Piraňa (1978)

Tento film z konce 70. let byl obrovským úspěchem a na svou dobu velmi originální. Na dobu, kdy se fikce a horor spoléhaly více na fantazii než na speciální efekty a propracované kostýmy, byl velmi dobře zpracovaný. Samotný film nemá pevně vybudovaný scénář, ale má dobrý děj, který ho činí ještě zajímavějším, jak se odvíjí. Scény jsou na danou dobu velmi detailní a dobrý horor a tragédie se v tomto fantastickém filmu plynule prolínají. Herci, i když nejsou zrovna známá jména, se zhostili svých rolí po celou dobu velmi dobře. Kostýmy byly typické pro danou dobu a dokonale se hodily k filmu. Skvělý klenot, který byste měli mít ve své domácí videotéce a často sledovat. Moje hodnocení jsou 3*, protože je to na dobu, kdy vznikl, velmi dobrý film a je velmi dobře zpracovaný.

"Ľudia žerú ryby. Ryby nežerú ľudí. Tak to je"Iba žeby nie. Na dobu vzniku fajn zvieracie béčko. Joe Dante je známy kombinovaním hororu a komédie, u väčšiny jeho filmov mi to vadí, pri námete typu Piraňa som to však uvítal. Dej je na pomery žánru znesiteľný, film si ide svojou vlastnou cestou a nie je len čistou kopírkou Čeľustí. Dočkáme sa nie zrovna typickej dvojice hlavných hrdinov, ktorí majú medzi sebou fajn dynamiku, trochu humoru, nahoty, gore a krvi i pár enviro posolstiev či klasických postáv nenažraných podnikateľov, ktorí idú aj cez mŕtvoly. Pozerať sa to vďaka tomu, že film robili vcelku talentovaní ľudia dalo bez ujmy, no béčkovosť a nižší rozpočet z toho je cítiť: akcie s rybkami s výnimkou záveru moc nie je a aj keď k niečomu príde, pirane sa vďaka šikovnému strihu často skrývajú a vidíme viac červenú vodu, trpiacich ľudí a len občas nejaké gore.Moderný remakeod Aju je vzácnym príkladom, kedy je remake lepší od originálu, v tomto prípade dokonca vo všetkých ohľadoch (gore a krv, humor, samotné pirane, nahota, béčkovosť) o triedu. 55%

„Co je?“- „Piraně. Žerou nám hosty.“ __ 70.léta a tehdy populární ´zvířecí horory´, to byla kapitola sama pro sebe. Poprvé jsem to viděl za bolševika v 80.letech, u kamaráda z VHS na zrnící telce a dovedete si představit, jaké to bylo divácké trauma pro kloučka 1. stupně Základní školy, který do té doby vyrůstal na Vorlíčkově Arabele, či sovětských animákách ´Jen počkej, zajíci!´. Jo, Piraně, to byly jiný zvířátka než vlk a ušatec. Sice je tady vidíte jen jako kmitající černé šmouhy, žádný vyceněný zoubky, ale krve zanechávají hodně a závěrečný „piraní bufet“ s nepříjemným doprovodným bzučivým pazvukem se vám zapíše do paměti. Jako modelová ukázka, co tehdy lidi v kinech hltali, vlastně Danteho film nedělá nic špatně a třeba archetypální figurkou prospěchářského starosty a podvodními kamerovými záběry nafukovacích člunů s kmitajícími nohami si hodně krade z „bible“ subžánru Čelistí. Ale zub času neúprosně hlodá a dneska je to spíš úsměvný filmový artefakt tehdejší popkultury.

Do jisté míry dnes už kultovní ekohoror předznamenávající velké Danteho filmy plné gremlinů, vlkodlaků a dobrodruhů. Na svoji dobu rozhodně pěkný zářez se slušnými hereckými výkony, kdy malou roli si střihla i hororová diva  Barbara Steele. Velmi dobrý vizuál doplňuje uhrančivě temná Donaggiova hudba, který by snad složil zlověstný doprovod i na reklamu propagující dětský sunar. Osamělý bojovník Paul, k ruce mu přispěchavší Maggie, z detektivní agentury, děsivé armádní experimenty s piraňami, vojáci a zábavní park na řece. Jedna z nejlepších scén je rozhodně likvidace návštěvníků parku, hned za ní rozpadající se vor.Nové zpracováníz roku 1995 nepokrytě vykradlo pár scén i dialogů, rozdíly se ale najdou. Původní snímek sází více na armádu, která je zodpovědná za všechny hrůzy, remake se naopak soustředí hlavně na majitele parku a nekalé praktiky. Ten svým postojem k situaci připomeneČelisti. Také likvidace dětí je ve filmu z roku 1995 brutálnější. Přesto Danteho snímek ve srovnání vychází jako jasný vítěz nejen proto, že byl první, ale hlavně že režisér se už v něm ukázal jako profesionál. Hodnocení ponechávám. Volně dostupné na YT i s českým dabingem.

Nejlepší moment tohoto Čelistmi (1975) ovlivněného béčka přichází v okamžiku, kdy si postarší pán sedne na molo a začne si chladit nohy v řece.
Spokojeně se usmívá a povídá si se svým psíkem, když v tom se mu do nohou zakousnou dravé piraně. Místo toho, aby dědek ty fajfky okamžitě vytáhnul a přelepil si doma utržené kousnutí leukoplastí, sedí nadále na prdeli, řve jako idiot a nechá si nožky vyholit až na kost. Geniální! Piraňa (1978) vychází z boomu tehdejších animal hororů, specifického subžánru, který se po uvedení Spielbergova letního megahitu začal šířit všemi směry. Doslova. „Legendární“ Červi (1976), kde mírumilovné kroužkovce nasere úder elektrickým proudem. Pomstychtivá kosatka ze snímku Orka zabiják (1977). Zapomenout nejde ani na ultra drsné mravence, co se ve stejnojmenné „pecce“ z roku 1977 rozhodnout dobýt hotel plný lidí. Včely (1978), Aligátor (1980), Arachnofobie (1990), Anakonda (1997) atd. Zůstává holým faktem, že film Čelisti nastavil laťku proklatě vysoko a jedním šmahem ze subžánru animal hororů vysál veškerou invenci. Piraňa však zůstává roztomile zábavná, naivně hloupá a nepředstírá, že je něčím větším, nežli jednoduše ukuchtěným spotřebním zbožím. Režisér Joe Dante se otáčí do padesátých let, kdy se v amerických sci-fi filmech hojně vyskytovaly tajné armádní experimenty, které se pochopitelně vymknou kontrole. Zdejší dravé rybky jsou tedy nepřekvapivě vyšlechtěny pracovníky vědeckého ústavu. Jak prosté. Tyto hladové armádní zbraně si však jednoho dne sbalí ploutve a zmizí v korytech řek. Cestou sežerou vše, na co přijdou a neohroženě si to namíří k obrovskému jezeru, kde se vyskytují šunky a prsa té nejvyšší jakosti. Školáci, táborníci, mladé samice v bikinách i statní jinoši s libovými hýžděmi. Oproti ultra debilní dvojce, je tohle ještě příjemný relax, který dokáže zpříjemnit večer s načatou basou piv.