Buď zdráv, umělče! (1973)

„Une cigarette pour les hommes qui excite les femmes.”[=Cigareta pre mužov, ktorá vzrušuje ženy.]•Ústredný protagonista menomNicolas Montei, vskutku predstavoval práve i akéhosi „Herca na voľnej nohe”, ktorý teda v danom prípade, riešil najmä svoju hereckú kariéru, keď už následne potom, zase nezostávalo príliš veľa časového priestoru pre riešenie ostatných záležitostí...? → jeho herecký kolega v podaníClémenta Chamforta- pravdepodobne bude vedieť povedať o týchto konkrétnych veciach, predsa i o trochu viacej, nakoľko býval akosi obzvlášť priamo zainteresovaným v „citlivých záležitostiach”, ale to azda ešteže úplne hneď automaticky neznamenalo ani to, že by povedzme vedel aj o tom, kedy siNM- povedzme niekde uľavil, alebo znovu zasúložil - v tak úzkom kontakte zas asi ani nikdy neboli, aby jeden o druhom všetko vedel; čo ale istotne viem, že tento francúzsky tvorca v podobeY. Roberta- rozhodne vytvoril i jedno zo svojich slabších diel, a to aj napriek tomu, že sa vedľaMastroianniho, zručne obracal sympatickýRochefort; nemôžem si proste nijako extra zvlášť pomôcť, no akonáhle saMarcello, objavil v hocakej koprodukcii - trebárs s Francúzskom [aspoň, čo som mal vlastne doposiaľ možnosť vidieť], tak úroveň daného diela, sa v podstate, postupným spôsobom iba znižovala → nevylučujem, že by sa to v budúcnosti nemohlo ešte zmeniť smerom k pozitívnejšiemu obratu; a vôbec, keď takouto metódou nakrúcali, panovala na pľaci akási rečová bariéra? → možnože sa naostatok aj tak mýlim, noMastroianni, mi v takejto polohe, pripadá trošku nekomfortne...

Docela fajn filmeček, který se, ke své smůle, nemůže rozhodnout, čím chce být - na drama je málo dramatický a na komedii málo vtipný. Několik zajímavých scén (dabování animáku či závěr v restauraci) dokazuje, že mohl být mnohem lepším, kdyby se vydal tou či onou cestou. Marcello Mastroianni a Jean Rochefort jsou ale bez debat skvělí (stejně tak v českém dabingu pánové Voska a Vlček). 60%.

Veľmi pekná sonda do hereckého života naplneného každodenným striedaním štácií, pódií a štábov. Marcello Mastroianni tu skvele stvárnil obyčajného herca Nicolasa Monteia, ktorý nie je žiadna hviezda a sa so svojím priateľom a kolegom Clémentom   borí s každodennými súkromnými aj pracovnými problémami. Na tomto pozadí sa však rozohráva aj Nicolasova vzťahová dráma. Ten síce nie je sukničkár, ale všetky jeho vzťahy sa mu z toho či onoho dôvodu rozpadajú pred očami a hoci mnoho situácií má humorný náboj, záverečná scéna je smutnou alegóriou jeho osudu. Súkromného aj profesionálneho. Produkcia je veľmi dobrá a hudba Vladimira Cosmu sa výborne stará o melancholickú atmosféru. Okrem vynikajúceho Marcella Mastroianniho tu účinkuje množstvo jeho rovesníkov, ktorí svoju prácu robia rovnako skvele. 70%

Melancholická až smutná komedie, kterou velikán francouzského filmu Yves Robert natočil mezi oběma díly Velkého blondýna, po těch skoro padesáti letech na dnešního diváka už jaksi nefunguje. Nepodařilo se mi ji vidět v 70.letech, kdy šla i v našich kinech, a kdy byl Marcello zřejmě italskou mužskou hvězdou č.1. Tehdy mohlo působit vtipně, že herec jeho formátu hraje druhořadého čurdaře a dabéra. A tehdy by mi k radosti a uspokojení jistě stačilo už to, že je to "západní", barevné, dabované (Voska super!) a že tam hrají Mastroianni s Rochefortem. Dnešnímu mladému divákovi, nepamatujícímu Marcellovu zlatou éru, zřejmě tento snímek neřekne téměř nic. Ostatní Robertovy filmy (vedle Knoflíkové války mj. právě dvojice filmů o Blondýnovi, Záletníkovi nebo z Provence) jsou o třídu výš.

Film o stárnoucím umělci, který sice nestíhá, ale pořád hraje jen štěky mi v mnohém připomíná Záletníka, v kterém hrál hlavní roli zde sekundující Jean Rochefort. Nicolas má mnoho představ, tužeb, ale žádná se asi jen tak nesplní a roky běží. Věše se ale odehrává pořád ve stejném kolotoči. A zatímco jeho přátelé se posouvají dál, N. Montei tak nějak chápe, že běh svého osudu nezmění a trochu rezignuje. Lehce hořkosladká komedie s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli, který není špatný, ale scénář za mě trochu pokulhává a po čase přestává bavit tím, že se nikam moc neposouváme. Spíše jen sledujeme život herce, který prakticky nemá šanci odbočit z cesty, kterou si před lety zvolil. A když už se o to pokusí, dopadne nevalně.