Iluzionista (2010)

Nikdy jsem u Tatiho neměl pocit, že by se tak moc utápěl v sentimentu a depce. Ano, tu melancholii ze ztráty a konce "starého" světa a z příchodu nového, moderního, který je zbytečně hektický, chladný a bez nějaké duše, z jeho filmů člověk cítí taky a vlastně na ní jsou celé postavené, ale záměrně jsou okořeněny humornými scénami a i celkovou stylizací do grotesek, takže to poselství "všechno moderní je špatné" nepůsobí tak přehnaně vážně a dokáže si nejen z toho dělat legraci. Vlastně ty film vůbec nejsou tak jednostranné a o tom, že všechno moderní je špatně, Tati hlavně kritizuje a satirizuje chladné mezilidské vztahy, které se s moderní dobou rozrostly a také uspěchanost a přehnanou honbu za penězi. Kritizuje určité věci, ne celou dobu. Tady sice nevím, jak vypadal původní scénář, ale přijde mi, že Chomet z něj udělal přesně ten přehnaně vážný sentiment, kterému se Tati sice nikdy vyloženě nebránil, ale ani ho neměl zapotřebí a spíš se pousmíval tomu, kdyby se k němu měl někdy ubrat. Iluzionista je tak jenom jednostrannou a vyloženou kritikou celé moderní doby, který se opravdu bere tak vážně, že to celé působí až povrchně. Nepopírám, že to nemá své kouzlo, skvělou hudbu a že to nemá špatný rozjezd, právě naopak, ten mě chytl hodně. Ale od potkání té obdivovatelky to stále více upadá do sentimentu, který postupem času začne "kýčovitět" a když už dojde k závěru, jen se potvrdí, jak přehnaně vážně se to celou dobu bralo. Je to tak moc zahleděné do sebe, že to úplně zapomíná, v čem Tatiho zvláštní styl tkvěl. A přitom se to tváří, jak velkou poctu mu to dává. Přitom o Chometovi vím, že jeho styl chápe, protože se o něj už dost snažil v Triu z Belleville, kde se mu ho sice nepovedlo podat úplně dokonale, ale určitě mnohem povedeněji, chytřeji a vtipněji, než tady. A přesně kvůli tomu všemu Iluzionistu nepovažuji za povedený film a Chomet mě tady celkem zklamal, což mě mrzí o to víc, když mě teď jeho předchozí filmy docela chytly. Ale bylo zase fajn vidět tu aspoň na pár vteřin strážníka ze Staré dámy a holubů :-) Když už jsem u toho starého Chometa. Jestli tohle je ale ten "nový", tak se obávám, že se vyčerpal celkem rychle... Lepší 2*

Life and death, space and time, fate and the chance. These are the forces of the universe. I presented you a man who has unlocked these mysteries. From the furthest cornersof the world where the dark arts still hold sway. I can tell you with certainty, theres no trick they havent seen. Its not showman at all, but rather wizard, who sold his soul to the devil in return for unholy powers. He tries to trick you. I try to enlighten you. which is the more noble pursuit? The spirit has been reaffirmed in the face of modern scientific materialism. The work of spiritualism will rouse humanity to a new moral earnestness. It is a revolutionary movement and we will turn the empire into a spiritual republic. Magic tric is not evidence. What is your name? I dont see how that matters. The country will be run by mongrels!

Je termine!Odložený scénář mrtvého komika o provozovatelích tradičních umění prostřednictvím převážně ruční animace v tisíci odstínech hnědé.
Muž k sobě připoutá dívku ve věku dcery, jež uvěří v jeho kouzelné schopnosti. Muž kvůli jazykové bariéře není schopen dívce sdělit, že jeho magie není skutečná, že jde pouze o kejkle, což vede k očekávávaným koncům. Příběh v obecné rovině ilustruje [možná mimoděk, ale věrohodně] hypotézu, že má-li být vztah mezi ženou a mužem idylický, musí žena věřit v nadpřirozené schopnosti muže. Sylvain Chomet realizuje Tatiho scénář formou roztomilé animace a výsledkem je film subjektivně depresivnější nežSchindlerův seznam.
Nemám problém se označit za člověka, který dokáže vtip ocenit pouze tehdy, obsahuje-li osvěžující díl zla. Jemný humor nikdy nebyl můj šálek kávy. Tati/Chomet s humorem pracují jaksi naruby. Ne že by se zlem nepracovali, to je ale vIluzionistovizlem měnícího se světa a jeho důsledky nejsou k smíchu ani v nejmenším. Nadstavba jemného humoru je tedy navíc amorálním výsměchem všemu, co se ve filmu děje.
Silnou stránkou filmu je samozřejmě animace. I ta však vykazuje kromě nepopiratelné elegance a vynalézavosti podivně znepokojující prvky, mezi nimiž stojí za zmínku především to, že všechny zobrazené děti jsou dokonale ohyzdné.

Sylvain Chomet má po tomto filme za sebou svoj druhý celovečerný film. Opäť film animovaný, opäť nominovaný na Oscara. V skutku impozantné je pozorovať Chometov veľmi decentný režijný prístup. Prvé, čo vám pravdepodobne padne do očí bude veľkosť záberov. Celých 80 minút je vyskladaných z veľkých celkov. Spolu s kompozíciou obrazu tak dokáže dokonale vykresliť prostredie, v ktorom sa naše postavy Tatischeff s Alice pohybujú. Či už ide o exteriéry Edinburgu odetého do mrholenia, alebo zatuchnuté zákulisia, šatne a hotely. Chomet pomocou prevažne ručnej animácie, kde tu podporenej aj tou počítačovou, vytvára nostalgický a melancholický pohľad do doby povojnovej Európy, v ktorej už niet miesta pre starého iluzionistu.

Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde?