Toto hrdina (1991)

O filme som pred tým, ako som si ho pustil nič nevedel a po krátkej dobe som si uvedomil, že by to nič nezmenilo. Spočiatku som mal pocit, že je to dielo opitého strihača, ale neskôr opilcov pribúdalo a ja som sa začal obzerať po hodinkách zisťujúc, koľko to trápenie bude ešte trvať. Vôbec nemám chuť sa zaoberať izolovanými scénami alebo iba obrazmi, ktoré mali nejakú minimálnu šancu ma zaujať, pretože môj záver je jednoznačný - tento film nemal byť vôbec nakrútený.

Celý snímek jde popsat jedním slovem -bramboračka. Pokusím se pojmenovat alespoň některé ingredience: přejetá kočka, obsedantní paranoik, mentálně postižený, tři požáry, prsa dospívajícího děvčete, padající vojáčci, ztracený otec, maso pod kloboukem, běžící krtek, Číňan, revolver, mokrý z nosu. Přidáme prvky filmů dětského, rodinného, dramatu, komedie, gangsterky, thrilleru, špetkuSpalovače. Čtyři časové roviny. Jednalaškovná odrhovačka. Důkladně zamícháme a podáváme nadšenému publiku. Bolení břichanelze vyloučit.

Hmm, takže Celestin se nám narodil v pračce a tragedie se odehrála, protože Bůh byl zrovna líný a vrtal se v nose. :o) Místy jsem vůbec neměl pocit, žebych sledoval od Jaca Van Dormaela debut, nýbrž pozdější film na režisérovu další tvorbu již odkazující – zpětně mám pocit, že se JVD poTotovirozhodl ty vybrané vedlejší motivy více samostatně rozvíjet. Každopádně jak se miOsmý den(z něhož jakoby zde přímo vypadla celá jedna scéna cestování v autě s postiženým společníkem v podání stejného herce) místy protivil coby sentimentální doják plný klišé aZbrusu Nový zákonzase mi navzdory originálnímu fantasy námětu připadal formálně přeplácaný a přehnaně vážný, tak tady mohu poprvé říct, že mě některý z Van Dormaelových filmů skutečně nadprůměrně oslovil. Sice mi trochu vadily příliš intimní scény mezi sourozenci v dětském věku, tematicky jde vůbec o bizarní záležitost a celý film opět jednou Van Dormael výrazně postavil na formě... ale přesto, jak jsem cítil v první půlce menší zmatek, postupně na mě ona forma s mnoha neobyčejnými nápady (za všechny zmíním fantaskní scénu ve stylu černobílé gangsterky a brzy poté mini orchestr v zadné části náklaďáku), výtečnou hudební dramaturgií a nezvyklým mysteriózním vyprávěním fascinovala a zavanula na mě nádhernou atmosférou. Bizarní i poetické, jednou s vnímáním světa očima dítěte, jindy s tou samou postavu coby již rafinovaným starcem ve stopách svého osudu, ve ztvárnění krásně zádumčivého Michela Bouqueta. Vše s hodně zdařilým vyústěním...♫ A jedem! Bum! :)[75%]

Forma skvělá, obsah slabý a nedotažený. A přitom ten námět je sám o sobě hodně zajímavý, ale Dormael ho podal tak, že je celkem rychle jasné, jakým směrem se to asi bude ubírat (i když je to vyprávěné retrospektivně) a co z toho vlastně vypadne, takže je celý ten koncept až moc předvídatelný a bez čehokoli navíc. Vlastně ani o Thomasově životě se tolik nedozvíme - nebo aspoň pro mě to bylo málo, abych s ním dokázal soucítit a nějak chápat, proč si myslí, že má život na nic. Je to napsané spíš povrchně, než aby to šlo pořádně do hloubky. Všechny tyhle nedostatky scénáře se pak snaží vynahrazovat právě forma, která je skutečně působivá, nápaditá a do jisté míry i propracovaná, ale to nejlepší předvádí na začátku a na konci, prostředek je takový nijaký. A jestli jsem dobře pochopil - to ten film fakt obhajuje incestní vztahy? Třeba to je jen můj pocit, ale ti dva se k sobě prostě měli až moc... Celkově to tak pro mě je zajímavá kuriozita, kterou jsem rád viděl a která určitě má něco do sebe, ale svůj potenciál využívá jen na půl a snaží se co nejvíc tvářit, že to vlastně bohatě stačí. Mě ne. 3*

"Zostarol si. Si dedo." "Len tak sa dá vyhnúť smrti v mladom veku."Film, ktorý je len veľmi ťažko zaradiť, keďže si berie prvky všetkých možných žánrov (dráma, film noir, čierna komédia). Môj zásadný problém s ním je ten, že celá jeho štylizácia pôsobí hrozne nasilu (napr. tá odpudivo šťastná rodina na americký spôsob 50. rokov). Takým je aj ten čierny humor, väčšinou úplne nevtipný, takými sú aj postavy, do jednej dosť protivné, na čele s odpudivým hlavným hrdinom (predovšetkým v strednom veku). Nejako zvlášť ma nebavil ani dosť nezaujímavý príbeh, rozprávaný retrospektívnou formou, navyše aj s poprehadzovaným poradím a premiešaný s podivnými fantáziami hlavného hrdinu. A korunu tomu nasadzuje tá hrozne vtieravá odrhovačka, ktorá tam dookola hraje.