Fáze IV (1974)

Jediný celovečerní film, který Saul Bass režíroval, je to zvláštní film o zmutovaných hyperinteligentních mravencích a vědcích, kteří je studují v odlehlé a sluncem zalité části Arizony. Události se nepředvídatelně vyhrocují a horor se odehrává s děsivou odtažitostí, viděnou skrze vědcův odstup. Samotná krajina se staví proti lidským postavám.

YES! Už je to dlooouho, co jsem viděl takhle hard sci-fíčko. Je to old-school a všechno je tu samozřejmě totálně zjednodušené a zrychlené, ale naprostá většina runtimu jsou vědci interpretující data - nebo spíše misinterpretující je na základě dostupných teorií. Je nesmírně cool, že autor správně pochopil, že vědecké procesy prostě nemají šanci udržet krok s tak nečekaným vývojem a protagonisté jsou neustále "jeden krok pozadu" nebo spíše deset kroků. No a fakt, že se Phase IV postupně elegantně mění v essentially cosmic horror, to je jen třešinka na dortu tohodle masterpieceu.

Chtěli by je povýšeně něčemu přiučit, ale přitom si to přičinlivý už dávno přivlastnili.. Pozoruhodný námět inspirovaný krátkou povídkou H.G.Wellse, autor ikonického posteru k Hitchcockově Vertigu, co na nevysezené režisérské židli nezapírá profesi grafického designéra a v rámci ideového konfliktu mezi dvěma vědci nabízející se poselství, že komunikací podpořená adaptace je víc než kobercové bombardování kypřícím práškem. Nechci si hrát na Brouka Pytlíka, ale toto je nejspíš první film, kde se objevil fenomén kruhů v obilí..

V padesatkach jsme tu meli "Them!", v sedmdesatkach mame tohle. Jeste chybi ceskoslovenske Mravenci nesou smrt a mame tu mravenci invazi komplet. :))) Tenhle film neni tak spatny, jak by se podle nametu mohlo zdat, ale presto me uplne nepresvedcil o tom, ze mravenci jsou ta nejvetsi hrozba pro lidstvo... Jedna projekce neuskodi.

Ten koncept je naprosto nesmyslný, ale to uchopení tématu jedinečné a fascinující, že od toho neodtrhnete oči, i když to působí dojmem levného nízkorozpočtového filmu. Zčásti jakoby vystřižené scény z nějakého Attenbourghova dílu ´Zázračné planety´ věnovaném hmyzu, zčásti skoro jako reklama na produkty tehdejšího výrobce DDT …. a pak to sci-fi, které si vystačí s jedním interiérem futuristické vědecké stanice, plochou jednoho hektaru okolo a třemi herci. Mravenci jsou tu ukázáni jako perfektně zorganizovaná jednotka, schopna kolektivního myšlení a vysoké inteligence, která během jedné noci dokáže vybudovat sofistikované stavby, které ohrožují život lidských protivníků, jejichž tahy dokážou předvídat o několik kroků dopředu. Když všechny ty složky, tj. naprosto šílenou a ujetou premisu, velmi časté makrozáběry na hmyz, charismatické herce, znepokojivou zvukovou složku a působivou návodnou hudbu, spojíte v jeden celek, může z toho vzniknout nepoživatelný mišmaš po vzoru „kočička s pejskem vařili dort“, anebo něco, co jako celek funguje a vryje se vám pod kůži. Na mě to fungovalo a chápu ten zámořský kultovní status, který tenhle film má. Tohle kdyby vzniklo v 50.letech, v peaku vintage sci-fi, nikdo by se nedivil. Ten námět, jakoby překlenul dvě desetiletí, rok před érou ´animal hororů´.