Fáze IV (1974)

Chtěli by je povýšeně něčemu přiučit, ale přitom si to přičinlivý už dávno přivlastnili.. Pozoruhodný námět inspirovaný krátkou povídkou H.G.Wellse, autor ikonického posteru k Hitchcockově Vertigu, co na nevysezené režisérské židli nezapírá profesi grafického designéra a v rámci ideového konfliktu mezi dvěma vědci nabízející se poselství, že komunikací podpořená adaptace je víc než kobercové bombardování kypřícím práškem. Nechci si hrát na Brouka Pytlíka, ale toto je nejspíš první film, kde se objevil fenomén kruhů v obilí..

V padesatkach jsme tu meli "Them!", v sedmdesatkach mame tohle. Jeste chybi ceskoslovenske Mravenci nesou smrt a mame tu mravenci invazi komplet. :))) Tenhle film neni tak spatny, jak by se podle nametu mohlo zdat, ale presto me uplne nepresvedcil o tom, ze mravenci jsou ta nejvetsi hrozba pro lidstvo... Jedna projekce neuskodi.

Ten koncept je naprosto nesmyslný, ale to uchopení tématu jedinečné a fascinující, že od toho neodtrhnete oči, i když to působí dojmem levného nízkorozpočtového filmu. Zčásti jakoby vystřižené scény z nějakého Attenbourghova dílu ´Zázračné planety´ věnovaném hmyzu, zčásti skoro jako reklama na produkty tehdejšího výrobce DDT …. a pak to sci-fi, které si vystačí s jedním interiérem futuristické vědecké stanice, plochou jednoho hektaru okolo a třemi herci. Mravenci jsou tu ukázáni jako perfektně zorganizovaná jednotka, schopna kolektivního myšlení a vysoké inteligence, která během jedné noci dokáže vybudovat sofistikované stavby, které ohrožují život lidských protivníků, jejichž tahy dokážou předvídat o několik kroků dopředu. Když všechny ty složky, tj. naprosto šílenou a ujetou premisu, velmi časté makrozáběry na hmyz, charismatické herce, znepokojivou zvukovou složku a působivou návodnou hudbu, spojíte v jeden celek, může z toho vzniknout nepoživatelný mišmaš po vzoru „kočička s pejskem vařili dort“, anebo něco, co jako celek funguje a vryje se vám pod kůži. Na mě to fungovalo a chápu ten zámořský kultovní status, který tenhle film má. Tohle kdyby vzniklo v 50.letech, v peaku vintage sci-fi, nikdo by se nedivil. Ten námět, jakoby překlenul dvě desetiletí, rok před érou ´animal hororů´.

Na tento film jsem se chystal dlouho, jednak je na mém seznamu Natural hororů (sekce Hmyz) a za druhé byl jedním z filmů ve Willyho soukromé diskuzi Virtuální RETRO KINO. Sice jsem si u prvních pár minut filmu říkal, co jsem si to pustil za 3,14čovinu (čekal jsem spíš levnou a vtipnou podívanou alaPiraňa,Jezero,Tarantuleatd., kdy lidé jsou postupně likvidování zábavným způsobem), ale postupem času (s nástupem mravenců) jsem se čím dál více začal ujišťovat v tom, že jsem nakonec udělal dobře, že jsem se konečně dokopal k zhlédnutí tohoto filmu. Drtivá většina efektů ve filmu působí jako by Japonci ve spolupráci s USA (což se tehdy běžně dělo) natočili nějaký tokusacu film o malých mravencích, díky čemuž jsem se nakonec přiklonil k tomu, že filmu dám plný počet hvězd, i když tam bylo pár momentů, které mě štvaly (pomalejší nudný rozjezd, předvídatelný děj - chování profesora, přeživší z autonehody atd.). K dobru lze přičíst i skvělý soundtrack, který přispívá k celkové stísněnosti a napětí. Kvůli lepšímu požitku z filmu jsem si stáhl Blu-Ray RAW verzi filmu a určitě se to vyplatilo (než koukat na nějakou mazanici), jen mě nyní trochu mrzí to, že jsem si nestáhl jinou verzi, která obsahovala i bonusový disk, na kterém mimo jiné byly klasicky i prodloužené a vynechané scény, které bych nyní rád viděl. Jenže místo na disku není nafukovací a tyto srandičky zabírají docela dost místa, tak možná jednou až zase přikoupím další 12TB HDD disk si udělám menší radost.

Filozofických sci-fi pravda moc není, ale tahle je hodně zajímavá. Co funguje víc, individualismus, nebo obětování se jakéhokoliv jedince za zájmy celku? Do toho pomalá, uhrančivá atmosféra (pravda, na můj vkus chvílemi až moc pomalá), dokonalé animace nejen mravenců a na jednoduché ploše položené spousty otázek jako třeba jestli se dá s jinou formou života domluvit, a pokud ano, jestli dobře chápeme, co nám říká. A jestli nám vůbec něco neříká a nejde jen o zastírací manévr jako třeba v Mars útočí. Ale stejně si myslím, že se dala i psychologie postav víc domyslet, rozehrát větší myšlenkové tornádo, takhle mi to přijde na půl cesty, kdy tvůrci naznačují, ale sami se bojí domyslet - a nechávají to trochu zbaběle na divákovi.