Апрель (1961)

Prvy Film Otara Iosselianiho sa vola Aprel 1961. Ide o nemy film, dost artovy -a zas narazam na komenattorsku biedu tu na csfd. Forrest Žump a Zltohneda Mila a podobne dementalne pičoidy tu maju komentarov na mraky a kvalitne filmy hovno - extra biedne su na tom polizziotteschi filmy, a filmy od reziserov ako Iosseliani. Da sa opriet o imdb, no  potom to pretransformovat tuna do zrozumitelneho jazyka  je setsakra problem. Nechcem sa tu opakovat po tom jednom uzivatelovi, proto len strucne - priemerna nema groteska, sa dost  cudujem ze vladnuci sudruhovia v ZSSR to nechali ist   : 58 %

První Iosselianiho delší film je dost zvláštním počinem – němý film beze slov, ale s o to výraznější vizuální a hudební složkou, něco mezi groteskou a muzikálem, nejvíc mi připomněl Podskalského krátké televizní komedie s populárními písničkami, ale bez písniček. Příběh je vcelku banální, mladý pár milenců hledá v ulicích města koutek, kde by mohli být chvíli sami, až dostanou vlastní byt v útulném sovětském paneláku, postupně si byteček vybaví spoustou nábytku a nejmodernějšími přístroji (tady film působí jako něco mezi socialistickou reklamou a sci-fi vizí) a postupně si tak prostor, kde by se mohli milovat zastaví zbytečnostmi, štěstí znovunaleznou, až když se všech těch krámů zbaví a svou pozornost upřou zase hlavně sami na sebe. Film se hemží skupinami téměř totožných mechanických a synchronizovaných lidí, obvykle postarších mužů, kteří všichni vykonávají vždy podobnou poněkud nepatřičnou činnost (nosí různé předměty, vyklánějí se z oken, kácejí strom). Upřímný, možná až naivní film, ale ve své jednoduchosti také pravdivý a k sovětskému blahobytu docela kritický.

Lyrickogroteskní gruzínská poezie všedního dne.

Parádní věc, stylizovaná do němých grotesek. Hlavně to brutální poselství, které je dnes určitě ještě silnější než tenkrát. Aneb tady máte pádný důvod, proč jsem militantní anti-IKEAn.

ocenenia :MFF Cannes 2000 -nesúťažný výber