Človíček Tate (1991)

Zatímco spousta dětských hvězd padla na dno nebo jednoduše zmizela z filmového prostředí, ona si na přelomu 80. a 90. let došla pro dva Oscary. I v průběhu dalších let „platila“ Jodie Foster za křehkou bytost bojující proti zlu, které mělo různé podoby. Každopádně vzápětí po svém fenomenálním hereckém dvojúspěchu, kralovala i na režisérském křesle: při natáčení dramatu Človíček Tate jí navíc nebylo ani třicet. Klobouk dolů. Představuje svobodnou matku, kdy inteligence jejího syna dosahuje geniality. Ve čtyřech letech psal verše, v sedmi maluje obrazy a řeší matematické úlohy. Co nasbíral v nadání a inteligenci, postrádá v komunikaci s okolním světem. Výsledkem je originální příběh připomínající začátky samotné režisérky. Také ona totiž patřila mezi nadané (a zázračné filmové) děti. Ač se místy pohybujeme v melodramatických vodách, Foster se dokázala vyvarovat sentimentu a nabídla silný nezávislý pohled na inspirativní příběh.

Dnes uz dve zenske herecke legendy v rezijnom debute o genialnom decku, ktore hra "nezaujimavy" detsky herec. Pozeratelne najma kvoli svojskej Jodie a distingvovanej Dianne, priemerne kvoli absencii nejakeho zasadneho konfliktu (jedno umele dychanie zranenemu chlapcovi) alebo dramatickej linie (rozlucky a stretnutia matky s chlapcom su beznou realitou). Fosterka sa chce piplat v hlave 7-rocneho genia (su to od malicka poriadni posahanci, tento je slusny a utiahnuty), ma na to ale malo reziserskych skusenosti. Atmosfera devatdesiatok dobra, jazzova hudba ako zvycajne otravna.

Film, kterému je třeba hodně odpouštět, a neočekávat, že si z něj odnesete plastickou představu o tom, jak asi vypadá dětství génia (neboť skuteční géniové obvykle nemají tak široký záběr zájmů a neexcelují zároveň v poezii i matematice, a mimoto bývají zpravidla přecitlivělí a vzpurní individualisté, nikoliv ambiciózní premianti, co poslušně naklusají před světla reflektorů, aby se o svoji výjimečnost dělili s publikem).
Nicméně jako milá, vkusná a úsměvná oddychovka film funguje výborně a zároveň neocenitelně varuje před chapadly všech cílevědomých, chladných bestií, schopných i z nejnadanějších dětí vychovat budoucí užitečné idioty (čti: elity společnosti).

Little Man Tate je pěkně zpracovaný a velmi dojemný snímek. Lehkost bytí pro malého Freda neplatí, je natolik bystrý, inteligentní a chytrý, že jeho vlastní máma, která se sice snaží uspokojit jeho dětskou duši klasickými hrami pro děti v jeho věku, si začíná uvědomovat, že tahle cesta není ta, po které by chtěl malý Tate jít. Jenomže život génia a život malého dítěte se značně liší a je jisté, že jedině kompromis by mohl zachránit nejen Freda, jeho mámu, ale také jejich společný vztah. 6/10

Takýto protipól Forresta Gumpa by bol zaujímavým námetom, keby zo scenára vzišlo niečo iné ako patetické tliachanie o úlohe jednoduchej matky, ktorá nevie, ako naložiť s geniálnym synom. Nakoniec to aj zistí, ale najskôr musí skúsiť všetko nemožné, ako napríklad poslať ho do starostlivosti profesorky, ktorá je ďalšou divnou postavou so svojou makrobiotickou stravou. A riešenie matematických úloh geniálnym spôsobom, to je už vrchol filmového nevkusu. Toto sa Jodie Foster ako režisérsky debut nevydarilo.