Dívka (2018)

(7/10).Když jsem viděl extrémně křehké dramaClose, tak jsem se musel podívat, jaké snímky má režisérLukas Dhontna svém kontě. K mému velkému překvapení mu tam svítily pouze 2 tituly a druhým z nich byl právě tento film.Girlv konečném zúčtování nedosahuje kvalit svého následovníka, ovšem jsou zde atributy, které tyto dva snímky nádherně propojují a ty jsou právě tou nejsilnější ingrediencí. Ano, bavíme se o sociálních tématech, které už v současné společnosti pomalu vypadávají z kolonky tabu. V tomto případě sledujeme příběh Lary, která v průběhu snímku prochází tranzicí. Asi nikdo, kdo tyhle pocity nezažil se nedokáže vcítit do pocitů lidí, kteří se narodili ve špatném těle. Snímek velice intimně poukazuje na tuto problematiku a nepatrnými nuancemi naznačuje emoce, které hlavní hrdinka prožívá. Skutečnost, že byl tento portrét naroubován na téma baletu dodává snímku jedinečný rozměr. Neexistuje totiž moc sportů, ve kterém by lidé šli takto s kůží na trh, jako právě balet. Musím opět pochválit hudbu, která ve většině filmu absentuje, ovšem když se rozezní její tóny, tak se v divákovi začíná probouzet ohromná paleta emocí. V závěru snímku jsme svědky opravdu drastické katarze, která rozhodně není pro slabé povahy, zejména ty mužské. Tento syrový závěr však poukazuje na neutuchající bolest, kterou musí každý jedinec vydržet, než dojde ke kýženě změně a operaci.Girlje typickým festivalovým snímkem, který by mohl představovat jedno ze synonym dramatu. Další snímky režiséra budu vyhlížet s velkým očekáváním, protože mě snímky s touto tématikou nesmírně zajímají."You’re an example for others. - I don’t want to be an example. I just want to be a girl."

Pozoruhodný film na tému tranzícia, ktorá tu je vyjadrená pomerne realisticky a hodnoverne. Lara sa nevie dočkať, keď sa stane plnohodnotnou ženou vo všetkých ohľadoch, a trpí každým dňom, ktorý musí prežiť, kým zaúčinkuje hormonálna liečba. Napriek tomu, že má svojim spôsobom šťastie, že ho v tom podporuje vlastná rodina a aj jeho okolie, tak prichádza depresia a bezmocnosť, že nejde všetko tak jednoducho. Victor to zahral úžasne a uveriteľne. Očakával som, že Larine kolegyne z baletu budú mať väčšie narážky prerastajúce do šikany, ale až na zopár narážok to bolo pomerne kľudné. Šikana nebola treba, Lara sa utrápila aj sama... 4*

Dhontovacelovečerní prvotina ukázala jasný potenciál mladého režisíra, který má pro tvorbu intimních dramat OHROMNÝ předpoklad - umí si totiž perfektně vybrat herce do hlavních postav, a to jak u tohoto snímku, tak u svěho druhého filmu Blízko. ZdeVictor Polsteropravduexceluje, ať už v sekvencích kdy jde o hraní, tak hlavně v těchtanečních! Pokud bych měldruhotinuohodnotit 75%, tento snímek sizaslouží70%. A jsem moc zvědavý na další počiny které pro násLukas Dhontpřipraví!

"A ze žaludu uděláme klitoris." Tak díky, teď už vím všechno. Polovinu filmu si uzurpují scény z baletní školy, které nabízejí jen úmornou dřinu, pot, slzy a krev, to když kamera opakovaně zabírá zdevastované nohy titulní postavy. Druhou polovinu si pak divák s hlavní postavou prohlíží její polo/nahé tělo v zrcadle. K námitkám, že trans postavu měla hrát skutečná trans osoba, dodám jen tolik, že ani opilého nezahraje nejlépe notorický alkoholik.

Předně musím říci, že se obdivuji laskavosti a pochopení otcovské figury, zde ztvárněné mně dosud naprosto neznámým (protože převážně divadelním) belgickým hercem Ariehem Worthalterem, nebojím se tvrzení, že nekonečná a ničím nepodmíněná rodičovská láska dostává skrze tuto postavu konkrétní tvář. Výkon mladičkého (v době premiéry mu bylo pouhých sedmnáct let) Victora Polstera v úloze Lary pak nelze nazvat než fenomenálním, a to minimálně pro tyto důvody: a) co jsem se dočetl, Polster sám není trans ženou, přesto Laru hraje s takovým vcítěním a v takovém nasazení, že mám problém uvěřit, že tuto roli hrál cis muž; b) film nevypraví tolika slovy, jako spíše mimikou, gesty a posturikou; vyprávět nonverbálně je za mě těžší hereckou prací, přesto lze z každého Lařina pohybu (těla i tváře) vyčíst tu bolest a to trápení, jež zakouší pro pomalost procesu změny pohlaví ajistou tělesnou nezakotvenost; c) v neposlední řadě (tak trochu to souvisí s bodemb)) musím pochválit Polsterovo taneční nadaní (pro něž byl velice pravděpodobně obsazen do titulní role), právě v baletu, resp. v jeho osvojení (à propos, nikde jinde jsem nezakusil tak intenzivně vědomí, že je balet tak náročným, že úspěch v něm může být doslova vykoupen krví) se smazává rozdíl mezi Larou jakožto fiktivní postavou a Victorem Polsterem jakožto jejím hereckým představitelem, oba se v potu tváře setkávají na poli tvrdého tréninku, každodenního a několikahodinového; považoval bych za neuctivé, kdybych na toto neupozornil. Na druhé straně musím chtě nechtě přiznat, že mě filmnestrhl, ničím moc nepřekvapil, většina situací na mě působítak nějak samozřejmě(napsaných a zrežírovaných na jistotu) - to však lze omluvit tím, že se jedná o debut. Nicméně, tak jako věřím ve výplň televizních programů - (pod)průměrné či lehce nadprůměrné americké komedie vysílané v podvečer přes víkend, u jejichž sledování se možná i pobavíte, ale za pár dnů nebudete vědět, o čem byly -, tak věřím i ve výplň festivalových programů - "jednorázovky", které určitě nejsou ztráta času, ale dlouho s vámi nezůstanou -, aGirlLukase Dhonta je za mě jednou z nich. 70 % [dafilms]