Kybernetická babička (1962)

Trnkovo varovné zamyšlení svými charekteristickými prvky nesedne všem. Autor se vyřádil jak řemeslně, tak v ponuré atmosféře vize neosobní budoucnosti. Náznaky i symbolika vyžadují větší pozornost. Příběh porovnává kvality lidských vztahů v přetechnizovaném světě, a nejen to. Pozvolný náběh skládá situace a divák s holčičkou jen frustrovaně pozorují, co z kolotoče bizarností vzejde. Zvukový doprovod a němé loutky neklid také navozují. Pro mě tedy není problém, že tato část nemá klasický dramatický děj (ať záměrně, či nikoli). Drama v pravém slova smyslu, i s prvky hororu, vnese do příběhu až naprogramované hlídací křeslo s babičkovským hlasem a krajkou. Finální pointa je taková, jaká je, protože byl příběh zamýšlen jako varování a ne jako hororová etuda. Autor něco divákovi předkládá, ale hodně může dotvářet i vlastní imaginace a lze číst další poselství. Jsou tam místa, která by kde kdo z dnešního pohledu udělal třeba jinak, ale tehdy to byl počin pozoruhodný. Jeho tvorba mi přijde fascinující, i když na mě působí trochu děsivým dojmem (i ta určená pro děti). Patřím k výtvarným obdivovatelům, a ne proto, že by to měla být národní povinnost. ;-) Skvělá "Kyber babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu.

Kybernetická babičkaje loutkovou zlomyslností Jiřího Trnky, s níž reaguje na možnou budoucnost a upřednostňování přetechnizovaného životního stylu na úkor klidného životního rázu, lidských citů a tělesnosti. Autorem námětu byl spisovatel a vynálezcův synek Ivan Klíma, Trnka vtiskl chmurným představám stylový výtvarný ráz, hororovou atmosféru zvýraznil hudební skladatel Jan Novák společně s hlasem Otýlie Beníškové (hřejivý a zároveň neúprosně cynicky škodolibý). Však předimenzovaná technologická vyspělost bez citů a emocí má v sobě totalitní pachuť. Trnka je s loutkovým filmečkem nesmlouvavě sarkastický.

Ok, úvod ušel, pak se holčička dostane do toho domu, což je část sice velmi dobře filmařsky zvládnutá, ale zbytečně utahaná a neskutečné nudná, no a pak se objeví kybernetická babička a je z toho psycho depka, která je tak úzkostná, že jsem nic tak úzkostného hodně dlouho neviděl. A teď babo (tady by se hodilo spíš babičko - a nemyslím tu kybernetickou, ale živou) raď, jak tohle ohodnotit. Dám tomu nakonec 4*, ale všechno je to hlavně kvůli tomu finále, protože bez něj by to sotva bylo na slabší 3*. Kdyby se však Trnka tak strašně nezabýval expozicí domu a kyberbabičku představil rychleji, bylo by to snad i za plný počet. Takhle musím dát jenom 4*, byť působivé to je.

Nooo...na tohle jsem narazila znovu asi po dvaceti letech. Nechápu, proč se ukázka z tohoto hororového filmu dávala za mého dětství jako střih ukázek na kazetách s pohádkami (byl to tehdy buď Krtek, Mach a Šebestová, nebo to možná bylo na obou). Teď můžu říct, že je to opravdu kvalitní. Jako malou mě i jen krátká ukázka tohoto filmu tak děsila, že mě i dnes po zaslechnutí věty: "Jsem tvoje babička a budu tě opatrovat." jímá ta dávná hrůza z dětství kdy jsem to viděla (a to podotýkám, že jen ukázku). S lítostí si uvědomuju, že mladší generace, které už vyrostly na internetu, filmech a pohádkách online, ukázkové střihy z kazet nepamatují, tudíž absolutně nemohou tušit, o čem tu mluvím (pro srovnání - je to jako ukázky v kině před hlavním filmem).

Skvělá dystopie, ve které Trnka trefně vystihl problémy přetechnizované společnosti, čímž zároveň v některých aspektech předpověděl i budoucí vývoj. Nejeden moment filmu by se dal aplikovat na současnost – člověk dnes trpí nedostatkem kontaktu s přírodou a přirozeným řádem věcí, je přehlcen informacemi a hlukem (skvělá scéna, kdy hlavní postava letí dopravním prostředkem a kolem se míhají další cestovatelé s mišmašem různé hudby – podobné momenty člověk prožívá v podstatě pokaždé, když jde po ulici nějakého většího města a z obchodů, aut a mobilů druhých chodců se ozývá nepřeberné množství ruchů a hluků). Hodně děsivá je pak sama babička, která symbolizuje do jisté míry odcizenost technických vynálezů, jejichž stvořitelé se mohou snažit nechat je zapadnout do „přirozeného řádu věcí“ jak chtějí a stejně se jim to nikdy zcela nepodaří (zde by se dalo diskutovat o analogii s internetem, který je sice z hlediska mezilidské komunikace naprosto revolučním vynálezem, ale paradoxně lidi často spíš rozděluje, než spojuje). Sama kybernetická babička je pak hodně děsivá nikoliv proto, že by byla strojem, ale protože se snaží předstírat, že je živou bytostí (zde bych vyzdvihl další skvělou práci s ozvučením – do hlasu kybernetické babičky, který prohlašuje různé "babičkovské floskule", se vtírá nepříjemný umělý dozvuk, jež v kombinaci se sterilním prostředím působí až hororově). Závěr pak korunuje pohádka o ohni, který je dobrým sluhou a špatným pánem a kterou můžeme brát i jako hlavní poučení z celého příběhu – technika by měla lidem sloužit, ne je zotročovat.