Brácha (1987)

Najdramatickejšie či možno jediné dramatické na celom filme je to, že je to natočené podľa skutočnej udalosti. Že vôbec takýto chlapec existuje. A najsilnejšia scéna je hneď na začiatku, keď prvýkrát ukážu chlapcov hendikep...že sa niečo takéto dokáže pohybovať, a relatívne rýchlo, že sa dokáže vykrúcať do neštandartných polôh. Chlapec v hlavnej úlohe je magnetom, videl som o ňom kedysi dávno dokument, ale jeho príbeh je skôr nezáživný, iba tak plynie bez väčších peripetií. Možno s výnimkou toho, ako sa chlapec stavia k svojmu hendikepu, akoby ani nebol - celkom odlišne, ako to v podobných filmoch bežne býva. Väčšia dramatická zložka však absentuje.

Pamatuji si z dětství někdy před 30 roky, dost mě to tenkrát vzalo, co se vše může stát, dlouho jsem to nemohl pustit z hlavy, nechápal jsem...No a od tý doby jsem to znovu už neviděl. Ten kluk se jmenoval Kenny Easterday a zemřel 12. února 2016.

Seriózní přístup k rekonstrukci osudů kluka bez dolní části těla, a přesto normálního, pozitivního vůči okolí.

Čo s filmom ako takým, keď je stredobodom pozornosti jeho handicapovaný mladý hrdina. A z jeho príbehu srší veľká dávka emócií.

Tenhle film se mi vryl jako dítěti do paměti a zůstal tam doteď. Ne, že bych měla noční můry, ale bylo to něco natolik nového a zvláštního, že nešlo zapomenout.Je super, že dokázali tento film natočit už před dvaceti a více lety. Kde jsou podobné filmy dnes?