Dingo (1991)

Australsko-francouzská spolupráce nám nabídne pěknou lokaci, kde se natáčelo, podmanivé tóny trumpety a z mého pohledu těžko uvěřitelný příběh se šťastným koncem. V rámci VRK jsem tentokrát vklouzl do hudebního kousku, který mě asi nejvíc zaujal v samotném úvodu  „koncertem“ v australském vidlákově na tamní letištní ploše. Co se postav týče, tam to bylo trošku slabší, ale pořád snesitelné. Jen mohli vybrat pěknější herečku do role manželky hlavního hrdiny. Smekám klobouk před Milesem Davisem a jeho uměním, škoda, že toho roku co se film natočil i umřel. Lepší průměr – 60%.

Toto mi bohužiaľ vôbec nesadlo, aj keď uznávam, že to do istej miery mohlo byť súčasným (ne)naladením. Príbeh mi prišiel jednoduchý až málo hovoriaci a spracovanie dosť dosť nudné. Po prehupnutí deja do Paríža, sa síce konečne príbeh pohol ku predu, ale na výraznejšie zasiahnutie do mojej filmovej duše to nestačilo. Džezz a ja si navyše vôbec netykáme a hudobné pasáže som tak musel iba pretrpieť. Trochu mi tiež prekážalo, že sa nedokončila línia s odchytom dingov.

Ačkoliv se film věnoval talentovanému muzikantovi a jeho velkému hudebnímu snu (do kterého se mi navíc krásně nořilo :-)), v části, kdy se příběh odehrával v jeho rodné Austrálii, mne nijak neoslovil, ba dokonce kupodivu místy i dost nudil. Našly by se sice scény, které mne méně či více zaujaly (např. úvod, kdy byl hlavní hrdina ještě malý; tuze nejapný (dalo by se říci až krutý) "hospodský žert" jeho kamarádů; či pěkně vykutálený dingo :-)), ale ani tak mi to, žel, nestačilo. Ovšem jakmile se děj přesunul do Paříže, nastalo úžasné eldorádo, které mne v tu ránu přikovalo k sesli, a konečně jsem si tak přišla na své. ;-) Film se tak dle mého pohledu dělí na dvě části, přičemž ta "francouzská" sekvence je pro mne naprosto dokonalá (velká škoda, že netrvala déle), a napálila bych jí bez mrknutí oka (či fouknutí do dechového nástroje :-)) pětihvězdu. Žel mi ji však dosti kazí ta "australská". Takže tři hvězdičky, ale opravdu "o prsa". :-) Škoda, že nemohu hodnotit každou tu část filmu extra. :-D Vyzdvihnout též musím krásnou a procítěnou hru na trubku (potažmo trubky), coby takový romantický až tklivý idée fixe celého filmu. ;-) Pro mne byly nejúžasnější pasáže s dusítkem, pro kteréžto mám co se dechových nástrojů týče, tuze velkou slabost. ;-) Potěšila mne též drobná role Bernarda Fressona. Pouze mi trochu vadilo, že Milesi Davisovi nebylo takřka vůbec vidět do očí (jakkoliv byl s těmi slunečními brýlemi "cool" a slušely mu, prostě bylo mi to tak nějak nepříjemné). /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Dal bych i plný počet, kdyby Dingovi vše tak dokonale nespadlo samo do klína a nepůsobilo to kvůli tomu tak pohádkově. Sice je úvodní scéna svojí výstavbou dost bizarní (zároveň naprosto úžasná), ale trochu mě zklamalo, že její význam zpětně nebyl trochu jiný, než přesně takový, jaký je i na začátku. Také to ale je přesný zástupce filmů "o ničem a o všem", jaké naprosto miluji a jsem rád, že zrovna jeden takový natočil Rolf de Heer. Já vím, že je talentovaný a že ví moc dobře, jak chce své filmy vést, ale žádný z nich mě nikdy zrovna nenadchl, ani výrazněji neoslovil. Tady mi ale přišlo, že přesně ví, jak pracovat s temporytmem jednotlivých scén a jak do toho funkčně zapojit spoustu jazzové hudby, poetiku australského venkova i velkých celků krajin a mraků a jak to všechno propojit do atmosféry připomínající tvorbu Wima Wenderse. Až mě překvapuje, jak moc podobnou poetiku má australská část Wendersova filmuAž na konec světa, který vyšel ve stejný rok. Oproti Wendersovi to sice nemá tak důmyslný scénář s nejedním přesahem a hlubší myšlenkou, ale jelikož zde jde hlavně o onu poetiku, vůbec to nevadí. A propracovaná kompozice jednotlivých záběrů s chytrým používáním různých typů osvětlení či pomalých nájezdů a odjezdů to jenom posilují. V tomhle je právě monumentální úvodní scéna, kdy vůbec není jasné, co se děje a co se stane (když u vesnice uprostřed ničeho začne přistávat letadlo) a postupně z toho vzejde (ve svém segmentu) nečekaná pointa. 4*

Jazzovou hudbu mám moc rád a zejména všechna ta trumpetová sóla jsem si tak v tomto filmu určitě moc užil. Horší už to bylo v tím vším kolem, kdy jsem se v tom rádoby ději ne vždy dobře orientoval a zas tolik mě to nebavilo. Výjimkou byly pasáže z Dingovy cesty do Paříže, kterou považuji po všech stránkách za vrchol celého filmu.