Citová hodnota (2025)

Joachim Triermě opět nezklamal. Nejde ani tak o děj, který může být vlastně jakýkoliv, ale o to co je za ním. Umí se vrýt pod kůži a nechá diváka zapřemýšlet o vlastním životě, chybách či okamžicích, které ho ovlivnily. Půl hodinu před koncem ( kdyElle Fanningjde vrátit roli) mi přišlo, že to ztrácí na intenzitě, ale jenom na chvíli. Prakticky se to další scénou znovu rozjelo. V závěru jsem se malinko vyděsil z konce, než mi došlo, o co jde.

Byl to jeden z filmů, které jsem v kině potřeboval nutně navštívit. Od premiéry ubíhalo stále více času a z kin film pomalu začal mizet. Začal jsem se tedy smiřovat s tím, že ho asi neuvidím. Jednou se na mě usmálo štěstí a dávali ho zrovna, když se mi to hodilo nejvíce. No a musím konstatovat, že je to kvalitní snímek a že rozhodně nejsem zklamán! Film baví od začátku do konce a kolikrát je velmi silný. Film o natáčení filmu jsme letos již jednou dostali, v podobě Anakondy. Tam se ale natáčel remake a tady se točí silné drama o reálném životě s událostmi, které se v minulosti opravdu stali! A to dělá film kvalitním. Film nabízí silná témata a ještě lepší děj se zápletkou. Chování postav je realistické a já nemohu jinak než doporučit. Je to velmi silný film se skvělým výběrem songů a s ještě lepšími herci! 8/10 Nedivím se, že tento film získal Oscara! (Art - 18.3.2026)

Pôsobivá rodinná terapia a artovka so všetkým čo k tomu patrí - psychologicky vrstevnatá, parádne zahraná (Stellan bol absolútne fenomenálny, škoda že z toho nebol Oskar) a vyžadujúca divákovu plnú pozornosť aby sa v nej nestratil. Našťastie sa tu ale režisér neutápa vo vlastnej genialite a aj vďaka zasadeniu do atraktívneho filmárskeho prostredia je film stráviteľný aj pre bežného diváka. Trier ako režisér náročnejších, no stále prístupných festivaloviek pekne rastie, no jeho Najhorší človek na svete mi hlavne témou sadol o čosi viac. 7+/10

Joachim Trier a jeho finální ocenění paradoxně za film, který se mi od něj libil zatím asi nejméně. Film ověnčený Oscarem, Baftou nebo třeba Zlatým Glóbem. Asi to bude velký odrazový můstek nejenom pro Triera, ale pravděpodobně také třeba pro Renate Reinsve, která by svou šanci v Hollywoodu měla dostat. Citová hodnota je niterný příběh jednoho domu a spousty bolestí s ním spjatých během několik generací. Věhlasný režisér s tváří Stellana Skarsgarda, jeho dcery a hodně nevyslovené bolesti. Rozumím tomu, ale zas tak mě Citová hodnota nezaujala.

Je to důstojný film (v první polovině se mi chtělo říct, že i zajímavější, než bych možná od podobně „elitářského“ filmu bodujícího všude u všech akademiků očekával), má silný námět, skvělé herečky (zejména Renate Reinsve) a sérii působivých scén. Přesto mi v něm k vyloženě silnému prožitku cosi scházelo, možná větší úpřimnost...? Joachim Trier má již jako režisér dost zvučné jméno a na kontě dalších 5 filmů, ale vyloženě jako režisérskou legendu bych ho zatím nevnímal a hlavně to není stařík, který by se vracel k tvůrčí práci po letité pauze. Asi bych očekával, že když autorský režisér točí film z filmařského prostředí s výraznou postavou režiséra, že se tam mnohem více bude odrážet jeho vlastní osobnost. Takového pocitu se mi zde, ve zprostředkovaném podání o celou generaci staršího Skarsgårda, alespoň ze vzdáleného pohledu diváka moc nedostalo a vedle jistých emocí a pokusu o nitrnou zpověď tak na povrch prosakoval i lehce neosobní konstrukt. Naštěstí ne celou dobu, protože více scén na mě onoucitovou hodnotouúspěšně dýchlo, zvláště stylizované retro vzpomínky, scéna s partou převážně mladých lidí v přírodě (což je významově vedlejší, ale pro mě asi nejpřirozenější scéna v celém filmu) a dialogy, kde se s postavou Nory nebo dalších hereček zašlo do jisté psychologie. Byť jsem doufal v mnohem hlubší ponor do minulosti pohaslého vztahu dcery a otce. Závěrečná dvojitá katarze Nory nejdřív v opuštění v bytě a posléze z přechodu mezi filmem a realitou na mě opravdu zapůsobila, ale k uhrančivému závěru jsem se prokoukával i scénami, kde emoce na mě fungovaly střídavě – asi dvakrát jsem měl pocit, že sleduji jen uměle sehranou scénu z divadla nebo z natáčeného filmu i v případě, že tomu tak (v rámci děje) nebylo.To povinné cinefilní odkazování, že režisér koupí jako dárek malému klukovi(!) na DVD úchylnou Pianistku a Zvráceného jako raději neřeším.[65%]