Dialóg 20-40-60 (1968)

Popravdě, nebýt té poslední povídky, která mi jako jediná přišla skvělá a povedená jak nápadem, tak jejím vedením, tak mám problém tomu dát vyšší hodnocení. Ten samotný nápad je naprosto skvělý, moc se mí líbí, přijde mi i originální a nemohl jsem se dočkat, jak to celé nakonec bude vypadat. Jenže pak přišla deziluze a první povídka mi přišla zajímavá jen účastí Jean-Pierra Léauda (který se tu znenadání objevil v československém filmu, ale nepřekvapilo mě to tolik, jako když se tehdy objevil u Tsaie v Kolik je tam hodin?... Tsai totiž do té doby v životě nepracoval s nikým jiným, než s tchajwanskými herci a v tomhle filmu se pak zničehonic objeví právě Léaud...), ta druhá zase nebyla špatně vedená, ale tak jako tak mi obě části přišly strašně mdlé. Ačkoli je chápu a v každé vidím tu jinakost, ale prostě mě bůhvíjak neoslovily. Jak už jsem psal, nebýt té poslední, tak si vůbec nejsem jistý, kolik tomu nakonec dám, protože ten nápad se mi líbí fakt hodně a zajímavý experiment je to určitě - jen mi ve výsledku nepřijde moc povedený. Slabé 3*

Experiment, ktorý je až príliš experimentálny. Čakal som oveľa viac prepracovaný dialóg v kombinácii s obrazom. Tak, ako to bolo, dialóg sedel len v jednej z dvoch epizód, o tretej ani nehovoriac, to už vôbec nedávalo zmysel. Na to, že som dnes videl skvelo zreštaurovaný film vo výbornej kvalite, som očakával úplne iný zážitok, a malo ma varovať aj tunajšie priemerné hodnotenie. Myslím, že je tentokrát primerané. ––––Vraciam sa preto, aby som mohla znova odísť.

"Novovlnné" experimenty boli v slovenskom filme od polovice 60-tych rokov bežné, niekedy však kontraproduktívne. Osobne znesiem len určitú dávku experimentov, tu sa rovnaký dialóg použil v troch poviedkach, čo je síce zaujímavá myšlienka, ale po obsahovej stránke film trpel. Paradoxne posledná, možno najslabšia poviedka bola aspoň vizuálne prepracovaná a dodala požadovaný umelecký rozmer. Potešila ma orchestrálna hudba Braňa Hronca a jeho orchestra.

Výborná, slovenská alternativa, která se může hrdě postavit do řady filmů Nové vlny. Ať žiješ, jak žiješ, život před Tebe klade v podstatě stále a ty samé situace. Životní kolovrátek stylizující se zde do stále stejných dialogů, krásné ženy i velmi zdařilá hudba. Závěrečné divadelní představení pod dozorem J. Kronera výborně podtrhuje celkovou uvolněnou atmosféru snímku.

Na jednej strane sa filmu nedá uprieť snaha o experimentovanie s jedným dialógom. Ďalej je to prvý slovenský náznak niečoho čo sa dá nazvať medzinárodným filmovým projektom - ako je napríklad v súčastnosti o niečo lepšia séria ďalších desať minúť, alebo Jarmuschove káva a cigarety. Ja viem, že porovnávať tieto filmy s týmto je trocha od veci, ale naozaj sa istá podobnosť aspoň čo sa týka prístupu k téme nedá odoprieť. Aj keď je tématicky tento film menej poetický. Veľmi mu ubližuje ohraničenosť jedným dialógom, ktorý až v poslednej poviedky s Krónerom je značne obzvláštnený. Ale tým, že nič nerieši a že jeho hlavnou témou je nedorozumenie čo nám je vysvetlené už prvou poviedkou, je film neprekvapivý a dramaticky nedotiahnutý. Film sa tak stáva nudným, vláčnym a aj napriek krátkej stopáži aj neznesiteľný. S týmto filmom ma Solan moc nenadchol. Aj keď sa musím priznať, že Jean - Pierre Léaud ma ako jeden z členov hereckého asnáblu skutočne potešil.