Banánová slupka (1963)

Vlivem doby svého vzniku by se dal film označit také za inspirativního předchůdce vynikajícího britského seriálu „Podfukáři“ (2004–2012) a následné plejády filmů USA s podobnou tematikou. Film láká na již výraznou dvojici Belmondo-Moreau, kteří ze sebe vydávají to, na co již byli diváci zvyklí. Převyprávění literární předlohy spisovatele Charlese Williamse však nefunguje úplně dobře, protože v některých kapitolách je cítit zvláštní zmatek v ději a protipólech v rámci dané dějové složitosti. Tvůrčí pojetí se přiklání k lehčí komedii, což nakonec dokládá i živelnost Belmonda i Moreaua. Film ve výsledku působí podbízivě a vtipně, ale i tak je třeba vše pozorně sledovat, jinak se v něm lze velmi rychle ztratit. Každopádně se jedná o klasiku, která jako filmový doplněk podfukářských snímků současných stále poslouží dobře.

Pomalu se rozvíjející příběh, který se zpočátku může zdát jako všední kriminálka, ale dějové zvraty jsou naprosto nečekané a nakonec dá dost přemýšlení se v nich vyznat. Není bez zajímavosti, že druhá polovina příběhu, resp její motiv se nápadně podobá o deset let mladšímu americkému kultovnímu snímku Podraz. Že by inspirace?

Belmondo alias německý obchodník je v první polovině vynikající. Ve druhé půlce ho sice lehce přehrává Gert Goldfinger Fröbe, ale Bebel je stále dostatečně šarmantní a jako podvodník neodolatelný. I když nutno říci, že Banánová slupka je jakýmsi rozehřívacím kolem pro jeho pozdější role okouzlujících gaunerů.

Pokud podvodníci podvádějí podvedené a ještě se přitom podvádějí mezi sebou tak, že se pozice podvodníků a podvedených často mění, tak je to skvělá výchozí pozice pro povedenou taškařici. K té však, bohužel, nedošlo. Přesto musím konstatovat, že se krásně podvádělo v době, kdy kolem nás nepobíhal internet a televizi si podvedený zapne jen v případě, kdy to podvodu nemůže ublížit. Je to také doba, kdy by se Belmondo ještě nepustil do podvodu sám a pouze kryje vyfintěná záda Jeanne Moreau. Není to na škodu, ale kvalita podvodu s pískem mi poněkud unikla a podvod s koníčky zase vyžadoval, aby milionář Lachard nejednou uklouzl na dobře viditelné banánové slupce. Takže sečtu-li všechny klady se všemi zápory a vydělím to postavením Jupitera vůči Venuši, tak mi z toho vychází pohodový průměr.

Z filmu dýchá výborná atmosféra starých poctivých francozských komedií/krimi a to zcela bez zbytečných, nyní tak moderních, vulgarizmů a násilí. Oddychovka co celkově mile pobaví ale příliš nenadchne - do paměti se nevryje. Bohužel jsem se ale ve filmu občas docela ztrácel a v ději nepříliš dobře orientoval. Ale aspoň mě to donutilo se nad celým dějem zpětně zamyslet,