Černý Petr (1963)

Druhý film Miloša Formana je obstojnou sondou do života dospievajúcej mládeže cez postavu tak trochu sociálne neobratného učňa Petra. Komickú linku okrem Petrovej neobratnosti zabezpečuje hlavne Čeněk Semerád, ktorý síce nie je oveľa obratnejší, ale zato je o to viac odvážnejší a drzejší. Nesmelosť a rozpaky v práci, na tancovačke či na prvom rande prinášajú Petrovi množstvo trápnych situácií, ktoré však nie sú smiešne. Tie generuje až Čeněk svojou prihlúplosťou. Produkcia je dobrá a pokiaľ sa v prostredí vyskytuje hudba, tak majú scény celkom dobrú atmosféru. Akonáhle sa však zvukový priestor vyprázdni padá atmosféra k nule. Dialóg s komunikačne nedovybaveným Petrom je nuda. Rozhovory s rodičmi sú utrpením stupňujúcim medzigeneračnú priepasť. Napriek tomu, že je tu množstvo debutujúcich mladých hercov, tak to herecky to nie je úplne zlé. Scénam možno chýba trochu väčší spád. Na druhej strane by tak asi nevyznel ten zdieľaný pocit trápna, ktorý môžete s Petrom zažiť. 70%

Už tu bolo k tomu filmu uvedené snáď všetko podstatné. Tak len dodám, že reprodukcia obrazu, ktorú Petr tak barbarsky poskladal do zadného vrecka, jeGiorgione - Spiaca Venuša (okolo r. 1510). Ale ani Panna Mária na stene rodičovského bytu nie je na zahodenie. Absurdné dialógy a situácie, k tomu ako bonus generačný konflikt ako víno.

„Ty kluku já bejt tvuj táta tak ti tu cigaretu urazim že ti uletí i s hlavou.“Dávno som sa toľko schuti nenasmial. Fakt ohromná zábava, stále nechápem ako tenFormanvedel tak geniálne pracovať s remeslom za takých podmienok. Fenomenálne talentovaný unikát a zázrak našich, resp. vašich končín, ktorý v rámci kinematografie neprestáva dodnes enormne udivovať. Nejde síce o nezabudnuteľnú filmovú udalosť typuLásky jedné plavovlásky, ale nemôžem sa ubrániť úprimnému oceneniu až blaženého zážitku, pri ktorom som sa celých 86min nadšený prirodzene usmieval. Vskutku krásne efektné dielo, akému postaviť úctyhodnú konkurenciu by bolo snáď za trest. Zostal som hodne omámený jeho obrovským čarom a funkčnosťou, čo ma nesmierne teší.

Dost neobvykle pojatý film, který jako by nevěděl, o čem vypráví, podobně jako hlavní hrdina neví, co se životem. Sestává z banálních rozhovorů, někdy trapných, jindy jen divných a neúplných. Místy střih skáče ne moc srozumitelně z jednoho dějství do druhého a nechává diváka jen matně tušit, co se asi mezitím mohlo odehrát. A pak najednou vše skončí opět nedořečeně – uprostřed věty Jana Vostrčila. Zvláštní.„-Co to děláš, mámo? -Krájím nudle. … Každej chce bejt astronautem, kosmonautem, radiomechanikem a když nějakýho kluka dostanem, tak je to určitě nějakej kripl.“

Kdybych před pár dny neviděl filmMístood Ermanna Olmiho, určitě bych Černého Petra ohodnotil plným počtem. Když jsem Formanovi první filmy viděl před lety, byl jsem uchvácený jejich originálním zpracováním. Bohužel se Forman silně inspiroval Olmim, ale ten to udělal první a lépe. Forman je výborný režisér, ale jde moc na ruku divákovi a tlačí tam humor často na sílu. V Olmiho filmu Místo je humor také, ale vychází přirozeně z absurdity tíživé skutečnosti, kterou režisér až dokumentárně zachycuje. Zároveň jeho filmy mají hluboký vhled do skutečnosti, nebo předávají komplexní myšlenky či morální poselství. Umí také lépe pracovat s neherci než Forman. Olmi svým nekompromisním přístupem neuvěřitelně krásným způsobem a z úctou diváka vychovává, Forman diváka baví skvěle zrežírovaným filmem, ve kterém mu předá jednu centrální myšlenku jako bonus. Když byl v Americe bez prostředků a jeho filmTaking Offneuspěl, musel se přizpůsobit a točit po americku, aby vůbec přežil a mohl tvořit. No a pak už se to s ním vezlo. Rozumím, proč je Forman tak oblíbený, i já mám jeho poctivou režii rád, aleOlmije podle mě prostě lepší.