Trio z Belleville (2003)

Spočiatku ma otrávilo, že forma akoby prevládala nad obsahom - kreatívna animácia až príliš prevalcuváva minimalistický naratív. Naštastie však, je už niekde v polovici jasné, že to nie je tento prípad. Zistíme, že forma je tu zároveň i obsahom, svojou láskavou štylizáciou sveta preplneného mĺkvymi no veľavravnými nápadmi to miestami pripomína nášhoViktora Kubalaa všadeprítomnou hyperbolizáciou zas francúzskeho seriálovéhoOggyho. Nie je to samoúčelné, naopak - sebavedomo to dýcha jedinečnou poetikou a nebojí sa ani mierne experimentovať.

Extrémně milý nekonvenční animák se správnou netradiční, mnohdy až děsuplnou animací, kterou já tak rád vyhledávám i s podstoupením rizika, že se mi možná vrátí ve snech. To by ale tenhle téměř němý film, který i s tak řídkými dialogy dokáže odvyprávět tak pozoruhodný příběh, nesměl na mě mít tak silný dopad. Ani ne kvůli tématice cyklistiky, kterou vídáme tak nezaslouženě řídce, ale zejména skrze to krásné pouto neohrožené babičky, věrného psíka a netradičního tria žen, co žijí tak divně, až je vám líto, že s nimi strávíte tak krátký čas. Konec působí mírně uspěchaně, ale platil bych zlatem, aby se každý rok objevil alespoň jeden takhle vybočující, silně autorský animák. [viděno na Maxu 9.9.2024]

Nemám nič proti inej animácii, ktorá je aj celkom presná, ale príbeh, príbeh, príbeh. Namakaného cyklistu so sosákom a la Miro Noga chytia nejakí mafiáni a unesú, no ukáže sa, že to nie sú žiadni mafiáni, len hranatí týpci ako náš premiér Hranol. Táto paralela ma pobavila i keď ide o filmovú postavičku, ktorú vymyslel istý Francúz. Problém však je, že snímka ozaj nedokáže naplno zaujať a úletmi ako jazdiaca stará babka na psovi ma neohúri.

Toto není film pro mainstream, ocení ho spíš umělecké duše, nebo lidi z oboru. Pojetí je umělecké, nebo taky experimentální. Příběh a detaily jsou trochu absurdní a symbolické. Kdo hledá prvoplánovou líbivost, dechberoucí dobrodružnou jízdu a nenudu, nenajde. Pro mě film patří do kategorie srdečních záležitostí z mládí, podobně jako "Spirited Away" díky nečekanému setkání s těmito druhy animovaných děl. Shlédnutí na jednom z původních ročníků AniFestu (dnes již historických; vše už je pořádáno naprosto jinak). Film má na mě mimo jiné tedy i umělecký, emocionální a nostalgický účinek.

Nejvíc jsem si naTriu z Bellevilleužil prvních a posledních 15 minut filmu: spočátku mi totiž nějakou dobu ke spokojenosti stačila obdivuhodná forma s velmi milou animací a množstvím stejně milých nápadů a směrem k závěru se tu konečně rozjel dost napínavý děj (včetně akce, která tu oproti moderním americkým animákům na mě nepůsobila vůbec trapně). Od počátku představení s cyklisty a mafiány v sále mě film znovu plně pohltil a po skončení jsem také musel uznat, že Sylvain Chomet měl celý obsah a koncept dost dobře promyšlený, včetně rámcující scény u televize i řady postav a opakujících se motivů. Vše vygraduje, má důstojné završení, skvělá je i hudba (včetně vystoupení neotřelého hudebního tria), ale přesto si nemohu pomoct, během filmu jsem se občas i nudil a vzhledem k často jen minimálnímu „příběhu“ pro mě skvělá formální stránka se sérií nápadů a několika odkazů celovečerní stopáž plně neutáhla. S mnohem kratší stopáži nebo s mnohem výraznější dějovou linkou by to mohl být fakt skvělý zážitek z „jiného“ současného animovaného filmu. Tak zbyl v mých očích zase spíš jen pozoruhodný a originální experiment...[70%]