Ruka (1965)

Kvalitním uměním se dá říci víc než tisícem slov. Geniálně všeříkající a vystihující krátké podobenství a na danou dobu odvážný snímek. Některé zdejší komentáře stojí za přečtení. /// Moc je natolik lákavý artikl, že se v každé době bude chtít objevit nějaká taková vykutálená Ruka. Kde kdo u moci by chtěl tahat za nitky a dnes ideálně lidi ještě vodit za nos tak, aby si těch nitek ani nevšimli. :(  Skvělá Trnkova "Kybernetická babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu.

Mám rád animované filmy pro dospělé a toto jeden s těch nejlepších. Dokonale ztvárněný život umělce v totalitě pomocí loutek. Jiří Trnka ho vytvořil těsně před svou smrtí a soudruzi z animovaného filmu, kritici a filmoví teoretici byli v rozpacích. Před rokem 1989 ve filmové literatuře se u filmu „Ruka“píše jen jedna věta asi tohoto znění: „Ve svém posledním filmu Ruka se Trnka inspiroval komedií Francouze L.E. Durantyho, loutkáře z 19. století, o příběhu sochaře a všemocné ruky, nutící jej k vytváření jejích portrétů.“ - Směšné a smutné zároveň. Nemohli napsat nic podrobnějšího, protože ta alegorie proti režimu je tak zjevná, že kdyby napsali o čem to je, zamáčkla by je velká rudá ruka.

Rukaje nejsmělejším Trnkovým počinem (klima doby se na chvíli uvolnilo) a pokud jsemSen noci svatojánskéoznačil jako jeho opus magnum, potom musím sdělit, žeRukaje jeho opus dei. Jiří Trnka vložil do svého posledního loutkového filmu nejen nápad a výtvarný výraz, ale také svou duši a mysl, životní a umělecký postoj, celou svou bytost a podstatu. Václav Trojan ke zdaru díla přispěl hudebním doprovodem, dvojice Miloš Alster a Emil Poledník dodaným zvukem a mim Ladislav Fialka rukou.Rukaje alegorií, mrazivě obnažující politické a společenské příznaky doby místa, je jedinečnou abstrakcí jeho prožitků.Rukanecílí pouze na totalitní státní zřízení, lze ji parafrázovat proti jakémukoliv politickému útisku a zneužití moci (i to posmrtné), proti nesvobodě umělecké i životní, je možné ji směrovat také na komercialismus a jeho následky na umění.Rukaje o touze po svobodě, té umělecké i té životní. Ach, Trnka, plzeňský rodák Jiří Trnka, jeho loutky, poezie, jeho umění!

90% / Velice temné a někdo by řekl až hororové, avšak inspirováno skutečností. Člověk, který nechtěl s režimem nic mít neměl život vůbec jednoduchý a tento film to potvrzuje. Poprvé jsem tento film viděl ještě za mého dětství a dosti mě děsil, děsit dokáže i dále ale pokud pochopíte co se autor rozhodl zobrazit, tak poznáte, že je to i dosti smutný příběh.

Jiří Trnka na plastické vystihnutie totalitného správania, kontrolujúceho život, prácu i smrť poddaných, nepotreboval ani jedno slovo. Stačil prostý príbeh jednoduchého hrnčiara, ktorému sa do života, vyplneného miesením hliny a výrobou kvetináčov, začne miešať ruka. Excelentný finálny odkaz veľkého výtvarníka a režiséra!