Poslední kvartet (2012)

„Být součástí nějaké skupiny znamená, že se někým stáváte...“Tohle byla krásná souhra nejen čtyř smyčcových nástrojů, ale i hereckých výkonů v komorním filmu ze zákulisí jednoho hudebního kvarteta. V často poměrně napjatých vztazích členů kvarteta už se zdaleka o tak ideální souhru nejednalo, ale to zajímavější bylo celý film s výrazným prostorem pro rozehrání hned několika lidských příběhů sledovat. Snad jen, podobně jako někteří mým spolukomentujícím, mi úplně neseděla milostná linka mezi nejmladším členem kvarteta a dcerou dalších dvou členů, zejména pak to její vyvrcholení mi připadalo až těžkopádné. Nicméně když na jevišti došlo k vyvrcholení celého příběhu s hned několika krásnými momenty, bylo mi potěšením nechat se dojat, navíc bez toho, aby tvůrci při tom jakkoliv tlačili na pílu. Potěšením mi bylo během celého filmu pravidelně poslouchat i nádhernou klasikou hudbu a rovněž samotné zjištění, že tahle nezávislá filmová scéna, zaměřena na podobně obyčejné a zároveň silné lidské příběhy, která měla dříve v americké kinematografii výraznou tradici, snad ještě úplně nevymřela a pořád funguje![85%]

"Brána uzavřena, emoce vítány. Můžete se klidně posadit a nechat se unést. Ideální kvarteto..."Vztahy mezi dlouholetými členy kvarteta Fuga mají od ideálu hodně daleko. Manželská nevěra, pocit nedocenění jednoho z členů souboru či krátká love story jiného člena kvarteta s dcerou dvou jiných jejích členů... Právě tahle dějová linka (a způsob ukončení onoho milostního románku) mi připadala poněkud nadbytečná. Jinak ale hodně silný (ač trochu smutným, ale na druhou stranu i dojemný) příběh mj. o tom, že "být součástí něčeho je důležité", plný (zvláště na konci) krásné Beethovenovy komorní hudby.

Film jako šitý na míru všem milovníkům vážné hudby. :-) Avšak věřím, že si na své přijdou i ti, jež jsou jí takřka nepolíbeni (jen z toho nebudou tak na větvi :-)); probíhá zde totiž v podstatě skoro vše, jako v jakémkoliv jiném oboru, akorát se ony události (ať už veselé, šťastné, či velice smutné a nepříjemné) točí okolo profesionálního smyčcového kvarteta. Nenaplněné sny či touhy, nevyřčené staré křivdy, zrada, náhlé zamilování, neshody, nemoc.... Co mne nejvíc (velice příjemně) překvapilo, že vše je naprosto přirozené, autentické, bez pozlátka, příkras, apod. Dokonce i takové detaily, jako např. poznámky, náčrtky a úpravy v notových partech, otlak na krku od houslí, tvrdá každodenní dřina a pečlivá příprava muzikantů, či pedagogovo vyprávění historek ze skladatelova (nebo i vlastního) života během výuky - vedení smyčcového orchestru, či při soukromé lekci se sólistkou. Pozornému divákovi jistě neunikl plakátek na zdi v pracovně druhého houslisty, s programem koncertu, na kterém se skví jméno "Janáček" a poetický název skladby "Intimate Letters", neboli 2. smyčcový kvartet "Listy důvěrné". ;-) Já i kdybych u toho filmu třeba spala, tak stejně by mne ten Janáček praštil do očí okamžitě. :-D Zmínit musím též výborné herecké výkony zejména všech čtyřech hlavních protagonistů. A nechce se mi věřit, že se jedná o filmový debut, nikoliv práci zkušeného režiséra. Někteří zdejší komentující byli dojati "až" na konci, během koncertu, já se musím přiznat, že mi zvlhly oči co chvíli. Film na mne neskutečně zapůsobil, takovou smršť emocí různého druhu jsem během filmu už dlouho nezažila (nepočítám ty, které jsem už viděla), a moc děkuji milé Snorlax za skvělý filmový zážitek, který jistě nezapomenu. :-) ["Filmová hudební výzva" - Snorlax]

Film jsem pouštěl hlavně kvůli Hoffmanovi, a co si budeme povídat, je jedno jestli Philip hraje první, druhý nebo dvanáctý housle, vždycky to bude hereckej koncert. Jinak kromě herců nám, lidem bez hudebního nadání, nemá tohle docela milý podobenství moc co nabídnout. Jako jedno z posledních mistrových vystoupení jsem to ale prožíval (a posléze nadhodnotil) o poznání víc.

Nádherný film - křehká, velmi krásná záležitost, úžasná hudba a k tomu skvělí herci.. Kompromisy holt někdy hodně bolí,
bez nich ale ani manželství, ani kvartet nemohou dlouhodobě fungovat.. Při Petrově loučení už jsem měla namále, ovšem když Daniel zavřel noty, vyhrkly mi slzy a už jsem je nezastavila..