Císařův slavík (1948)

Asi som mal od tohoto celovečerného Trnkovho animáku väčšie očakávania, oveľa väčšie. Oceňujem pipľavú prácu s bábkami, niektoré nápady, občas detaily, ale celý ten stop-motion vizuál, ktorý už dnes pôsobí zastarane (aj na rok vzniku), nie celkom vábne, dosť jednoduché, homogenizované figúrky a veľmi pomalý dej, to ťahajú kamsi ku priemeru. Nepochopil som, prečo hrá čínska skupina cisárovi s európskymi hudobnými nástrojmi. Ale sprievodný hlas Borisa Karlofa bol podmanivý.

Môj filmový výlet do dávnych dôb mal určite svoje čaro, ale nebol som ani zďaleka taký unesený, ako by som čakal. To hodnotenie snímky na ČSFD (84 %, 730. najlepší film), ktoré ma prilákalo k jej sledovaniu, mi pripadá značne prehnané, obzvlášť z dnešného pohľadu (všimnite si napríklad diametrálne odlišné hodnotenie na IMDb, tých 67 % podľa mňa viac zodpovedá úrovni snímky). Iste, aj dnes dokážem oceniť svojrázny umelecký štýl Jiřího Trnku (ktorý už ale nemá tú pôsobivosť, akú musel mať  kedysi) a hlavne sugestívnu hudbu Václava Trojana, ktorá snímku pozdvihuje do vyššej úrovne a dodáva jej taký posmutnený, miestami až tragický podtón (kvôli tomu depresívnemu vyzneniu by som to osobne malým deťom nepúšťal). No a páči sa mi tu aj pekné prelínanie skutočného (herci) a rozprávkového (animované bábky) sveta: chorý chlapec má v horúčke predstavy, do ktorých vstupujú podnety z reálneho sveta (predmety, ľudia, prežitky). Pôsobí to celkom pútavo, to poetické stvárnenie príbehu ma však strhnúť nedokázalo (niektoré pasáže sú vyslovene nezáživné).

Milý Slavíku, v této chvíli na konci mám jedno přání: vidět Tě a slyšet ještě jednou, v původním českém znění. Pak možná přidám i zbývající 5. hvězdičku... Zní to docela absurdně, dívat se na československý film s anglickým dabingem, ale ani po několika měsících se mi na jinou volně dostupnou verziCísařova slavíkanepodařilo narazit (včetně těch, které v názvu tvrdí o češtině). Něco na tom bude, když zůstává Jiří Trnka více ceněn v zahraničí, nicméně po několika letech od zahlédnutí některých Trnkových kraťasů (např.Árie prérie) jsem se konečně odhodlal na některý celovečerní film proslulého filmového loutkaře (nebo loutkového filmaře? :)) a úpřimně jsem překvapen, jak mě Trnkovo provedení slavičí pohádky bavilo, okouzlilo, uhranulo, přeneslo do svého světa království, pohádkové přírody a malých oživených postaviček. Z jeho vizuálních kompozic sálá i po letech dokonalost a magická atmosféra, obzvlášť celá sekvence z nočního hřbitova mě svým pojetím k závěru ohromila a nasledující probuzení zpátky, tak trochu z pohádky do jiné pohádky, vrátilo celému vyznění něžnou poetičnost.[85%]

Císařův slavík. Nejdříve, na základě několika zdejších recenzí, si dovolím odbočku. Prvotním úkolem televize, a o komerčních to platí stoprocentně, je prodej zboží. Je smutné, když se reklama považuje za vrchol umění, ta je z pochopitelných důvodů obklopena obsahem, který nesmí nutit k příliš hlubokému zamyšlení, a ani nemůže přinášet nitru znejistění, pochybnosti. Komercialismus dovršil destrukci nadšeného přístupu k Umění, zničil skutečné účasti při uměleckém představení. Lidé přicházejí více v honbě za senzací, a ne z ochoty vyzkoušet si život jako Umění a přese Umění. Vztah s publikem je zpřetrhán, umělec navíc přestal sám sebe považovat za dárce duchovní stravy, nepokouší se už formovat lidského ducha, neshromažďuje kolem svého díla to pravé publikum, ale začal prodávat zboží. Výjimky se najdou, a proto bývají zavrhováni, vysmíváni, osamoceni, a často se komerčnímu úspěchu s trpkostí přizpůsobují. Jiří Trnka žil naštěstí v jiné době, poválečný čas trpěl v jistém ohledu nadšením a následná totalitní doba měla svá specifika.Císařův slavíkJiřího Trnky je poměrně výstižnou adaptací pohádky Hanse Christiana Andersena, navíc ji dokázal dostat do moderní doby, k jejím pocitům a potřebám. Zde dostávají smysl termíny jako je zlatá klec, zakazující zákony, svoboda, kreativita, vězení, prožitek. Umělecká originalita versus mechanické (a pro většinu císařského dvora proto srozumitelné) opakování, jež je bez vyvolávání emocí. Trnkův výtvarný svéráz je podmanivý, umí si udržet i přes závažnost vzletný nadhled. Přizpůsobení příběhu dětem je vskutku obdivuhodné, Miloš Makovec dirigoval Jaromíra Sobotu s Helenou Patočkovou, Václav Trojan hudbu a virtuóz Ivan Kavaciuk houslová sóla. TrnkůvCísařův slavíkje veskrze jedinečným poetickým filmovým dílem, v němž je nepřeberně asociací a alegorií. Vždyť vítězem je život a otevřená mysl.

Jedna z nejpůsobivějších Andersenových pohádek natočená Jiřím Trnkou, který si s tímto autorem rozumněl (jeho knižní ilustrace, kde černá korunovaná Smrt šátrá svou vyzáblou rukou po příkrývce pod níž se krčí císař, byla v dětství mým velkým hororovým zážitkem). Pohádka pojatá jako chlapcův horečnatý sen, kde v přítomnosti Smrti žádné technické hračky nepomohou a nepřinesou naději a úlevu.
Jen mne prudí, že na netu našinec narazí na japonskou stránku, kde lze koupit sebrané Trnkovy filmy, kdežto u nás prd......