Jazzová léta (1958)

Tak dlho sa chodí s jazzovým hrncom po vodu, až sa ucho šoubiznisu utrhne. Úspešný mladý muž nového veku zbiera vo Švédsku 20. rokov jeden úspech za druhým, prosperujúci nočný podnik, hudobné vydavateľstvo, filmové štúdium, dokonca aj frajerku vyfúkne zasmušilému ľavicovému revolucionárovi a myslí si, že ho nič nezastaví. Na kolená ho zloží strata súdnosti v podobe príliš odvážnych rozhodnutí pri ktorých nedbá na dobre mienené rady, pravdepodobne v kombinácii s celosvetovou hospodárskou krízou. Príbeh pokračuje spoločne s udalosťami ako nástup nacizmu a následnou svetovou vojnou, ktorá doľahla aj na neutrálne Švédsko v podobe vojenských odvodov, cenzúry a prídelového systému. Súčasťou filmu sú aj pestrofarebné hudobno-tanečné revuálne výstupy, novinové titulky a filmové týždenníky, plus kopa dobových narážok, ktoré plne pochopia asi len Švédi. Slušná zábava aj poučenie za tri a pol fľaše šampanského na počesť Charlesa Lindbergha.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

„FRIHET, JÄMLIKHET, ENIGHET.”[=SLOBODA, ROVNOSŤ, JEDNOTA.]•O toto rozporuplne sprostredkované, švédske dielo, som sa vskutku začal predsa i o trochu viacej zaujímať, až zhruba po hodine jeho trvania, kedy už povedzme konečne naberalo ten potrebný, dramatický spád, keďže predtým na mňa akosi zvlášť pôsobilo nekonzistentným spôsobom, pričom ani v rámci svojej pokročilej, druhej polovici, som s ním napokon nebol úplne najspokojnejším, ako by som si zrejme vlastne asi prial, aj keď zase na druhej strane, tiež [z]mapovalo jednotlivé udalosti naprieč dvomi trvajúcimi dekádami, stále si nemôžem povedať, že by som bol nadmieru spokojným s výsledkom ako celkom, no napriek negatívne prevažujúcim dojmom, sa prevažne riadilo touto klasicky zafixovanou myšlienkou v zmysle:Pýche predchádza pád, ktorá mi je teda i strašne sympatickou, preto som postupne dokázal tomuto nevyváženému dielu, odpustiť určité nedostatky, ktoré ho zdobili; taktiež sa neviem poriadne rozhodnúť, ktorú pozíciu zvládal tento kreatívny tvorca menomH. Ekman→ v tomto konkrétnom prípade podstatne ucelenejšie? Či ako trebárs samoľúby ignorantTeddy Anker, vystupujúci pred kamerou v hlavnej úlohe alebo proste ako režisér a scenárista v jednej osobe, ktorý si do svojho diela napchal množstvo popkultúrnych & politických odkazov, a to ďalej ani nehovoriac o približne 8-minútovej vsuvke s archívnymi zábermi, ktoré boli naprosto vyčerpávajúcimi; možnože veľkou škodou rovnako bolo aj to, že vedľajší predstaviteľ spisovateľaErika Jonssonav podaníBengta Ekerota, mimochodom, hneď minulý rok stelesňujúci legendárnuSMRŤv priam majstrovskom diele -Det sjunde inseglet- nedostal omnoho viacej hereckého priestoru sa naplno realizovať, pretože sa práve teraz znovu štylizoval do obdobnej podoby, takto aspoň dostalkopačkyod ústrednej švédskej protagonistky v podobeKarin Ingelovej-Ankerovejs následným prepožičaním tváreMaj-Britt Nilssonovou, ktorá mi svojou fyziognómiou  pripomínala napríkladIngrid Bergmanovú.•Z môjho uhla pohľadu sa jednalo oprílišne nadnesenú vec, ktorá si toho očividne zobrala na svoje plecia oveľa viac, ako vôbec dokázala uniesť.

Úsměvný nostalgický příběh, v němž se ovšem jazzu nedočkáte.(50%)

Sice jsem si připadal jak milovník metalu a rocku na vystoupení dechovky, ale budiž. V rámci VRK jsem po Západoněmeckém černobílém speciálu zavítal do Evropského speciálu pro pamětníky a Jazzová léta tak nechtěl minout. Podobné kousky rozhodně nevyhledávám, ale zpočátku to nevypadalo vůbec špatně. Celkem šarmantní bohatý mladík a pohledná tanečnice – romantická vložka se střídá s hudebními vystoupeními, nechybí dobové týdeníky/vzpomínkové fotografie – no postupem času začala opadat nejen atraktivita příběhu, ale hlavně uvadal jejich vztah i finance. Lze si z toho vzít jistá ponaučení a samotný závěr možná taky někoho překvapí. Na víc jak průměr tenhle švédský kousek však nevidím.(21.10.2025)

Že jsem s tím bojoval už jen kvůli muzikálovým vložkám (které sice byly součástí divadelních představení nebo jiných výstupů, ale i tak jich na mě bylo moc) není pro mé hodnocení tak podstatné jako to, že Ekman se rozhodl vyprávět o tolika tématech naráz, že to prostě nemohl uplácat dohromady tak, aby každé mělo svoje silné a hluboké vyznění. Pocta zvukovému filmu a divadlu zároveň, k tomu pak reflexe Švédska 20.-40.let, obou světových válek i meziválečného období, která se odehrává na podkladě jednoho milostného vztahu, jež je jak z klasického amerického muzikálu 50. let, byť končí úplně jinak. A do toho se ještě nějak musí vměstnat osudy vedlejších postav. Je toho moc a ačkoli scénář zohledňuje vše a snaží se to nějak propojit, plyne natolik rychle, že si u mě nestihl vybudovat jakékoli emoce ke komukoli. Prostě jsem jen sledoval osudy několika lidí, občas to se mnou lehce cuklo, ale jinak mě nijak nenadchlo ani herectví, ani řemeslo, ani filmový styl a jen jsem čekal, jak to (konečně) skončí. Přitom kdyby to tolik nestálo na muzikálových scénách, které to podle mě zbytečně brzdí a více se budovalo vše ostatní... Ale to už je ode mě možná zbytečně hnusné, byť u muzikálů tenhle problém mám vlastně skoro vždy. Závěr už mi přišel emočně zdařilý a jen kvůli tomu, že ve mě (jako jediný) zanechal nějaké dojmy, přidám třetí hvězdičku, ale jinak jsem tomu fakt moc nepřišel na chuť. Slabé 3*(16.08.2025)