám jasné, o co jde. Skvěle byla podaná závěrečná bitva u San Jacinta, kde Sam Houston se dvěma děly velel cca 900 stům Texasanů a Santa Anna měl necelých tisíc čtyři sta mužů. Bitva trvala dvacet minut a patřila k velmi krvavým, protože 630 mexických vojáků bylo zabito na bojišti, což představuje ztráty 45%, raněné a zajaté nepočítaje. K úplné spokojenosti mi chyběly některé detaily a vadil mi vzhled Sama Houstona, velmi výrazné osobnosti, který vypadal úplně jinak a herec, který ho představoval vypadal spíš jak naštvaný bernardýn...ale jinak 85%.

Hancock si tu sebavedomo opatril audiovizual - texaske exteriery, bojove rekvizity, hudba buraca ako v najvacsom Spielbergovom blockbusteri - ale len schematicky priemerne vykresluje charaktery, ci uz kladne alebo zaporne (mexicki uzurpatori nie ako krvilacne monstra, ale ako nejaki uniformovani panaci z historickej parodie), dej nema potrebne napatie a americky patos je este neznesitelnejsi ako od Baya. A ked vas sklame najvacsie herecke eso ansamblu Bob Thornton svojim "vycieranim" pred bitkou, akoby uz bola vyhrata, tak je nieco dost zle. Najlepsou scenou letiaca (nevybuchnuta) delostrelecka gula s jej zdvihnutim. Plusom este vyborny zvuk a zvukove efekty vojnovej vravy.