Bílá kočka (1950)

Biela mačka, čierny noir? Bezradný amneziak a pomáhajúca žena - premisa nemôže nepripomenúť radu amerických noirov a v tomto prípade v kombinácii s častými snovými sekvenciami aj Hitchovu Spellbound (1945). Prvá polovica veľmi silná v temnej atmosfére, po presune na vidiek to však stráca na sile. PS: odvážne v zobrazení sexuality (spoločná posteľ, spodné prádlo) a v dotknutí sa témy narkotík.

Zaujímavo rozpracovaný námet podporuje temná atmosféra a vystavaný príbeh. Je potešiteľné, že švédsky film 50-tych rokov nebol len o Bergmanovi.

Povedený snímek o chlapíkovi, co ztratil paměť a pomalu musí zjišťovat, jestli náhodou není deviant, který uprchl z blázince. ___ Je až k nevíře, o kolik byli Švédové oproti Američanům ve svých filmech otevření "Jednou jsem viděla staršího muže, jak ve vchodě líbí chlapce" ... Umíte si takovou větu představit v americkém filmu z roku 1950? Hlavní hrdinové spolu sdílí postel, i když mají pyžamo. Jedna z ženských postav má na sobě docela provokativní spodní prádlo a nic jinýno ... tyhle věci zkrátka v amerických noirech chyběly.(27.12.2022)

Velice silná atmosféra, hodně pramenící i z vizuálně sugestivního obrazu, hravě v rámci přednostíBílé kočkypředčí samotnou mysteriózní zápletku s identitou a počínáním záhadného muže, která se občas trochu zmateně do sebe zamotává. Chvíli mi trvalo, než mě film naplno vtáhl, ale zejména od obrazu černočerné tmy s bílými dveřmi a hlavním hrdinou před nimi se začala rozjížděť atmosféricky velmi slušná temná šaráda, kterou jsem naštěstí sledoval v úplné tmě a díky tomu si potenciálně mohl vychutnat ten správný účinek. Akorát že na mě styl tohoto švédského noir-filmu byl často až přehnaně temný a zbytečně příliš doslova černý, až mě ke konci jeho sledování začalo vyčerpávat a podruhé bych si ho už asi nepustil. Byl pro mě zajímavý na jedno zhlédnutí coby rozšíření obzorů z různonárodních klasik prastaré filmové tvorby a můj zážitek z něj bych přirovnal k zážitkům z některých němých filmů. Tak navíc po technické stránce působil i celý film, jakoby nepocházel z roku 1950, ale spíše 1930 a přes jistou působivost a vizuálně propracované scény (které ovšem mnoha němým klasikám taky nechybí) jakoby hodně zaostával za technikou a stylem natáčení filmů jinde ve světě. Tak či tak, tvorbu Hasse Ekamana (na rozdíl od takového Arne Mattsona) mám z této éry švédského filmu chuť objevovat z času na čas i nadále. I přes jisté mínusy, vyvstávající tedy hlavně z pohledu dnešního diváka, mě všechny čtyři Ekmanovy filmy, které jsem dosud viděl, dokázaly něčím výrazněji zaujmout.[65%](13.02.2022)

Škoda, že se Hasse Ekman nedržel svého tajemstvím zahaleného hrdiny déle. Přemíra vysvětlování se zamotává sama do sebe a film postupně ztrácí na zajímavosti a hlavně atmosféře. Přitom ta byla v úvodu patřičně mysteriózní, podobně jako pan neznámý a jeho první sny. Alespoň ty jsou z velké části natočeny velmi slušně. 55%(10.10.2021)