Attila Marcel (2013)

Tak tohoto režiséra si budu rozhodně všímat víc. Krásně zalidněný film skvělými postavičkami nenapodobitelná poezie, hravé milé, smutné i veselé. Výborná kamera střih a pod Chometovou režijí vše plyne přirozeně a vy stojíte opodál, vše pozorujete a bavíte se. Nepopadáte se za břicho, ale bavíte se. Dám si film ještě jednou a budu se dívat, co mi v prvním shlédnutí uniklo pro nutnost číst titulky. Skvělý komentář Malarkey, nejhorší Enšpígl. Ani chlapec neví, co vše na sebe tím komentářem vypovídá.

Film má cool úvod, ktorý ma fajn navnadil. Po predstavení ústrednej trojice - dvoch tetušiek a Paula, ich dennej rutiny, nádychu aristokracie sa film dostal do nudných vôd. Hlavný hrdina je jeden ňouma, ale je tak nešikovne zahraný, že sa na jeho výkon dá pozerať. Scenár je poslabší, vyústenie príbehu je na "zamyslenie" a i toho francúzskeho vtipu je pramálo.

Taková ta francouzská pohádková fantastika zasazená do skutečného světa současnosti, která jako kdyby navazovala na "Amélii", ale nemá v sobě tak silný příběh, jen pár celkem dobrých nápadů a sem tam nějakou tu figurku, která dovede svým chováním, vystupování, nebo prostě něčím zaujmout. Celkově to ale tak dobré není.

"Bude akordeonista, nechce bejt žádnej pianista!" Výtvarné realizace vzpomínek, které jsou vyvolávané pomocí čajů a hudby, byly sice úžasně hravé či krásně barevné a samotný děj má i svůj pedagogicko-psychologický odkaz, ale jinak mě tento film, ani jeho samotné postavy ke kterým jsem nenašel žádné pouto, ničím nenadchnul.

Tohle je přesně ten feel good film, který mi už zase nějakou dobu chyběl. Sylvain Chomet nezklamal a dokázal odvyprávět zábavnou poetickou hříčku osudu i bez animovaných postaviček. A když už se zdá, že si tempo příběhu v poslední třetině vystačí se setrvačností, nastoupí mohutný závěr, jenž uzemní i toho nejzarytějšího pochybovače. Více takových francouzských barev… co vlastně dneska dělá takový Jean-Pierre Jeunet?