Aienji (2003)

Film o umírání, který je oslavou života. Zvláštní a porušující fyzikální zákony, protože se zvenku zdá mnohem menší než uvnitř je. Na pohled malý, zdánlivě obyčejný, plný drobných banalit, postrádající takové ty epicky dojemné scény. Pod tím vším je však nečekaně silný a emotivní. Subtilní příběh o snech, které se nesplní, o rodičovské  lásce a bolesti, o kráse první křehké lásky bez budoucnosti, o osudu, se kterým smířit nejde se. To vše většinou ukryté za nenápadně magickými momenty (jako obouvání baletních špiček), ale výjimečně i neskrývané (čtení deníku). Plný nevyřčeného smutku a bolesti ukrytých za milými chvilkami a drobnými žertíky. Nenápadný film, ke kterému se člověk v mysli vrací ještě mnoho dnů po shlédnutí a znovu a stále hlouběji a silněji prožívá to, co vlastně nebylo řečeno, jen velmi nenápadně naznačeno.

Opět jako uShigatsu wa kimi no uso. Zcela nevyužitý potenciál, zcela jednoduchý scénář, kde oslní pořádně jen originální chlapík snažící se získat srdce nemocné dívky atypickými způsoby. Co bych vytkl? On byl naprosto originální, dobré nápady režiséra, vážně, nicméně holčina byla poměrně nesympatická, nudná, bez vývoje, a její nemoc po celý snímek vůbec nedegradovala, byla furt stejná a najednou bylo hotovo. Co si o tom pak má člověk myslet? Žádná gradace, žádné pořádné emoční scény, jako třeba uVzpomínek na lásku,a pak najednou byl konec. Tento film je takový mix céčkového filmu s áčkovými prvky, já si nemohu pomoci. Za celý film se toho moc nestane, a když vás film během své stopáže pomalými kroky emočně nepřipravuje na velké finále, konec vyšumí zcela do prázdna, a zůstane jen prázdné místo v srdci. Velká škoda.***5,8/10***

Pocit nadhodnocení korejských filmů u mě pokračuje. Ne že by to bylo špatné, to vůbec ne, ale na průměr, co to tady má, to není. Má to krásnou poetiku, krásné vyjádření citů, a to v podstatě beze slov. Má to skvěle načasovaný humor tak, že není na překážku, spíše naopak, funguje to. Vlastně jsem si při psaní uvědomil, že ty tři hvězdy, co jsem dal původně je možná málo, zvedl jsem.

Jedna z najkrajších kórejských melodrám. Páči sa mi, že smrteľná choroba hlavnej hrdinky je odhalená divákovi hneď na začiatku, takže sa s týmto motívom hnusne nekalkuluje a divák nezažije pocit, že ho chcú znásilniť citovým vydieraním. Jak hlavná postava, tak jej matka s ktorou žije už s chorobou zápasia roky, takže sa ňou snažia nezaoberať a radšej si užívajú život naplno pokiaľ je čas. Tento prístup pôsobí veľmi príjemne a povzbudivo aj na diváka. No a po čase sa objaví vyvolený, takže sa môže pomaly rozbehnúť aj romanca medzi ním a chorou dcérou. Od ich prvej spoločnej scény to medzi nimi dokonale iskrí. On je taký bezstarostný človek a ona je neskutočne roztomilá. Vďaka tomu, že chorobu divákovi odhalia hneď, pôsobí celá romanca oveľa intenzívnejšie aj keď postavy prežívajú len také obyčajné až všedné chvíle. Našťastie sa film vyvaruje primitívneho ukričaného humoru. Namiesto toho film tak príjemne plynie až do očakávaného smutného finále, ktoré ale našťastie nie je žiadna depka. A dočkáme sa aj nejakého drobného prekvapenia. Okrem dokonale obsadeného ústredného páru si zmienku zaslúži skvele zahraná postava matky ktorej vzťah s chorou dcérou je nezvyčajný ale zároveň strašne pekný. Okrem týchto troch postáv tu už ďalšie veľký priestor nemajú. Výsledkom je ten typ filmu u ktorého som si celý čas prial, aby trval aspoň dvakrát dlhšie a mal som chuť si ho hneď pustiť znova. 10/10.

No já nevím,první hodinu filmu jsem myslel že se unudím.Potom se to trošku ,,rozjelo´´,ale tento film mi chtěl furt zahrát na city a nedařilo se mu to až do samotného konce.Konec typu ,,teď umírám,rozbreč se!!!´´ by šel udělat podle mě daleko lépe,stejně jako celý tento snímek.Díky skvělé hudbě jsem váhal nakonec mezi 2-3*,ale dávám 2,už jenom z toho důvodu že by to bylo nefér vůči ostatním filmům s podobným příběhem,kterým jsem dal sice 3*,ale aspoň mě nenudili.Takže to necháme na těch 45%.