Chapadla (1977)

Najskôr mi to prišlo také rozhádzané, film skákal od postavy k postave, žiadna nebola veľmi sympatická. Potom to ale začalo byť zaujímavé, ako tak sa to spamätalo, postavy sú zahrané výbornými hercami, ktorí síce jednotlivo nedostanú až tak veľa priestoru, ale aj tak. Zopár výborných scén, ukáže sa aj solídne natočená chobotnica a do toho perfektná Ciprianiho hudba, evokujúca staré talianske fláky. Záver zabudne na všetky postavy, okrem jednej, ale je pomerne zaujímavý("zaľúbený" monológ, likvidácia chobotnice) a viac ako trochu cheesy, ale to už k týmto starším filmom občas patrí.

Jasně, že je to béčko parazitující na úspěchuČelistí, ale některé scény s chobotnicí nevypadají vůbec špatně a závěrečný souboj dvou kosatek proti chobotnici je taky zajímavý. Kdo se ale bude těšit na přítomnost Henryho Fondy, bude zklamán, protože se ve filmu moc neobjeví a většinu času jenom sedí a mluví do telefonu.

Když si Spielberg dovolil vČelistechzabít malého chlapce, Assonitis přisazuje a v úvodní scéně rovnou zabíjí nemluvně. Tolik vám asi napoví, jak uvědomělou podívanou jsou jehoChapadla. Na Johna Hustona a Henryho Fondu musel mít Ovidio dost solidní páku, aby je do téhle italské šlamastiky dostal. Nebo stačil cash a whiskey? Těžko říct, nicméně pohled na po hladině moře pomalu a neskutečně dlouho se blížící papundeklové monstrum (za až komicky repetitivního hudebního doprovodu Stelvia Ciprianiho) mě dlouho bude strašit v paměti.

Ucházející přímořské dobrodružství s obří zabijáckou chobotnicí v hlavní roli. Že by se jednalo vyloženě o povedený film bych neřekl, ale úplný propadák to taky nebyl. Slušná hororová atmosféra a zajímavé scény se tu pravidelně střídají s těmi nepovedenými a z dnešního pohledu zastaralými efekty, Ciprianiho hudba sice baví, ale je to pouze jeden z jeho recyklátů už snad miliónkrát slyšeného. Celkově tedy asi průměr, ale mě osobně byl film sympatický sedmdesátkovým feelingem, pěknými prosluněnými lokacemi a lehce melancholickým happy endem, takže se nakonec přikloním ke třem hvězdičkám.

Mám rád animal horrory. Rád pozerám na filmy, kde na ľudí útočia krvylačné zvieratá. V poslednom čase sa tento špecifický horrorový subžáner zvrhol do brakových nepodarkov. Otrasné digitálne animácie, hlúpe scenáre a nízky rozpočet. No i takéto snímky si občas pozriem. Omnoho radšej však mám staré klasiky. Naposledy som si pustil titul "Chápadlá" (Tentacoli) z taliansko-americkej produkcie. V roku 1977 ho natočil egyptský režisér Ovidio G. Assonitis. V neveľkom prímorskom meste v slnečnej Kalifornii sa začínajú strácať ľudia. Nachádzajú sa len ich zohavené pozostatky. Časom vyjde najavo, že sa stali obeťami prehistorickej chobotnice. Je očividné, že tento snímok sa chcel zviesť na vlne popularity Spielbergovho horroru "Čeľuste" (Jaws), ktorý bol natočený o dva roky skôr. Moc sa to však nepodarilo. **