Der Aufenthalt (1983)

Príbeh z väzenského prostredia po nedávnej vojne, od ktorého som očakával asi niečo viac, ako len nenávisť dozorcov a spoluväzňov. Herecky iba priemer. Vďaka záveru vyznel príbeh slabšie, ako hypoteticky mohol, ale isté napätie je v ňom obsiahnuté od začiatku po koniec, vďaka čomu tých 100 minút ujde relatívne rýchlo.

"Ja nichtz SS, ja wehrmacht..." V prvom rade ďakujem Malarkeymu za skvelý tip. Tento komorne ladený film o obvinenom nemeckom vojakovi má výbornú atmosféru, ktorú pravidelne zažívame pri filmoch z väzenského prostredia. Tu je napätie ešte silnejšie, pretože tušíme, že Nemcovi ide o život. Postupne s hlavným hrdinom zisťujeme z čoho je obvinený a čakáme akým smerom sa film posunie. Je vinný alebo nie? Najviac si na filme cením snahu ukázať rozdiel medzi vojakmi SS a vojakmi wehrmachtu a ďalej medzi tými, ktorí rozkazy vydávali a tými, ktorí ich chtiac nechtiac museli splniť, často aj pod hrozbou smrti. Hlavná postava je sympatický mladík Mark, ktorý nechápe tú nenávisť okolo jeho osoby. Výborne sa vydarili scény s dusením kapusty, búraním starého domu, ale vlastne i všetko ostatné. Úsmevne pôsobia hlásenia v poľštine a celkovo to poľsko-nemecké prepojenie príbehu dodáva príbehu realistický tón. Nechýbalo veľa k plnému počtu. Neznámy, malý - veľký film, ktorý mi urobil radosť. 80%.

Mladý vojak Wehrmachtu je koncom vojny zatknutý a dostáva sa do väzenia. Vieme len, že nejaká žena naňho ukázala prstom.Prečo je v base sa dozvedáme až na konci filmu, kedy je aj zodpovedaná otázka jehl viny. Aby to nebolo len tak, väzenie je v Poľsku, spoluväzni najmä Poliaci a je im jedno, či Wehrmacht, alebo SS. Mark je Nemec a bodka. Šikana najmä psychická, je teda celkom logická.

Film bol natočený podľa knihy Hermana Kanta, ako vlastné zážitky z varšavského pracovného väzenia v rokoch 1945 až 1949. Ani kniha, ani film sa nedostali k divákovi a v roku 1983 nebol premietaný na Berlinale 1983 na priamy zásah generálneho tajomníka strany (NDR) Ericha Honeckera.

Pobytje kafkovsky laděným příběhem, jehož hlavním tématem jsou válečné zločiny, podle životních zkušeností a knihy Hermanna Kanta z roku 1977. Aneb jde zde o niterné vyrovnávání se s národním traumatem a se svým dílem osobní zodpovědnosti. Důsledek se promítl v naturalističtější podobě, v nejistotě, otřásající zásadně vším dosud bezpečně a jistojistě známým, se pak stává cestou kajícníka, aniž by si to kajícník plně uvědomoval. Nemůže (nemělo by) překvapit, že nacismus byl udržován v chodu především iniciačními rituály, jejichž základ tkví v "pravěkých" náboženských rituálech skupin či spíše společenství mužů-lovců, neboť jde především o společenství sdružující akt. Hrdinou v jisté absurditě (neboť jemu nesrozumitelné) aktuálního bytí je Mark Niebuhr (Sylvester Groth), mladý to granátník, jemuž pobyt ve vězení otevře skutečný rozměr, celou hloubku právě prohrané války, a to v její krutosti a bestialitě. Z dalších rolí: uvěznění Němci jako generál Eisensteck (Fred Düren), major Lundenbroich (Klaus Piontek), osvětimský květinář Jan Beveren (Alexander van Heteren), desátník a řidič speciálního vozu Karl-Heinz Fenske (Hans-Uwe Bauer), nespokojený kapitán Schulski (Michael Gerber), gestapák Rodloff (Günter Junghans) nebo "árijský" plynař (Horst Hiemer), dále pak polský sňatkový podvodník Eugeniusz (Zygmunt Maciejewski), Markův kamarád Erich Seifert (Reiner Heise) či kníratý polský dozorce v polské sekci vězení (Gustaw Lutkiewicz).Pobytje zcela nekompromisní ke svému hrdinovi, osud ho přivádí na cestu do nitra. V jednotlivci se promítá celé společenství, celý národ a jeho provinění. Kafkovsky znejišťující a psychologizující. Proti filmu se negativně vyjadřovali zejména Poláci, neboť je prý film zobrazuje špatně, přestože jde o německou sebereflexi.(17.11.2025)