Birdman (2014)

(6/10).Birdmanmi na bidýlku seděl už nějaký ten pátek a po menší pauze jsem dostal chuť na filmový večer. Tentokrát padla volba na tento miliónkrát skloňovaný počin, který otřásl Oscary v roce 2015 a hned několik jich uklovnul. Osobně jsem si vůbec nezjišťoval o čem snímek vlastně je a v tomto případě bych možná zjistil, že tohle asi nebude úplně můj šálek kávy. Když jsem totiž zjistil, že se celý snímek bude točit kolem divadelní hry, tak jsem nebyl dvakrát nadšený. Snímky z tohoto prostředí totiž nepatří mezi zobání, které bych si s chutí nabídnul. I přesto jsem se oklepal a byl otevřený tomuto jedinečnému filmovému zážitku. Musím konstatovat, žeBirdmanrozhodně je pro náročnější diváky, protože divák musí číst mezi řádky a nemá nic naservírovaného na stříbrném podnose. Moc se mi líbil výběr herců, a to zejména obsazeníMichaela Keatonado ústřední role, která mu padla jako ulitá. Krásně reflektuje jeho skutečnou hereckou kariéru a dělá z toho velice intimní zpověď. V paměti mi už navždycky zůstane vypálený obraz na jeho jogging po Times Square. Osobně moc nechápu, jak mohl odejít bez Oscara, ale alespoň si to vynahradili jiní členové štábu, kteří navíc odešli s Hlavní cenou. Poté tady máme jako vždy okouzlujícíEmmu Stone, která tady má asi nejlepší dialogy s velice zajímavou postavou, kterou ztvárnilEdward Norton. Herecky se filmu nedá absolutně nic vytknout a všichni zúčastnění hrají svůj herecký koncert doslova jako o život. Dále bych chtěl vypíchnout kameru, která byla opravdu strhující a tancovala po place.Emmanuel Lubezkiopět dokázal, že ne náhodou si lebedí v seznamu mých oblíbených kameramanů.Birdmanje v konečném důsledku po právu velice rozporuplným filmem, který nesedne každému. Vyniká ve vybroušených dialozích a nekonvenčním tématu, které rozptyluje iluzi filmových hvězd, která je především nesmírně pomíjivá."And the next time you screech... it'll explode into millions of eardrums. You'll glimmer on thousands of screens around the globe."

Z filmů, které obdržely Oscara za nejlepší film, se u mě Birdman rozhodně řadí mezi ty nejzapamatovatelnější. Filmu dominuje neskutečná práce s kamerou a střihem, kdy film opravdu vypadá, jako by byl točen na jeden záběr. K tomu se přidává postava Riggana Thomsona, který je za pomocí (často výbušných a intenzivních) dialogů s ostatními postavami nebo díky svému alter egu (vnitřnímu hlasu) velice obstojně vykreslen. Celé toto spolu s nezastavitelným tempem filmu nastavuje laťku divácké záživnosti velmi vysoko a musím dodat, že i po myšlenkové stránce mi Birdman přišel překvapivě nabitý. Úžasně epický soundtrack s názvem Prologue: Chorus of Exiled Palestinians mi hraje v uších ještě teď a žasnu hned nad několika scénami, které se povedly úplně na výbornou (kritička, premiéra představení, epilog…).Vyhodnocení:Pro mě je Birdman především zpovědí vyhaslého, prohnaného a zoufale snaživého herce, který byl kdysi v minulosti někým a který nyní stojí na hranici mezi zapomněním a comebackem a zuby nehty se pokouší zvrátit svůj osud vyhaslé hvězdy.

Současně óda i satira na nynější (imho deset let starou) podobu Hollywoodu smrsknutou do jedněch divadelních prostor.. Oscary ověšený mexické režisér Alejandro González Iňárritu tehdy ovládl předávání zlatých sošek s filmem, který by se mezi diváky bez zlaté sošky takové pozornosti nikdy nedočkal.. Birdman je příběh staršího herce Riggana s tváří Michaela Keatona, kterého si každý spojuje s filmovou postavou superhrdina Birdmana (nádherná paralela na hercovu roli netopýřího ochránce), zatímco on by šel ve své kariéře už dávno dál. Ale vyjít z téhle superhrdinské škatulky nebylo snadné, když až nyní se mu povedlo konečně se uchytit jako divadelní herec, který po letech doufá, že se dostal k látce, jenž mu zajistí slávu zase pro jiný výkon.. Birdman vhazuje diváka na divadelní parket se vším všudy, procházíte si zákulisím, zkoušíte dialogy a nasáváte všudypřítomnou dřinu a chaos doprovázející proces vzniku jedné hry.. S úchvatnými technickými vychytávkami (hlavně s kamerou na rameni) cestujete jevištními zákoutími a sledujete jak herci dělají, že jsou herci.. Ironická oslava herectví, to nejlépe Birdmana vystihuje. Zatímco předvádí mistrné individuální herecké výkony, jako celek bojuje s tím, že herce nutí vystupovat především jako umělce, čemuž upravuje rozpětí jejich postav.. Vedle krizí středního věku vězněného Michaela Keatona září především Edward Norton, jehož herec Mike je jen další paralelou na něj samotného.. Formativně vtahující drama, jemuž ale kromě prohlubování charakterů chybí větší obsah, který někdy dělá ze samotného diváckého zážitku poněkud útrpný prožitek..60%

Jedná sa o veľmi dobrý film. Kamera, prevedenie, atmosféra, herci, všetko super, lenže po celú dobu som sa nemohol zbaviť pocitu, že ešte pred prvou klapkou sa jednalo o pravý nefalšovaný Oscarový kalkul. Nie žeby som nikdy predtým nevidel film, ktorý bol natáčaný práve s týmto zámerom, to nie, ale Birdmanovi to tak nejak neviem odpustiť.

V doslovné rovině nabízí "Birdman" exhibicionisticky realizované pojednání o stárnoucím herci a jeho snaze dojít uznání. Mnohem zajímavější pohled ale skýtá tento film coby audiovizuální otisk vnitřního zmatku, když se mysl egocentrika pokouší marně překonat vlastní sebestřednost, vztahovačnost a domýšlivost, ale současně i strach z bezvýznamnosti, potřebu zadostiučinění a všemožné pochybnosti, které ale zase jen kontruje erupcemi ega. Adekvátně při tom vyprávění sahá k paralele s divadelními prkny i zákulisím, protože onen svár nakonec není ničím jiným než okázalou performancí sebezpytu, surfující na vlnách mezi navztekanou ublížeností a velikášskou namyšleností. Tyto výkyvy film skvostně zhmotňuje coby frenetické leporelo zjitřených výjevů od nabubřelých hereckých koncertů po doslovné metafory, které vyjevují svou provázanost s multimediálními obrazy sociálně-kulturních stereotypů. Výtečně se tím zpřítomňuje, kterak se každý člověk vidí coby hrdina svého vlastního spektakulárně melodramatického ego-narativu, který si konstruuje na základě internalizovaných otisků popkultury. "Birdman" je nabubřelý a okázale povrchní, ale ne nutně prvoplánový. Kýč, stereotypy, afekt a manýry jsou jeho živou vodou, v níž se nejen smáčí, ale jako akvabela v ní dává na odiv grandiózní kreace. Iñárritu nevytvořil jen přesofistikovaně ztvárněný, ale jinak plytký příběh o cestě za slávou. Dal vzniknout meta-midcultu, který znázorňuje iluzornost a egocentričnost oněch příběhů, kterými nás společnost krmí a které si přeneseně tvoříme sami pro sebe. Povznesení, k němuž vyprávění směřuje, je stejně falešné a sebe-vsugerované jako podtitul "nečekané kouzlo lhostejnosti". Filmové dílo coby záměrně vytvářený formální konstrukt určený k vyvolávání diváckých reakcí sám o sobě lhostejnost popírá - totožně jako ego nedojde povznesení nad všechno a sebe, nýbrž jen povýšení sama sebe nad ostatní.