Čas probuzení (1990)

❮70%❯ Challenge číslo 10- Round 4-Lucky Number- hráč číslo 10-666Carnage.Tohle kultovní a kritikou milované drama by měl člověk aspoň jednou za život vidět, ale přiznám se, že úplně můj šálek čaje to není. Film se odehrává v nemocnici, kam nastoupí nový lékař v podání Robina Williamse a Williams zase hraje svého typického lidského dobráka s obrovským srdcem, jenže on má tak sympatický výraz, že mu to člověk stejně pokaždé sežere a tentokrát i s nemocniční postelí navíc. Na oddělení leží pacienti, kteří přežili epidemii encefalitidy a desítky let existují v katatonickém stavu. Jsou to doslova živé sochy. Williams začne experimentovat s novým lékem L Dopa a prvním velkým úspěchem je Robert De Niro. Ten se po třiceti letech probudí do světa, který mu mezitím utekl mezi prsty. Najednou znovu objevuje život, emoce, humor, lásku i obyčejné lidské drobnosti, které většina lidí bere automaticky. Jenže film není žádná feel good pohádka. Čím déle běží, tím víc utahuje šrouby melancholie a postupně člověku dochází, že ten návrat do života nebude mít dlouhé trvání a právě v tom je ten film nejsilnější. Ukazuje obrovskou radost ze života, ale zároveň krutost lidského těla, které si nakonec stejně začne dělat co chce. Největší tahákem jsou jednoznačně herci. Robin Williams je skvělý, ale Robert De Niro tady předvádí fakt brutálně náročný fyzický výkon. Ty tiky, křeče a postupný rozpad motoriky působí až nepříjemně realisticky. Místy jsem měl pocit, že nesleduju herecký výkon, ale skutečného člověka uvězněného ve vlastním těle a to je přesně ten typ výkonu, který Akademie miluje víc než vlastní děti, takže se divím, že neproběhl oscar. Film je hodně sentimentální a jede na emoce naplno. Typické oscarové drama devadesátek. Pomalé tempo, vážná atmosféra a finále, které člověka emocionálně vyždímá jak mokrý hadr po úklidu operačního sálu. Já osobně mám radši trochu živější filmy nebo psychiatrii a blázince, ale i tak musím uznat, že sílu ten film má obrovskou. Není to film, u kterého bych seděl s otevřenou pusou nadšením nebo se vyloženě bavil, ale ten silný námět a herecké výkony to táhnou tak moc, že ty 4 hvězdy si rozhodně zaslouží.Proč film vidět? Herecký koncert DeNira a Williamse, silné emoce a lidská tragédie v přímém přenose.

Krásny príbeh o mužovi, ktorému na druhých záleží. Keby sme sa všetci starali aspoň o kúsok viac, bolo by to tu takmer ako v nebi… Silný, pútavý film, ktorý sleduje lekára v jeho novom zamestnaní. Hneď od začiatku si všímame úpadok, ktorý doľahol na inštitúciu aj na mnohých jej obyvateľov. Okno, ktoré sa nedá otvoriť bez niekoľkých rán päsťou, je v tomto smere mimoriadne výrečné. No samotná budova v skutočnosti nie je problém. Podstatní sú ľudia, ktorí v nej fungujú.
Doktor Sayer svojou svedomitosťou, dôslednosťou a iniciatívou vracia život a zmysel nemocnici, ktorá upadla do cynizmu, beznádeje a morálneho rozkladu. Hoci sú medicínske aspekty filmu fascinujúce a strhujúce, samotný príbeh, podaný vďaka výnimočným hereckým výkonom, robí z tohto filmu skutočne silný zážitok.
Ak mám pridať malú výhradu, musím sa spýtať, prečo sa v takomto krásnom filme objavila tabuľka ouija. Viem, že v minulosti išlo o bežnú „spoločenskú hru“, no aj tak ma mrzí, že sa v tak výnimočnom filme objavuje jej propagácia.

Ještě jsem se nesetkal s tak specifickou podobou onemocnění či zdravotního stavu, kdy pacient, který nereaguje na většinu podnětů a vypadá být plně v kómatu, dokáže aktivně projevit náznaky vědomí v úspěšném chytání padajícího předmětu. Je-li autorem předlohy filmu reálný doktor, expert ve svém oboru, nemám vůbec problém věřit hodnověrnosti námětu, který mě docela fascinoval. Jedinou scénou, co mi pocitově udřela do očí jako silně nepravděpodobná byla ta, v níž pacient (De Niro) probuzený po mnoha letech od dětství dokáže najednou mluvit před komisí v sofistikovaně uvědomělých větách o svobodě, o potřebách člověka a omezujícím systému. To mě docela vyrušilo, i když samotná ukázka toho, jak mu narušení převážně již pohodlné psychiky nesplněným přáním ze strany systému poté zhoršilo zdravotní stav a probudilo v něm plně i nežádoucí vedlejší příznaky „zázračného probuzení“, byla určitě zajímavá. To i celý příběh, u jehož sledování mě neustále zajímalo, kam se všechny zvraty v prostředí ústavu budou vyvíjet. Někdo by mohl říct, že zpracování je vyloženě hollywoodské, ale tady (mimo sentimentální hudbu k závěru) za mě v tom nejlepším slova smyslu: se špičkovými hereckými výkony (Williams ani De Niro rozhodně nezklamali) v emočně i obsahově nabitém příběhu.[85%]

Trojuhelnik kamera, de Niro a Wiliams, vice nez funguje. Za mne de Niro v zivotni roli. Vyborni byli i herci v mensich rolich, hlavne pacientu. Castecne souhlasim se zdejsi kritikou "osvedcenych" scenaristickych postupu, nerknu-li klise, vcetne podprahovosti sdeleni "velkych pravd o zivote" typu vsichni spime, vsak ne do te miry, ze bych film kvuli tomu povazoval za prumerny nebo dokonce slaby. Jenom skoda te nedosazene pate hvezdy. 8/10.

Tak na toto mám samé superlatívy. Začnem tým, že Robin Williams bol pán herec, svojej filmovej postave vložil dušu a nekonečné množstvo ľudskosti a ak taký človek aj naozaj existoval, má moju úctu a rešpekt. Bobby De Niro išiel na istotu, ale aj napriek perfektne zahratej demencii si za toto na Oscara nešáhol. Filmov z psychiatrického prostredia sme videli už mrte, no Awakenings je jedným z najlepších, však nielen vďaka týmto dvom pánom. Atmosféra, ktorú buduje Penny Marshall žije vlastným životom, diváka vtiahne do sveta prázdnych pohľadov až sa jeden pristihne, že im drží palce, aby tú loptičku chytili, aby došli až k oknu, aby povedali svoje prvé slovo. Z tohto filmu ide neskonalé dobro. Divák dostane možnosť aj na úsmev bez toho, aby to degradovalo psychicky chorých ľudí. Niektoré situácie sú proste nečakané a teda pre diváka úsmevné až vtipné. Nad všetkým ale vyhráva láska a úcta k ľudskému životu. Myslím, že to bude film na ktorý dlho nezabudnem práve kvôli tomu množstvu dobra. Tak sa len pýtam, kde sa stratilo? ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️