Boží ruka (2021)

Předpokládám, že to byla poctaPaola Sorrentinasvé Neapoli. Ve filmu mě rušilo, zda sestra hlavního hrdiny se objeví nebo se budeme muset spokojit jen s jejím hlasem. Jinak to byl oslňující pohled na nelehké dospívání hlavního hrdiny proložené pohledy na ošuntělou i krásnou Neapol včetně jeho netradičního zasvěcení v muže. Závěr jen evokuje jistý autobiografický ráz směřování životní cesty režiséra.

„Mnou vchází se do města věčné strasti. Mnou vchází se v bol, který nemá rána. Mnou vchází se do zatracenců vlasti."Nelehké dospívání ve vzpomínkách Paola Sorrentina má hloubku, duši a vyznává se niternou láskou k rodině a Neapoli. Paolo Sorrentino umí vyprávět krásné příběhy, které dokážou zasáhnout. Věřím tetě Patrizii setkání s Malým mnichem, pro mě je také skutečný, stejně jako pro jejího synovce Fabietta. Epizoda s baronkou Focale mě nepohoršuje, akt zasvěcení je vzhledem k okolnostem a radám otce přirozený. Mladý Fabietto mnoho ztratil, ale o to víc našel.

U každého autora nastane čas, kdy si chce natočit svůj vlastní příběh. Potkalo to bohužel i Sorrentina. Jeho jedinou záchranou je až snová krása Luisi Ranieri, jenž svou nespoutanou a přírodní krásu předvede s takovou lehkostí, že i když na celý film později zapomenete, ona vám v hlavě utkví ještě dlouho.

Autobiografický příběh mladéhoSorrentina? Hezký film o dospívání a zásahu do něj přísnou rodinnou tragédií. V první polovině jsou i hádky a třenice mezi postavami odlehčené typicky italským humorem a film je milým nahlédnutím do neapolské rodiny bankéře s vtipnými postavami i momenty. Druhá polovina pak trefně vystihuje prázdnotu a tápání teenagera v nutném osamostatňování se, bez podpory a lásky rodičů. Sorrentino s jasně čitelným příběhem, bez metaforických ornamentů a vizuálních výstřelků. Ale taky s všeobecně ohraným filmovým příběhem.

Boží ruka pro mě muka. Předem varuju všechny fotbalový fanoušky a milovníky Maradony. Nechte si zajít chutě a pusťte si něco jinýho. Tohle není nic pro vás. I já jsem podle názvu usuzoval a očekával, že film bude směřovat cestou k fotbalu a Maradonovi. Nebo aspoň jsem tu čekal víc odkazů všeobecně na fotbal a Maradonu. Ale to nebyl ten zásadní problém proč mi film nesedl. Ono to v podstatě nemělo nějakej zásadní příběh. Film prostě sleduje dospívání Fabietta(Filippo Scotti) a jeho rodinu. A to mě prostě nebavilo. Sorry. Horko těžko jsem si k postavám hledal nějakou cestičku. Snímek určitě svoje kvality má já jsem ale kouzlu tohoto Sorrentinova filmu prostě nepropadl. Ulopotěný 2hvězdy.