Čínský syndrom (1979)

Existují filmy, které si s odstupem času žádají nové přečtení. Čínský syndrom bývá občas mylně označován za antiatomový protest, ale jeho pravá síla neleží v ideologii. Leží v řemesle. V tom, jak pečlivě vystavěný thriller dokáže mluvit o lidské chamtivosti, strachu, morálce — a o ceně, kterou za nečinnost platíme. Napětí tu není uměle vyvolané. Není vystavěné na výstřelech ani výbuších. Je postupné, plíživé a neúprosné – a divák se s každou scénou dostává hlouběji do světa, kde pravda může být stejně nebezpečná jako chyba. Režie je precizní, zacílená. Každý obraz, každý pohyb kamery, každý herecký detail působí jako pečlivě položený kámen, který drží celek pohromadě. Příběh má rytmus, který nikdy neztrácí dech. Scénář ví, kdy zpomalit a kdy nekompromisně zatlačit. Herecké výkony jsou výjimečné.Jane Fondaje přesná a věrohodná, nikoli okázalá – hraje postavu, která ví, že hledat pravdu znamená riskovat vše.Jack Lemmonzde předvádí jeden ze svých nejniternějších výkonů. Jeho proměna od rutinního profesionála k člověku, který už nemůže mlčet, je podaná s tichou bolestí a neokázalou silou.Michael Douglasnepůsobí jako filmová hvězda, ale jako člověk, kterého znáte. AWilford Brimley, byť ve vedlejší roli, vnáší do filmu civilní pravdu, která přetrvává dlouho po závěrečných titulcích. Co dělá Čínský syndrom výjimečným, je jeho schopnost zůstat věrohodný a emotivně působivý i dnes. Není to jen film o nehodě v jaderné elektrárně. Je to film o systému, který ignoruje varovné signály, a o lidech, kteří se v něm snaží dělat svou práci dobře – navzdory všemu. A právě proto tenhle film nenechá nikoho chladným. Je to dílo, které spojuje napínavé vyprávění s hlubokou lidskou výpovědí. A právě takové filmy nestárnou.

Kdo by odolal obsazení Lemmon-Fondová-Douglas, že. Z tohoto důvodu jsem si to pustil. Jedná se sice o film americký, ale jistým způsobem předznamenávající slavnou noční šichtu v Černobylu. Snaží se to tvářit jako závažné sci-fi nebo katastrofák, ale sráží to protivné angažované fantasmagorie a nesmyslně, až karikaturně zobrazení záporáci.

Jacka Lemmona jsem byla zvyklá vídat spíše v komediích, ale i tato dramatická role mu výborně sedla. Téma filmu je dost závažné, po pár úvodních minutách začíná napětí stoupat a celou druhou polovinu by se dalo přímo krájet .Na Jane Fondovou se dobře dívá a s Michaelem Douglasem tvoří dobrou dvojku. Napětí, o které tady jde, zaručuje dostatek slizkých, chamtivých záporáků, kteří rozhodně nemají v plánu dovolit zvídavým reportérům odhalit pravdu.

Zaujímavý námet z prostedia jadrovej elektrárne pretavený do formy, ktorá diváka nenechá chladným a opäť raz núti rozmýšľať prečo je jedinec tak slabý zoči voči obrovským spoločnostiam, resp. až štátnym záujmom. Výborne zahraté hlavnými hercami Lemmonom aj Fondovou, ale poteší aj začínajúci drzý Douglas, i minimalisticky zahratí bossovia Donat v TV resp. Herd v roli predsedu správnej rady elektrárne. V poslednej tretine si to pýta svižnejší strih. Navyše je to také hodne americké, myslím vyústenie dilemy ako vypovedať pravdu, ako ju narýchlo poslať do televízie a ako sa to celé zvrtne do násilného konca. K neuvereniu je potom záver, kedy Jackieho kolega vypráva v živom vysielaní čo a ako, a nik ho z vedenia elektrárne "neodbachne". Aj tak je to veľmi dobrý, aj remeselne zmáknutý a hlavne poučný film.

Pro mě zcela neznámý zástupce žánru katastrofických filmů, který vznikl na samém konci 70. let. V této dekádě na nás tvůrci nechávali přivolávali jedno neštěstí za druhým. V Činském syndromu se zase tolik toho nestane a kdo čeká na destrukci jaderné elektrárny, bude zklamán. Tento snímek se hlavně snaží upozornit na nebezpečí, které plyne z toho, že někdo svou práci odflákne. Michael Douglas předvádí hlavně zpočátku velmi poutavý výkon. Již tady na začátku jeho herecké kariéry bylo jasně vidět, jak jej kamera miluje. Bohužel mě chybělo více vypjatých scén. 60%