Čekání na barbary (2019)

Čekání na barbary je film, který se tváří jako velké podobenství o moci, strachu a zrodu zla, ale zapomíná, že i alegorie potřebuje krev v žilách. Nejde o klasické drama s jasnou gradací, nýbrž o symbolický obraz světa, v němž říše potřebuje nepřítele, aby ospravedlnila vlastní brutalitu. Téma imperialismu a mechanismu, jímž se z domnělé hrozby stává skutečná válka, je bezpochyby silné. Filmový jazyk však vyžaduje víc než jen význam – potřebuje energii. A té se zde zoufale nedostává. Příběh sleduje správce odlehlé pevnosti neznámé říše v neurčeném čase. Je to muž klidný, civilizovaný, věřící v řád a lidskost. Do jeho světa vstupuje plukovník Joll, ztvárněnýJohnnym Deppem, aby vyšetřil údajný chystaný útok „barbarů“. Vyšetřování však spočívá především v mučení. Říše nepotřebuje pravdu – potřebuje přiznání. A tak si hrozbu jednoduše vyrobí. Nomádi v poušti byli do té doby neškodní, žili vedle pevnosti bez konfliktu. Teprve brutální zásahy vojáků, falešná přiznání a veřejné tresty vytvoří nepřátelství, které předtím neexistovalo. Film zde jasně formuluje svou tezi: skutečnými barbary nejsou ti, kdo žijí za hranicí impéria, ale ti, kdo se nazývají civilizovanými. Sadismus, arogance a systematické násilí přicházejí z centra moci. Správce, jenž zpočátku představuje starý, umírněný přístup, se postupně stává obětí vlastního systému. Říše potřebuje demonstrovat sílu, a tak jej veřejně poníží, zlomí a zbaví autority. Jakmile z něj udělají ušpiněného, zesměšněného vyvrhele, přestane být hrozbou. Už nestojí ani za soud ani za popravu. Je vypuštěn jako pes – nikoli z milosti, ale z opovržení. Vojáky říše nakonec nezničí žádná cizí armáda. Zničí je hlad, nedostatek vody, krajina a jejich vlastní pýcha. Prchají před neviditelným nepřítelem, jehož útok možná nikdy nepřišel – stačí samotný strach. Jollův plán selže. Pohraničí zůstane rozvrácené, město zničené, autorita pryč. Správce se vrací mezi lidi, s nimiž tam byl od začátku, a společně čekají na barbary, kteří možná nikdy nepřijdou. To vše zní na papíře silně. Problém je v provedení. Režisér usiluje o vizuální poezii – dlouhé záběry pouště, statické kompozice – ale zapomíná na emocionální háček. Sledujeme postavu, jíž se věci dějí, místo aby je sama dramaticky utvářela. Nekonečné scény ošetřování zraněných nohou mladé domorodé ženy mají být symbolem viny a pokání, ale filmově působí zdlouhavě. Chybí střídání napětí a uvolnění, chybí rytmus. Je to jedna dlouhá, šedá linie deprese. Obsadit Deppa a dát mu tak málo prostoru je skoro hřích. Divák očekává střet ideologií, psychologickou gradaci, dramatický výbuch. Dostane několik scén mučení a poté ticho. Dynamika se rozpadá stejně jako impérium, které film kritizuje. Čekání na barbary chce být nadčasové, „artové“, důležité. Ale důležitost nelze pouze prohlásit – musí být prožita. Film místo toho působí únavně a staticky. Jako by se literární předloha při převodu na plátno ztratila v překladu. Kamera sice nabízí obrazy s jistou atraktivitou a herci odvádějí profesionální práci – nikdo zde nehraje špatně – ale přesto výsledek tápe. Je to film, jehož námět je silnější než jeho vyprávění. Místo aby vás vtáhl do morálního dilematu, nutí vás nenápadně kontrolovat hodinky. A to je u příběhu o moci a strachu možná ta největší ironie: místo aby vás znepokojil, spíše vás uspí.

Mark Rylance je pre mňa taký úplne nenápadný, pritom skúsený herec, ktorého meno som skutočne zaregistroval až pri filme The Outfit. Dovtedy som sa meno a tvár ani nesnažil priradiť. Čakanie na barbarov je asi rovnako nenápadný film. Natrafil som naň náhodou a zaujal ma nemalý herecký ansábel. Veď Rylance, Depp a Pattinson sú celkom slušným kalibrom. Okrem čakania na barbarov sa musí divák pripraviť aj na čakanie na tempo 😁. Ono tu totiž žiadne nie je a je len na vás, či takéto filmy akceptujete. Ja si ich vo väčšine prípadov celkom užívam, no rozumiem ak niekto zohľadní vo hviezdach tento úkaz smerom nadol. Rylance bol herecky veľmi presvedčivý, v podstate na ňom stojí film, pretože Depp v tých svojich okuliaroch mal iba jeden jediný strnulý výraz. Paradoxne práve Deppova postava prináša ako jediná do príbehu nepokoj a aspoň pokus o napätie. A hĺbku v príbehu nájde iba ten, kto bude vyslovene chcieť. Iste, mučenie ľudí pri vypočúvaní, pohraničný život dvoch civilizácií, ľudskosť, sú všetko témy na zamyslenie, ale je to podľa mňa veľmi zle natočený film. Mohol pre mňa zostať ukrytým a nenápadným ako doposiaľ a nebol by som mu znižoval hodnotenie. Bohužiaľ. Za mňa veľmi nevydarené napriek silným posledným asi dvadsiatim minútam. Práve za tie pridávam hviezdu navyše, inak by to bolo za jedna aj s rezervou.

Pomalý a podhodnocovaný snímek vyprávějící o neznalosti - aneb když se nevyznáš tak se v tom nehrab. Většinu filmu strávíme s ztělesněním dobra Markem Rylancem, který parádně hraje utrpení. Mrzí mě ale, že nebyl dán větší prostor i tomu zlu, protože Pirát jen potají mučí barbary a Vlkodlak se přidá až ke konci.  Snímek bych neoznačil jako nudný, ale místy mohl být silnější. Zaslouží si aspoň 70%, a tak mu zvedám čtyřhvězdičkový palec.

Zatímco laskavost a člověčenství se často setkávají s nepochopením, krutost je ve své univerzálnosti velmi srozumitelná. A koneckonců, snadněji se i oplácí.. Neznámé místo, sypání si známého imperiálního popele na hlavu a nosná myšlenka měly šanci uspět, jenže to by Guerra nesměl dát štempl na to, že čekání je svou povahou nezáživné a otravné. Problémem možná je, že blazeovaný Rylance, nezlíčený Depp v extravagantních brýlích a ani nestabilní oficírský ex-upír nedokázali chybějící pozornost strhnout na sebe..

Zvláštní film, který ukazuje, jak velká je někdy potřeba dohledu a k čemu to vede. Nelítostný plukovník Johnny Depp, který se s lidmi mimo pevnost moc nepáře, proti němu strážce pevnosti......Líbila se mi kamera, ale to nestačí. Film má na mě až moc pomalé tempo, které uspává a nepříliš detailní zápletku. Spíše zklamání.