Bajaja (1950)

Oproti Špalíčkovi a Slavíkovi sa Trnka posunul na vyššiu úroveň. Postavičky majú osobitý ráz a sú prepracovanejšie. Čiastočne tak aj stop-motion animácia a celková rozprávková poetika, ktoré sa mi viac pozdávali. Menej už "nemé" dialógy, kde buď len plynie (agresívnejšia) hudba alebo sú naspievané detským zborom. Dialógy mi tu proste chýbali. Našťastie, vizuál to dokázal do istej miery predčiť a napríklad scéna boja s drakmi bola fakt atmosférická.

Bajaja setne celkem patnáct hlav saním a jednu své matce. Výtvarně i hudebně mimořádné, jenže příběh je jen těžko čitelný a kulhá na obě nohy. Kde se Bajaja naučil tak dobře bojovat a proč by promluva s princeznou narušila matce koňský očistec, to se nedovíme, stejně jako proč celé království jen tak pasivně přijímalo dané podmínky a nezkoušelo bojovat.

Bajajaje půvabnou loutkovou poezií podle pohádky Boženky Němcové. Jiří Trnka, snad i pod vlivem politiky doby, učinil hrdinou chudého mládenečka, skromného, tichého a čestného, přesto díky vlastnímu výtvarně estetickému svérázu představil kouzelný pohádkový svět. Nepotřeboval mluvené slovo (až na těch několik málo vět Naskové), vsadil na poezii Vítězslava Nezvala, pocitové hudební rytmy Václava Trojana, jemný dětský zpěv pod velením Jana Kühna a vlastní jedinečnou výtvarnou stylizaci. Však také iniciály jednotlivých kapitol dovedl k dokonalosti k ozdobě stylu středověké iluminace. Rytířský romantismus (a to i ve zpěvu) je tím nejvhodnějším pohádkovým doprovodem, navíc odhalil skutečnosti schémat a stereotypů vztahů mezilidských a partnerských, neopomněl ani drobná odlehčení.Bajajaje krásnou, trnkovsky stylizovanou, pohádkou a poezií!

Do scény Námluvy (tj. prvých 45 minút) je to síce jednoduchý, ale vizuálne veľmi pôsobivý príbeh so silnou atmosférou, najmä vďaka hre so svetlom. Potom však režisérovi Trnkovi úplne došla inšpirácia a od scény Bolest je to už len hoci zručné, ale bezcieľne 27-minútové animačné cvičenie. Davy bábok, ale príbehu na stvárnenie zúfalo málo. Okrem režisérskeho je to aj jeho scenáristické zlyhanie, keďže nielen vykradol starú nedomyslenú rozprávku, ale ešte ju aj osekal o časť pointy. Veď vysvetlite dieťaťu, čo je to za neschopného kráľa, ktorý sa ani nepokúsi zohnať pár žoldnierov, ktorí by s drakmi spravili krátky proces a zachránili tak jeho dcéry? A čo sú to za princezné, ktoré si vyberajú ženícha podľa toho, ku ktorému sa zakotúľa jablko? Azda sú to dáke zúfalkyne z Ukrajiny, ktoré sa rozhodujú medzi najbohatšími miliardármi planéty? Sa potom nedivím, že jedna z nich takého náhodného ženícha odmietla. V duchu veršovaného spievaného komentára (naozaj; a po celý čas): kto sa ani na námluvy neumyje, princeznú si neužije.↵ 
Úprimne, nechcel by som vyrastať v 50. rokoch na filmoch ako tento čiStaré pověsti české (1952), kde má forma zjavne prednosť pred obsahom. Lebo to vyzerá, že vojna a komunistické čistky tak preriedili rady schopných režisérov, že sa do prítmia kinosál dostali aj takí exhibicionisti ako Trnka.

Trnkovy filmy, hlavně ty delší, mají takovou zvláštní poetiku. Jsou to většinou pohádky, ale přitom je v nich něco temného, něco nepěkného, co je pod povrchem. Zároveň je to takové snové a tajemné. Trnka byl v tomhle mistr, stejně jako byl mistr animace. Tady nesmírně potěší animace akčních scén, která je opravdu skvělá a dynamická.