Hřbitov pro cizince (1991)

Až mrazí z toho, jak se komunisté zachovali k letcům RAF. Trochu pozapomenutý akt našich dějin a jsem ráda, že jej Hubač s Dudkem otevřeli. Navíc takto povedeně, obdivuji, že i do tohoto tragického příběhu a smutku, který vás po celou dobu filmu neopoušetí, se povedlo dostat tolik humoru a vtipných scén, navíc podpořených skvělými výkony Bartošky s Dvořákem. A samozřejmě hvězdička navíc (šestá!) za geniální Libuši Šafránkovou, její upřímnost, přímost a boží "tak mi řekněte, jak to teda je, milujete mě, nemilujete mě, mám počkat, nemám čekat, ..."

Co je normální?  Člověk se naučí roli, odříkavá to, co chtěji, až tomu sám uvěří. To je normální?Budu se zřejmě opakovat, ale  scénáře Jiřího Hubače stejně tak opakovaně   nabízí prostor pro silný komorní lidský příběh, malý výrazovými prostředky, velký významem a dialogy. Stejně jako v o dva roky novějším Zámku v Čechách, tak i zde se povedlo Jiřímu Hubácovi zajímavé a ne tolik probádané téma směrem k reflexi poúnorového vývoje, tentokrát poválečný osud  letců z Anglie, kteří po převratu museli přihlížet tomu, že je čekalo pouhé propuštění a poslání převodkou na potupné podřadné  práce, zatímco někteří na společenském žebříčku naopak postoupily a některá bývalá přátelství na konec musela rozdělit  doba.  Sem tam i malý detail dokáže výmluvně shrnout napjatou atmosféru doby. Například když Vilda řekne, že na stranický večírek půjdou k Vildou rádi, jelikož tam hraje jejich kamarád z mládí, na což vesnická funkcionářka paranoidně domýšlivě reaguje doplňující otázkou, jestli by bez toho nikam nešli.  Nechybí i vyloženě rozsekávající momenty jako když po Jindrově tragickém konci  vmete  Vilda po stranickému známenu do tváře trpkou pravdu...na což on jen roboticky reaguje, že to nenahlásí. Zdánlivě možná mírně  černobilý příběh na konec přinesl  komplexnější rovinu v podobě otočení postoje Vildy, který zprvu vypadá na někoho, kdo bude schopen  přizpůsobit se době a užívat si i v těžkých poměrrech, malých radostí - aby ho zrada nad nerealizovaním sjednané dohody následovaná další souhrou neštěstí, definitivně zlomila a odhodlala k činům revolty. Budovatelské písničky, které vyprávění prokládají, nabízí pozoruhodný mrazivý kontrast, svými silnými, pozitivními, melodemi a odpudivými ideologickými texty na straně druhé. Mírný problém bych snad jen měl s obsazením Josefa Dvořáka, který mě v netypické poloze překvapivě mnohem více nadchl v o rok novějších provařených Černých baronech - zde mu to podle mě nesedlo tak přesvědčivě, jak tvrdí většina komentářů. Naštěstí tradičně šarmantní a charismatičtí Jiří Bartoška s Libuší Šafránkovou zážitek spolehlivě utáhli.

Laciná Televizní inscenace a jak může zarezonovat, vynikající herecké výkony, trefné obsazení a skvost je na světě. Bartoška jako charismatický pilot a Dvořák jako letecký střelec od RAF  ktery nezkazí žádnou legraci a hraničí až s kašparem, aby se pak stal hlavním aktérem dramatu. Tato role panu Dvořáku sedla, hlavně ho v takovýchto vážných rolí moc neznáme.

Jindřich:„Když si vzpomenu, jak jsme přísahali, že národ na ně nikdy nezapomene. Ani jeden pitomý křížek na Olšanech jsme jim nedali.“Vilda:„Jindro, ale oni jsou mrtvý. Jim je to fuk. Oni už nic nevědí.“Jindřich:„Ale my víme a mlčíme.“Silná téma so silným obsadením. Bartošku chváliť netreba. (Ó, ako mu tá letecká uniforma pristala!). Potešil ma Josef Dvořák, neviem, či som ho v zažila v lepšie napísanej a posadenej postave. Možno by si príbeh zaslúžil väčšiu stopáž, dôkladnejšie filmové spracovanie, ale zostal pocit. Pocit horkosti v ústach a bezmocnosť nad tým, čo „tamtá“ doba urobila ľuďom. Nech sa nikdy viac nevráti. Zasiahlo ma niekoľko myšlienok, napríklad, keď náš hrdina vyhadzuje hnoj na JRD s bývalým nemeckým vojakom. Scéna so stavaním krížov  bola čerešničkou na torte, aj keď sa dala čakať. Dobové plagáty a budovateľské piesne. Brrr, súdruhovia.

Silný film. Nespravedlnost poválečného komunistického vypořádání se s letci bojujícími v Anglii je cítit v každém záběru filmu. Ačkoli Bartoška si svého charakterního hrdinu střihnul s grácií, pro mne hlavní postavou je Pepa Dvořák, jehož postava ujde během filmu dlouhou trať sebepoznání a učiní rozhodnutí, které sice bolí, ale učiní ho ve vlastních očích rovným člověkem. Tragikomické připomenutí doby, na kterou se zapomíná, ovšem kterou si je třeba s ohledem na aktuální geopolitickou situaci světa opakovaně připomínat. Nerad bych totiž, aby se něco obdobného zase vrátilo. Hudební spolupráce: Jiří Václav