Aligátor (1980)

Typické za vlasy pritiahnuté, hlúpučké béčko z 80ok, ktoré však výsledkom absolútne nelogických a nereálnych vecí v deji (ako sa aligátor dostane a prežije v kanáli je dychberúco dementné) prináša zábavné, resp. pamätné scény typu: aligátor ničiaci pomocou chvostu celé auto ako tank, aligátor ktorý z kanalizácie prerazí betónový chodník nad sebou a na ulici si pochutná na pár okoloidúcich, či moja najobľúbenejšia kedy číha v bazéne a zhltne maloletého nešťastníka na detskej oslave. Strach vzhľadom na rok vzniku asi nehrozí, ale minimum efektov je CGI, veľa sú praktické a celkový vizuál aligátora zabijaka pôsobí i dnes fajn. Logika je úplne v prdeli, postavy sa ani nepokúšajú brániť a nemá zmysel to rozoberať, keď som ako divák pristúpil na hru, že ide hlavne o to aby aligátor požral čo najviac jačiacich hlúpych postáv v pomerne prekvapivých scenériách, bavil som sa. Herci s výnimkou hlavného Roberta Forstera len komparz a vôbec mi to nevadilo, keďže miesto nich je aspoň viac na scéne aligátor. Fajn výplach s dostatočným počtom obetí, moderný remake na štýlPiraňa 3Dkde? 55%

Slabé, přestože se jedná o vysoce ceněný titul ve filmovém průmyslu, zejména u béčkových filmů, které zobrazují krokodýla jako agresivní zvíře, které je třeba porazit. Souboj je samozřejmostí, ale velmi plochým způsobem se odehrávají některé velmi neoriginální události a film opomíjí vytvořit vhodnou atmosféru, která by zdobila jeho okolí. Chápu, že to nebyl cíl; mělo to jednoduše poskytnout dobrou zábavu předvedením tohoto kolosálního, mechanizovaného krokodýla, dostatečně špatně opracovaného na to, aby se v té době dalo dobře strávit odpoledne v kině... Samozřejmě herci tomu nepomáhají; jsou na velmi slabé úrovni, stejně jako všichni ostatní v této produkci. Zvláštní zmínku si však zaslouží komparzisté, mnoho komparzistů, kteří se nepochybně museli dobře bavit.

Máte-li náladu na nenáročnou podívanou sezabijáckým zvířetem, tak Vám tuto béčkovou taškařici vřeledoporučuji:) Premisa snímku originalitou sice neoplývá (kdo by to jen čekal, že), nicméně v ostatních aspektech to celé funguje dosti obstojnjě. Herci jsoudobřía postavy relativně sympatické (dokonce jsem ani neměl chuť některého z hrdinů proplesknout, co že se mi u tohoto typu hororu moc často nestává).Plusové bodytaképřidáváfakt, že se počin nebere přespříliš vážně a že se občas vytasí i s nějakou tou zdařilou scénou - některé sekvence ve stokách mne dokonce mile překvapilizdařilouhororovou atmosférou.Speciální efektyjsou pak v rámci nízkého rozpočtu a roku vzniku též celkempovedené. Ano, někdy jsem se i já neubránil úsměvu, obzvláště pokud plaz někoho odhodil svým ocasem (dvojsmysly v tom nehledejte), nicméně vidět aligátora chroupat v tlamě nebohé oběti mělo rozhodně něco do sebe, a díky těm praktckým efektům celé ta brutalita vynikla podstatně mnohem lépe než v dnešních CGI blbostech (kupříkladu z nabídky studia Asylum). Tu a tam se navíc krom makety objevil iživý aligátor(jeho zvířecí představitel Morris letos ve věku osmdesáti let zemřel), což také nebylo na škodu (působí to tak organičtějším dojmem než přehnaně nadhodnocenéČelisti). Soundtrack byl také v pohodě.PS.Při sledování se mi nejednou vybavilPračlověd- to snímání, ten hudební podkres:D

Hororům o zvířatech minulý století hodně přálo a tak je třeba brát v potaz jejich věk. V dnešním světě CGI nám a obzvlášť těm mladším to přijde k smíchu, ale když se vrátíme do dob jejich vzniku, ať už svýma očima, nebo ve vzpomínkách našich rodičů, buďme spravedliví. Když opomenu hloupou scénu na svatbě s ještě hloupějším chováním postav, triky celkem v pohodě, dávka napětí v normě, scénář nestupidní. 50%.

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkouČelistí(1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák.Více.