Bitva o ostrov Saipan (2011)

Akcia pekne natočená, výprava, kostýmy, či samotné bojisku sú pôsobivé a dobre sa to pozerá, no nemôžem si pomôcť, ale žiadna s postav mi neprirástla k srdcu. O to ťažšie sa potom fandí, jednej či druhej strane. Bitka o ostrov Saipan tu už bola (Kód Navajo) a bavila ma v réžii Johna Woo podstatne viac. 70% - 3*

Mám rád filmy z druhé světové války, které nejsou prvotně ze strany Američanů a díky tomu je divákovi umožněn pohled z jiné bojující strany, který já sám považuji za velmi důležitý. Film ze strany Japonců tu již byl, Dopisy z Iwo Jimy, které byly špičkové po všech stránkách, ale tento film se nedá považovat za výborný. Ano, je zdařilý, některé scény jsou dost emotivní a v divákovi vzbudí nějaké ty emoce, ale nedostatky se zde bohužel najdou. Především mi přišlo, že byl film zpracován velice jednoduše, nezanechalo to ve mě bůhvíjaké poselství, které bych si u válečného filmu představoval. Filozofie japonské císařské armády nastolena víc než jen dobře, ale to je tak asi vše. Pohled z Američanů nedodělaný, linka s americkým kapitánem měla daleko větší potenciál, celkově mi to přišlo odsunuté na vedlejší kolej. Na druhou stranu se zde dočkáte silných momentů, bitvy jsou zpracované docela přijatelně, nahlédnete do života Japonců s tamější kulturou a zažijete i proslov Baldwina. Nejsem z toho odvařený, ale kvalitu to mělo. To filmu nesmím brát. Za mě dávám 68 %

Neobvyklý pohled na věc. Japonský pohled vnáší do válečných událostí úplně jiné světlo a je i skvělou sondou do japonské duše. Dobré herecké výkony; film je skvěle vyrovnaný, nepřekypuje akcí, ale ani neunavuje. Mnoho lidí by mohlo kritizovat jeho zdlouhavost, ale rok a půl v džungli musel být také zdlouhavý. Za mě jeden z nejpůsobivějších válečných filmů/dramat. I bez rádobydojemných scén hollywoodským filmům vlastních ve mně na dlouhou dobu zanechal nesmazatelnou stopu.Nikdo je neporazil...

Válečné filmy mám moc rád a díky tomu jsem jich viděl spousty, pročež na ně mám velké nároky. Celosvětově samozřejmě kralují Korejci se svými řežbami (Pouta války), podle kterých srovnávám zbytek. Japonci na to nešli špatně, ale udělali jednu velkou chybu. Natočili o nějakou třičtvrtěhodinu víc, než scénář snesl. 70%

Japonci budou pořád trpět nedostatkem sebereflexe, pořád budou vznikat filmy o "hrdinných" činech vojáků císařské armády, ale třeba natočit film o Nanjingu, Palawanském masakru nebo jiných zvěrstev páchaných tímto národem, na to již Japonci nemají chuť. Film samotný působí dosti rozpačitě. Tempo je příšerně zdlouhavé, zbytečné dialogy o "neporazitelnosti" Císaře a velmi nepodařené "bondovské" scény japonského holohlavce kličkujícího mezi kulkami mariňáků. Za mě 30%.