Milost (2025)

Příčí se mi používat u filmu i čehokoliv všeho ostatního přívlastek božský neboť v tomto slově naprosto nic ani originálního natož výtvarného a už vůbec ne pravdivého neshledávám. Avšak vzepřel jsem se a výjimku jsem udělal u filmu "Božský", prvního, který jsem viděl v hlavní roli s Toni Servillem kde tento herec pod rukami vizážistek předvedl tak bravurně Giulia Andreottiho, že jsem užasnul. A zdá se, že role prezidentů Servillovi sluší což virtuosně a s grácií dokazuje právě v "Milosti". Ovšem domnívám se, že v roli Trumpa ani Putina jej od Sorrentina nikdy neuvidíme. Tyto dva by však bravurně zpracovala skupina Monty Python.

6/10| Tak ani tentokrát jiskra mezi mnou a Sorrentinem nepřeskočila a mistrův nejnovější autorský kousek, tentokrát na téma morální dilemata intelektuála, vdovce a vrcholného politika zvolna odcházejícího do důchodu, se mi do vkusu nijak zvlášť netrefil (byť mě neminul tak velkým obloukem jako se to stalo předchozímu pokusu). Zejména proto, že pár zajímavých a jistým způsobem podnětných myšlenek je opět pohřbeno pod nánosem utahaného tempa a nepříliš nápaditého děje. | Jak je u mistra dobrým zvykem, casting podává kvalitní herecké výkony nehledě na to, zda jde o hlavní roli nebo epizodní výstupy, audiovizuální stránka sem tam dokáže upoutat pozornost, byť skutečně stylová (ba přímo epická) scéna je v celém filmu pouze jedna (průtrž mračen během setkání se zahraničním státníkem), některé scény nabídnou působivou atmosféru a stejně tak se občas příjemně připomene sugestivní OST, ale jak je u mistra nedobrým zvykem, celá historka o existenční krizi hlavní postavy trpící rozhodovací paralýzou se potýká s problémy hned na několika frontách současně. | Samotný děj je totiž složen z mozaiky nahodilých, tu více, tu méně zajímavých (ve většině případů spíše to druhé) epizod, ve kterých postavy přicházejí a zase odcházejí v doprovodu nálože filosofických dialogů/monologů (samozřejmě nesmí chybět pár hlubokomyslných mouder o lásce, životě, víře a stárnutí), z nichž nějaká ucelená příběhová linka krystalizuje jen velmi pozvolna. Značnou část stopáže tak není jasné, kam vlastně pomalým tempem se odvíjející vyprávění směřuje a co by měla být pointa na jeho konci. V závěru se sice dostavuje a to formou dokonaného charakterového oblouku hlavní postavy (od nerozhodnosti k činům), ovšem nikoliv v podobě nějaké silné finálové dramatické nebo emocionální katarze. |PeZet

"Možná přikládáte zbytečně velkou důležitost pravdě."Oblíbený prezident se ke konci svého zvoleného období dozví, že má přezdívku Tvrzený beton, na stole mu přistály dvě problematické žádosti o milost a podepsání zákona o schválení eutanazie. I přes svojí zásadovitost cítí únavu, jak mu proplouvá současnost mezi prsty a vlastně nejvíc ho pořád zajímá kdo mu před 40 lety ohnul ženu, po jejíž smrti se cítí bezradně. Klasicky Sorrentinovská zápletka o obrovských tématech docházejících k hrdě banálním řešením v kulisách stylizovaného italského prostředí, kde je každá scéna krásně plná. Tím co v ní vidíme, co při ní cítíme, o čem vlastně je, co při ní hraje, tím, jak je snímaná. Dejte mi Toni Servilla do středu záběru a já fakt nevim co by tam musel dělat, aby mi to nepřišlo naprosto skvělý.

Italský prezident pomalu odchází z funkce, bilancuje a ještě se musí rozhodnout, jestli ke svým dvěma posledním činům (větší rozhodutí o přijetí kontroverzního zákona a menší o rozhodnutí amnestie u dvou vězňů) najde potřebnou odvahu, nebo půjde cestou nejmenšího odporu. To vše v krásných filmových obrazech, ne tak opulentních jako ve Velké nádheře, zato konejšivě meditativních. Sorrentino opět boduje a jeho dvorní herec Toni Servillo si tu hereckou cenu opravdu zasloužil.

Film plyne jako hustý med, přivoníš k němu a uděláš hmmm, ochutnáš a řekneš mňam. Nikam nespěcháme, protože kdo si počká, ten se dočká, všechno do sebe krásně zapadne, aby byl dojem umocněn a divák okouzlen. Mírně okořeněno traumatem minulosti, a doslazeno jemným humorem a v případě portugalského prezidenta až krutě absurdním. Otázka "komu patří naše dny" dostává v různých situacích různé odpovědi, stejně tak žádost o milost nebo souhlas s eutanázií.