Malý princ (2015)

— Velcí jsou rozhodně velmi zvláštní. — Žil jsem s hodně dospělými, viděl je zblízka. Můj názor se příliš nezlepšil. — Myslím, že už nechci dospět. — Vyrůstat není problém. Problém je zapomenout. — Nechci na sebe zapomenout. — Konečně se mi podařilo dospět. Nikdy jsem nezapomněl na Malého prince. 
Zajímavé pojetí úžasné knihy, kterou člověk chápe jinak jako dítě a jinak, když ji čte jako dospělý. Proto musím oddělit své kritické myšlení od pocitů obyčejného diváka. Co musím vyzdvihnout, je poetická stop-motion animace (vyprávění Letce) z loutek a papíru, která mi velmi připomněla původní ilustrace z knihy a opravdu mě nostalgicky dojala. I když se film musel přizpůsobit širokému publiku, zůstalo v něm mnoho poetiky a atmosféry z předlohy. Přestože jsou tam věci, které se jí nikdy nemohou vyrovnat, věřím, že i díky němu si knihu někteří přečtou. Více mě však zasáhl melancholický konec s princovým odchodem v knize než tento příliš optimistický happy end. Když vše sečtu, určitě film doporučuji. Nejedná se o žádné hanobení nebo propadák a rozhodně mi pomohl nad tímto úžasným dílem opět přemýšlet.

Malý princje pro mě hodně silný film hlavně kvůli atmosféře a pocitům, které ve mně zanechal. Je vidět, že si tvůrci dali záležet na vizuálu, který je jemný, originální a nepůsobí obyčejně. Film na mě působí klidně, místy až melancholicky, ale právě to z něj dělá něco výjimečného. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju jeho hloubku a emoce, které v sobě má. Není to typická animovaná pohádka, ale spíš film, u kterého se člověk zamyslí. Dávám4,5z5hvězd.

Je to fajn. Vlastne keby som Malého Princa bral ako obyčajný animák tak som vyložene nadšený. Lenže je to film adaptujúci knihu – nie obyčajnú, ale jednu z najrešpektovanejších vôbec. Takže keď sa to 90% času venuje príbehu dievčaťa, tak to zamrzí. Všetky stop-motion scény adaptujúce knihu 1ku1 točiace sa okolo samotného Malého Princa sú rozhodne najlepšie (a pre mňa splnený sen). Ako celok to funguje, len by som uprednostnil, aby to bolo podobnejšie pôvodnej knihe. 7/10

Film som videl ako malý chlapec v kine pred desiatimi rokmi. Uvedomiť si, že od roku 2015 prešla už dekáda, je priam neuveriteľné. Nedávno som si ho v rámci dušičkovej skautskej akcie pozrel znova – aOsborneovMalý princsa tak stal mojím novým obľúbeným filmom. Len málo filmov dokáže po rokoch zanechať rovnako silný dojem. Práve to ma priviedlo k napísaniu eseje, v ktorej obdivujem tento stále nedocenený príbehAntoina de Saint-Exupéryho. Táto animovaná adaptácia s geniálnym Zimmerovým soundtrackom, nápaditým spracovaním a nefalšovaným francúzskym kinematografickým štýlom mu však preukázala dôstojné, citlivé a poetické uznanie. Zachováva myšlienku, atmosféru a krásu originálu, no zároveň ich prirodzene prenáša do moderného kontextu. Posolstvo o potrebe nezabudnúť a uchovať si vnútorné dieťa tak zaznieva možno ešte silnejšie než kedysi.

Fantastická rozprávka s nádhernou animáciou. Plno kreativity, no za to samozrejme vďačíme hlavne Saint-Exupérymu a až v druhom rade tvorcom tohto filmu. Tí sa naopak v tej druhej časti skôr odklonili a tú kvalitu znížili, no aj tak si to za mňa zaslúži plný počet. Ako kniha tak film ukrýva množstvo myšlienok, ktore si človek možno na prvýkrát ani nestihne všimnúť či uvedomiť, takže viacero opakovaní určite neuškodí.85%