Dubček (2018)

Z tohoto filmu je cítit, jak tvůrci tyto historické postavy vnímají. Dubček a Kriegel zde ve výsledku působí téměř jako etalony morálky. Zároveň je nadmíru jasné, jaký je zde názor na Husáka, Bilaka či představitele SSSR. Rozumím, že udělat historicky opravdu autentický film je těžké, ale mám pocit, že zde se o to ani nikdo nepokoušel.

"Socialismus s lidskou tváří" - takovej nesmysl! Stejně, jako jakékoliv glorifikování a idealizování byť navenek docela sympaťáků Dubčeka, Svobody či kohokoliv z jejich okolí. Ano, sice to nebyli svině stalinského typu či šmejdi jako Brežněv, Husák či Biľak, ale stále to byli prostě komunisté! Připravení za své socialistické ideje "položit život". Obzvlášť Svoboda je hodně kontroverzní postavou našich dějin, na jedné straně se svojí pomocí některým režimem pronásledovaným lidem a na druhé např. válečným zločinům, kterých se dopustil na vlastním vojsku! Ani Dubčekova partajní činnost z dob dlouho před pražským jarem není bez poskvrny, stejně jako jeho lízání sovětských prdelí při škrabání se do čela KSČ a jeho posrpnové snahy udržet se u koryta i za cenu normalizační servilnosti už vůbec ne! Nakonec i Kriegel, z nich zřejmě nejstatečnější a nejčestnější, má na sobě temnej škraloup v podobě komunistického puče v r. 1948, kdy organizoval vyzbrojení Lidových milicí. Nicméně v kontextu doby chápu, že po zvěrstvech 50. let byla vidina "měkčí" verze sociku pro náš národ aspoň jiskrou naděje. Bohužel předem odsouzená k neúspěchu, protože pokud by liberalizace pokračovala dál, vedlo by to nejen ke svobodě, ale nakonec nevyhnutelně i k volnému obchodu a nějaké formě kapitalismu. Což samozřejmě soudruzi z Moskvy nemohli dopustit, zhroutil by se jim totiž rychle celý východní blok. Což stejně muselo přijít a za 20 let také přišlo, ale tehdy bylo ještě moc brzy, politicky i ekonomicky (ještě zcela nedokapalo:)). A také moc brzy po válce, kdy si Amíci a Rusáci jasně rozdělili svět a sféry vlivu. A na tom v šedesátémosmém ještě nechtěl nic měnit ani "Západ". Proto tehdy nepřišla žádná pomoc a místo toho přijel za prezidentem Svobodou americký kongresman, jenž tlumočil obavy své vlády z neurovnaných vztahů Československa se SSSR a zdůraznil, že prioritou USA je zachování rovnováhy sil se SSSR!!! Zpět k filmu, který mě osobně moc nenadchnul ani formou, ani obsahem a vyjma solidního Jastrabana ani hereckýma výkonama. Možná měl místo neustálého mýtizování Dubčeka nastínit i jeho slabiny, minulost a aspoň na konci ukázat a dovysvětlit to, jak ho po revoluci Havel a spol. poslali na "druhou kolej", dobře totiž věděli proč. (A to říkám i přes plné vědomí toho, k jakým sračkám jsme to dnes dopracovali pod "západem").

Celkem dobré shrnutí dvou nejdůležitějších období života Alexandra Dubčeka. V 9.minutě se v záběru mihne obraz se záporožskými kozáky na Ukrajině v 17.stol. A od 19.minuty zazní citace zvacího dopisu, který podepsali: Vasil Biĺak, Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek a Oldřich Švestka. A.Dubčeka hraje A.Jastraban, J.Smrkovského J.Zapletal(hrál ho už v jednom dílu cyklu České století). Zdeněk Bureš hraje Frant.Kriegela,předsedu ÚV Národní fronty(jako jediný nepodepsal tzv.moskevský protokol). Prezidenta L.Svobodu hraje Vladimír Hrabal, paní Annu Dubčekovou Tatiana Radeva. Vasila Biĺaka - Peter Trník, předsedu vlády Oldřicha Černíka hraje Radoslav Šopík, Zdeňka Mlynáře Ivo Novák. Čestmíra Císaře hraje Tomáš Kucman, Aloise Indru Milan Šedivý a Drah.Koldera František Hurdálek. Dalšího člena předsednictva ÚV KSČ Emila Riga hraje František Tanko a výraznou postavu Gustáva Husáka dobře namaskovaný Stano Král. Malé role doktora v nemocnici(kde je paní Dubčeková) se zhostil brněnský herec Igor Ondříček a sestru hraje brněnská herečka Irena Žáčková. ***Hudbu nahrál Symfonický orchestr ve Studiu 2 Sloven.rozhlasu. Dopravní prostředky zapůjčili + natáčelo se mj. : Sloven.technická univerzita v Bratislavě, Městské lesy Bratislava, Letiště Piešťany, Střední průmyslová škola strojnická v Bratislavě, Kancelář Národní rady SR(parlamentu), Ministerstva zahr.věcí SR, Univerzity Komenského v Bratislavě, Železnice SR, Městský úřad v Kyjově(na Slovácku), Výzkumný ústav zváračský/svářečský/, Sloven.národní muzeum, Specializovaná geriatrická nemocnice Podunajské Biskupice, spolek Výhrevné Vrútky, Albatros klub a Sloven.technické muzeum dopravy. ***Repríza : ČT 2, čtvrtek 15.8.2024, 20 h, dostupné do 14.září.

Snímka zachytáva dôležitý úsek zo života slovenského politika Alexandra Dubčeka."My chceme socializmus s ľudskou tvárou. Zaviedli sme slobodu slova."Je august 1968 a do Československa vstupujú ruské vojská. Je to konverzačný film, kde prevládajú politické rozhovory i rokovania. Hudba navodzuje dusivú atmosféru. Herecké výkony mi prišli veľmi dobré aj výprava sa podarila. Ale tej politiky už bolo na mňa priveľa.

Film je na hraně dokudramatu. Bohužel jde ještě o krok dál než jiná zpracování v pozitivním hodnocení a omlouvání jednání Dubčeka a jeho komandy. Je těžké uvěřit Sašovým vykuleným naivním očím a hlubokému zklamání z jednání moskevských bolševiků. On velmi dobře věděl, proti komu stojí, v SSSR vyrostl a pak studoval.