Stepfordské paničky (1975)

Stepfordské paničky nejsou špatným hororem. Nápad samotný je velmi dobrý, příběhově to ubíhá, postavy jsou sympatické, zejména ženské osazenstvo, ale bohužel i přes to, že jsem se ani moc nenudil, tak jsem se nemohl a nemohu zbavit pocitu, že se po dlouhou dobu filmu vlastně nic nedělo. Jinak se mi zdálo, že přesto, že má tento film ukazovat špatnou stránku mužů, kteří jen pro své pohodlí, se chtějí zbavit žen, které je milují a nahradit je stroji, tak je vlastně spíše proti ženám. Příklad: Sice udělám špatnou věc a vyměním svou ženu za něco, co představuje v očích mužů dokonalou ženu, ale dosáhnu toho, děti se učí lépe, muž vydělává více a všechno ostatní je dokonalé. Ira Levin vlastně podprahově ukazuje, že normální žena by toto nedokázala a prakticky na ně útočí a co víc tvůrcům filmu se do povedlo převést do filmu. nepomáhá tomu ani fakt, že inteligentní a cílevědomá žena, je schopna vypnout mozek a jen, aby si dokázala, že má pravdu, tak bodne svou nejlepší kamarádku do břicha, aby se přesvědčila, že to není ona, a to i přes to, že se domnívala, že je jen její kamarádka zdrogovaná. Takže vlastně byla ochotna zabít svou kamarádku, která jí ani ve svém jiném stavu nic neprovedla, jen aby se přesvědčila, že není magor, přitom dokázala jen to, že jím je. Já osobně si myslím, že ženy jsou mnohem chytřejší a schopnější a vyobrazovat je takto tupě, není fér. Ale to je jen osobní názor. Samotný film je však slušnou podívanou a práce na něm byla odvedena dobře.

Od uvedení tohoto filmu uplynulo mnoho let, tolik, že vzniklo několik pokračování a dokonce i remake, který v mnoha ohledech předčí originál. A pozor, neříkám, že „Stepfordské paničky“ jsou špatný film, ale myslím si, že remake Franka Oze, který je více v souladu s dobou, je zábavnější, což si myslím, že se stalo i s originálem, když byl poprvé uveden. Samozřejmě, že předchozí zhlédnutí remaku snižuje dopad příběhu, protože jsem už znal základní prvky zápletky. I tak se od nové verze v několika ohledech liší, takže intrika a zájem nikdy neopadnou. Nicméně trpí (a to docela výrazně) svým pomalým tempem, které působí dojmem, že nikdy neskončí (upřímně si myslím, že je příliš dlouhý; možná o 20 minut kratší by některé části udělalo méně nudnými). Jinak, jak jsem řekl, je to film, který vás udrží v napětí, a i když jste, stejně jako já, remake už viděli, zvědavost vědět, jak to skončí, je vždycky přítomna. Takže i když je to už pár let staré a poněkud zastaralé, myslím, že stojí za to se na to podívat.

Celkově zklamání. Myšlenka a atmosféra z knihy je trochu upravená. Někdy zbytečně přímočaré asi pro filmové diváky. Knižní předloha je více nenápadná a napětí narůstá s pátráním po pravdě. Konec nedokázali zobrazit jako překvapení a zvrat. Černošská vedlejší postava je zcela vypuštěná z příběhu. Kniha je mnohem lepší, složitější a detailnější. Tady se moc zjednodušovalo.

Ani se nedivím, že za předlohou stojí Ira Levin, autorRosemary má děťátko. Tady jsem měl po čase čest s dalším netuctově pojatým a značně sofistikovaným mysteriózním horrorem (ke všemu sci-fi horrorem!), který víc než dvě třetiny na svůj žánr vůbec ani nevypadá a plyne spíše jako civilní drama s gradujícími střípky napětí plynoucího z nejistoty, mírně divných zážitků a ještě divnějšího podezření. Podobně osobitý a vydařený titul mě nemůže nepotěšit o to víc, když vnímám, jak dnes vzniká řada „artových“horrorů, které se na sofistikované často jen formálně hrají. Ono zde stačí už první zneklidnění, když se Joanna po střetu s autonehodou v autě zeptá, zda se nejezdí do nemocnice jiným směrem, než jakým sanitka odjela. A zkuste si na nebývalou spokojenost oběti směrem k viníkům autonehody vzpomenout ve chvíli, kdy už znáte pointu. Všechno souvisí se vším a zbytečný nezůstane ani okamžik, v němž se větišna mužů na návštěvě vyjadřuje o tom, jak se jejich ženy zatím doma věnují domácím pracím. I přes chvilkovou utahanost ve mně mnohé scény vyvolávaly zvědavost nad tím, co bude následovat, a ač vybalení šokující pointy u psychiatričky má vlažnější podání v podobě domněnky a na její potvrzení v riskantním činu si pak musíme počkat, finále dokáže nadále uzemňovat překvapivými zvraty i skutečně horrorovou atmosférou. Závěrečnou scénu v obchodě, která dokáže být poetickou a mrazivou současně, považuji za geniální a ještě ji navíc povyšuje menší otázka z vyústění, které nám bylo v předchozí ustřižené scéně záměrně jen naznačeno. Katharine Ross v hlavní roli dokázala svým výkonem, že je víc než pouhou kráskou na plátně, a zaujal mě vedle ní i Peter Masterson, kterého jsem zatím znal jen jako pozdějšího režiséra nezávislých filmů.[80%]

Prvá adaptácia knihy má tú smolu, že je všeobecne známe, o čom príbeh je a tak na diváka v dnešnej dobe nemôže pôsobiť ako na diváka v dobe svojej, kedy bolo to, čo objavila hlavná postava po 4 mesiacoch v Stepforde, prekvapením aj v kinách. Vyčítať to ale filmu nemá zmysel. Pomalé tempo nie je prekážkou, cítiť cez predlohu prepojenie s Rosemary´s Baby a atmosféra hutne a príbeh graduje síce pomaly, ale veľmi iste, až vás môže záver odrovnať. Ale ani pri záverečnom dovetku nechýba humor, všimnite si dialóg afroamerického páru. No a onen nápad založiť vlastný klub vzišiel z podozrenia, že keď nás začalo baviť upratovanie, tak nám museli niečo dať do rozvodu pitnej vody. Napriek mixu viacerých žánrov pôsobí film ucelene a sebavedomo. 70%