Velký blondýn s černou botou (1972)

Pred pár dňami som si pozrel špionskú krimi komédiu "Muž s červenou topánkou" (The Man with One Red Shoe). Je to americký remake francúzskeho filmu "Veľký blondín s čiernou topánkou" (Le Grand Blond avec une chaussure noire), ktorý bol natočený v roku 1985 a hlavnú úlohu v ňom stvárnil Tom Hanks. Nebolo to špatné. Pobavil som sa pri tom. Navyše to vo mne vzbudilo chuť na to, aby som si pripomenul aj francúzsku pôvodnú verziu z roku 1972, v ktorej exceluje Pierre Richard. Americký muž s červenou topánkou bol dobrý, ale tento veľký blondín s čiernou topánkou z Francúzska je ešte lepší. American remake is good. L´original francais est meilleur. ****

Pierre Richard v časoch ZŠ rozhodne nebol mojim favoritom, ale ako "veľký" blonďák zapasoval na výbornú. Nešikovný až detsky neohrabaný a neustále sa snažiacim zachrániť čo sa len dá. Najviac ma bavil asi Jean Carmet ako Maurice. Jeho tepláková súpravička s kulichom nemala chybu. Špionážna zápletka ponúkla fajn komediálny priestor, v ktorom rozhodne najviac zažiarila Mireille Darc a jej prdelkový výstrih. Jedna z tých vydarenejších francúzskych komédií.

Pjér Ryšár byl vedle Funése, Marého, Belmoda, Delona a Gabéna filmovou hvězdou počátku sedmdesátek jak v kinech, tak televizi. Blondýn s tou divnou botou patřil k topovkám, nešlo o pouhou komedii, těch vyloženě humorných scén tam až tolik nebylo, ale o špionážní akčňák. Všechny ty triky, odposlechy, kamery, bouchačky s tlumiči, dezinformační kejkle, vzájemné vyšachovávání se obou týmů, to bylo super. Všechno jsme to žrali, občasná veselá situace to byl bonus. Mezi nejlepší patří návštěva roztržitého fidlala u Mireji Dárkové, její vlasy v jeho zipu a společný ochod do koupelny, to bylo něco. Další super moment byl přemet Karmeta přes berany, když Ryšár zařehtal z dodávky jako kůň. Zdařilý film plný exotique věcí, které tu nebyly k dispozici. Dnes už působí trošku retro, ale to neva. Magnifique!

Vydarená komédia s jemným francúzskym humorom. Po rokoch som očakával väčšiu spŕšku gagov, ale ukazuje sa, že scenáristi dávkujú vtipy Pierrovi Richardovi striedmejšie. Zato však prirodzene bez znásilňovania príbehu. Tak sa milý François Perrin ocitne uprostred vojny vo vnútri tajnej služby. Keďže je François dokonalý nešika a smoliar darí sa mu so šťastím uniknúť všetkým úkladom. Doplatia na to však všetci agenti okrem krásnej Christine, ktorá sa doňho zamiluje a jeho priateľ Maurice, ktorý sa z tých zmätkov zblázni. Toho totiž nie len podvádza žena s Françoisom, ale je aj svedkom všetkých vrážd, ktoré vzápätí niekto uprace tak akoby sa nestali. Klasicky výborná produkcia a herecké výkony všetkých protagonistov a skvelá hudba Vladimíra Cosmu. Trocha zamrzí, že si v záverečnej prestrelke nedali prácu s krvou a odbili to len tak naoko.

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele seŠťastným Alexandremmě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění na jednom z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patříVelký blondýn s černou botoustále k tomu méně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem tří let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem čaje, jeho postava mipo většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil...„Proč šel k jezýrku?!“[65%]