Kým sa skončí táto noc (1965)

"Páčiš sa mi, len ťa dlho pri sebe neznesiem. Nehnevaj sa."Zimná noc v plnom tatranskom bare s hudbou, tancom, kultúrnym programom a kopou postavičiek pozvoľna odhaľujúcich svoje osudy, povahy a vzájomné vzťahy v niekedy celkom prekvapivých pointách. Mládenci sveták Dančiak s pionierom Labudom majú hlboko do vrecka, ale páčia sa im dievčatá a minimálne v jednom prípade sa v živote nestratia. Slečny Zelenohorská a Gýrová si užívajú svojskú dovolenku po celoročnom šetrení. Manželia Durdík a Suchánová sa nasilu "bavia" napriek okolnostiam. Snaživého vynálezcu Polónyiho nechce nikto počúvať. Kráľom večera aj celého filmu je ale Pántik, pútajúci všeobecnú pozornosť rozšafným míňaním značných obnosov a svojskými rečami. Veľmi dobrá atmosféra prehýrenej noci a následnej kocoviny, ktorá sa ale nemusí vždy týkať len alkoholu. Výteční herci, scenár aj kamera, ani po niekoľkonásobnom repete ma to neomrzelo, takže za päť napoleónov na ex."Človek musí všeličo sprobovať, aby mal na čo spomínať. Potom sa mu vraj ľahšie zomiera."

Taková dlouhá prochlastaná noc, kde každý pije, skoro nikdo nemá peníze a hodně hodně moc se povídá a mele se prázdná sláma, jak by řekla moje babička. Většina lidí tu má nějaký svůj světa bol, který se promítá z duše do slov a po Napoleonovi obzvlášť. Venku je zima a sníh a uvnitř je horko, ale zvlášť proto, že se TAM všem práší od huby. Líbil se mi tu mladý Labuda a Jitka Zelenohorská, která má takovou příjemnou mimiku. Myslím, že se tu lidi řídí"Zaplať si pivo a žvaň si co chceš".Přemýšlím, kdo z filmu byl největší blbec.

"Povedzte mi, prečo sa ľudia nemôžu dohodnúť?" -"Lebo všetci veľa kecajú."SnímkaKým sa skončí táto nocrežiséraPetra Solanaz roku 1965 by sa v komornejšej podobe veľmi dobre "uživila" aj ako divadelná inscenácia. Odohrávajúc sa počas jednej noci v bare istého tatranského hotela, divák sleduje osudy viacerých postáv, ktoré preplieta najmä alkohol. Každého z hostí ženie iná motivácia, čo postupne speje k rôznym neraz tragikomicky ladeným situáciám. Solanov počin v podstate nemá "tradičný" príbeh, ktorý by smeroval z bodu A do bodu B, ale stavia skôr práve na spomenutej situačnosti. A funguje to, vďaka čomu sa pred divákom otvára mikrosvet jednej noci v jednom hotelovom bare. K tomu, že tento mikrosvet je obsahovo živý a pestrý, prispieva aj plejáda svojských postáv, ktoré sa v ňom stretávajú. Interakcie medzi nimi, na ktorých prakticky stojí celý dej, posúvajú dianie dopredu. A hoc možno na prvý pohľad ide o interakcie a situácie, ktoré sa môžu zdať "pritiahnuté za vlasy", divák si postupne uvedomí, že život je v skutočnosti často "pritiahnutý za vlasy" oveľa viac než scenárTibora Vichtu. Okrem v popredí stojacej dynamickej dvojiceStano DančiakaMarián Labudavo filme zaujmú ajJúlius Pántik, atraktívnaJitka Zelenohorská, aleboViliam Polónyi, ktorého postavu Kravárika odvšadiaľ odstrkujú a vyhadzujú.Kým sa skončí táto nocmožno neprináša príbeh v tradičnom slova zmysle, ale jeho sila spočíva v situačnosti a takmer až teatrálne ladenom podaní. Solanova snímka zároveň veľmi dobre zhmotňuje "novovlnovú" uvoľnenosť šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia a je schopná zaujať celkovou atmosférou aj atraktívnym ženským hereckým obsadením vo väčších aj menších úlohách.

Asi jsem si jen utvrdila, že tyhle filmy, československé nové vlny, nejsou nic pro mě. Po filmařské i herecké stránce dobré a určitě toho snímek hodně odkrývá o povaze postav, ale nějak mě to do děje moc nevtáhlo a dodívala jsem to spíš ze setrvačnosti. Nečetla jsem obsah, takže jsem celou dobu přemýšlela, jestli ten týpek u baru, co rozhazoval peníze, umírá a chce si užít poslední dobrou noc.

Stěžejním vodítkem k uchopení tohoto Solanova filmu mně byl koncept kocoviny, promyšlení toho, jak kocovina jakožto model určitého existenciálního naladění tímto filmem prolézá, jak se ho zmocňuje a jak si ho podmaňuje (a myslím, že to tak bylo zamyšleno, že významy tohoto filmu měly být divákovi distribuovány skrze navozování tohoto stavu, a to jak u postav, tak pak přeneseně u diváků; tedy že nečtu filmproti srsti; ale i kdyby ano, tak je mně to celkem jedno...), a to jak v doslovném slova smyslu (kocovina po večírku; možná budete znát), tak – a to je důležité – i v metaforickém, jako společenská kocovina (kolektivní uvědomění si toho, že dnes vám není špatné kvůli tomu, kolik jste toho vypili, ale z hlubších, leč utajenějších pohnutek, z jistého nonverbalizovatelného marasmu). Bujaré slavení, jež se pod neutuchajícím přílivem alkoholu přináší bolehlav, lehkost alkoholového oparu a bolestivá vystřízlivění. Ctím tento film, že i z večírku dokáže udělat politikum, společenský komentář, nad průměr však dnes nepůjdu, jelikož mi přijde, že Němcův filmO slavnosti a hostech, který pocitově dělá něco podobného (přičemž Němec zvolil alegorii, Solan verismus), totiž přes snímání (vynuceného) slavení dokládá, žeje něco prohnilého ve státě československém, je o něco lepší, údernější a nebojácnější. Nicméně, zaujal mě mladý Marián Labuda, už jen díky němu stojí film za vidění. 65 %