Milost (2025)

Keďže som Sorrentinovým filmom nikdy akosi neprišiel na chuť, nemal som nejaké veľké očakávania. Ale tentokrát sa mi jeho film konečne páčil - a veľmi. Spočiatku som mal síce z toho miestami až príliš artového podania zmiešané pocity, ale námetovo to bola trefa do čierneho. Film o dilemách, morálnej zodpovednosti, osamelosti, filozofovaní o vine či nevine - to bolo naozaj výborné. Vizuálna stránka filmu bola taktiež skvelá (ale to je u Sorrentina v podstate istota). Vydarené, plné posolstiev a podnetov na premýšľanie. 4*

„Vy soudci a my vojáci jsme si mysleli, že právo a disciplína nás zprostí otravné povinnosti projevovat city” „Tak to však nešlo” Vizuálně komornější chytré drama se skvělým námětem. Odcházející prezident stojí před rozhodnutími o 2 milostech a podpisu zákona o eutanazii, mnohem zajímavější je (hlavně protože divák poměrně brzo dokáže vyvodit, jak se prezident rozhodne)dle mého však jeho vlastní příběh - vyrovnání se se stárnutím, odpuštěním své zesnulé manželce, cesta za lehkostí a přijetím osudu je na filmu nejzajímavější pozorovat a analyzovat.Toni Servillověrohodně zobrazuje velice moudrého muže, který sype z rukávu jeden promyšlený filozofický obrat za druhým, které střídá i introspektivní výpovědi své životní lásce. Nádherný soundtrack a několik tradičně netradičních sorrentinovských ozdob posouvá snímek na velmi vysokou úroveň, hodnou jednomu z nejlepších evropských tvůrců současnosti.

Jako občan bilancuje svůj život a srovnává se se smrtí, která ho jako prezidenta tíží o to více, má jí totiž ve svých rukou, na jeho podpis čeká zákon o eutanázii. Tíží ho stesk po ženě, která ho kdysi podvedla, touha zjistit pravdu je až fanatická. A ani to nejsou všechna témata, Paolo Sorrentino jich zde rozehrává mnoho, přitom jako jediné plně fungující mi přišlo to v anotacích nezmíněné, vztah prezidenta a jeho osobního strážce. Všechny ty kouřové pauzy jsou velmi fajn, dokáží být komediální i vážné a nechybí jim vyznění, což se o zbytku říct nedá. Sorrentino děj doplňuje o vizuálně, ale i hudebně silné vsuvky, jako je třeba příjezd portugalského prezidenta. U hlavních témat filmu se ale pocitu nedotaženosti nemohu zbavit. Sice nadsázka, ale možná své udělalo i to, že zde Toni Servillo velmi připomíná Gustáva Husáka.

Inšpirované skutočným prezidentom, ktorý je stále v úrade (Mattarella) a normálne omilostil už štyroch starčekov, ktorí zadlavili svoje manželky, pretože mali Alzheimera alebo boli nevyliečiteľné choré. To vyvolalo v Taliansku kontroverziu. No namiesto toho, aby sa riešilo, prečo štát nedáva dostatočné záruky starostlivosti pre takých ľudí a necháva to na pleciach manželov, čo ledva chodia, rieši sa problematika eutanázie. Aj tento náš fiktívny prezident je medzi takými mlynskými kameňmi, ako to vyriešiť. Dokonca si pokecá aj s uhoľným pápežom s copom, čo tam ufujazdí na motorke a dáva nenormálne že "katolícke" posolstvo (ktoré v skutočnosti nič s katolíckym postojom nemá v tejto otázke spoločné):„Boh nám otázky iba naznačuje, ale odpovediam sa starostlivo vyhýba, pretože nás drží pri živote tajomstvom“.Hotový hlbokomyšlienkový šaman na dvoch kolesách. No silná téma aj všetko to, čo okolo toho úradovania sa deje, ale emočne dosť sploštené. Ak teda nepočítam umierajúceho koňa, ktorého prezident úplne nepochopiteľne stotožňuje s človekom. Vo výsledku ale aj tak ostaneme iba pri filozofii bez jednoznačných východísk.#UdusenýAlzheimer

Příčí se mi používat u filmu i čehokoliv všeho ostatního přívlastek božský neboť v tomto slově naprosto nic ani originálního natož výtvarného a už vůbec ne pravdivého neshledávám. Avšak vzepřel jsem se a výjimku jsem udělal u filmu "Božský", prvního, který jsem viděl v hlavní roli s Toni Servillem kde tento herec pod rukami vizážistek předvedl tak bravurně Giulia Andreottiho, že jsem užasnul. A zdá se, že role prezidentů Servillovi sluší což virtuosně a s grácií dokazuje právě v "Milosti". Ovšem domnívám se, že v roli Trumpa ani Putina jej od Sorrentina nikdy neuvidíme. Tyto dva by však bravurně zpracovala skupina Monty Python.