Rapsodie v modrém (1945)

George Gershwin byl na svou dobu nepochybně génius. Dokázal skládat hity, broadwayské šou i vážnou hudbu. Vemte si že byste měli skladatele, co dostane hit na Evropu 2, mezitím složí muzikál a když ho to omrzí, napíše operu - to je v dnešní době nepředstavitelné. Nicméně protože nejsem fanda jazzu, starých muzikálů ani vážné hudby, od Gershwina nic neznám, takže mě to za srdce nechytlo. Ta hudba tvoří tak 70-80% filmu a kromě ní jsou tu jen střípky života - Gershwin obklopen přáteli a přesto sám, protože na lidi neměl čas, jeho vztah s profesorem (vymyšlený) i nenaplněná láska se zpěvačkou (rovněž vymyšlená). A to vše navíc v šílené délce dvě hodiny dvacet minut. Být fanoušek dávám určitě víc, takhle 3* za slušné řemeslo. Hudební/muzikál roku 1945.

"Stejně jako vzácná květina, která kvete jen velmi zřídka, představoval Gershwin originální a vzácný fenomén"-- Leonard Bernstein. Nic lepšího se napsat nedá. Pro upřesnění - Dne 11. července 1937 George Gershwin zemřel během operačního zákroku, při kterém měl být odstraněn nádor na mozku. Přestože jsou ve filmu nepřesnosti, hlavně o jeho milostném poměru (Gershwin měl deset let poměr s vdanou skladatelkou Kay Swift), stojí tento snímek určitě za shlédnutí.

Film sám o sebe by vôbec nebol zlý, ale čo z neho robí významné dielo je práve Gershwinova hudba. A myslím si, že vo filme o živote hudobného skladateľa to vôbec nie je zlé znamenie. Navyše oceňujem, že som vďaka snímku Rapsódia v modrom získala nový pohľad na Gershwina a jeho dielo. Nikdy predtým som o ňom totiž nepremýšľala ako o priekopníkovi čeliacemu predsudkom súčasníkov či ako o "hlase Ameriky", pretože vždy sa mi javil len ako jeden z moderných klasikov (aj keď jeden z najlepších), ktorý je zhodou okolností aj Američan:-)

Film jsem viděla po válce asi v r.1947. Jedná se o životopisný film skladatele Georga Gershwina. Nakolik pravdivý a nakolik upraven scénaristou a režisérem, to už dnes nezhodnotím. Vzpomínám si, že mě neuchvátil ani tak děj, protože "zamilovaných filmů" zde bylo z americké produkce do r.1948 habaděj, ale hudba byla originální a nádherná. Byl to klasický americký jazz ve formě klavírního přednesu za doprovodu orchestru. Ústřední melodie "Rhapsody in Blue" byla tak úchvatná, že jsem kvůli tomu viděla film 3x.

Slyšel jsem Rhapsody in Blue, jakož i několik dalších Gershwinových věcí onehdy v Rudolfinu (v nádherném podání lucemburského symfonického orchestru) a samozřejmě v nekonečném množství různých interpretací (jako asi každý) - ale dal bych snad rok svého života, abych se mohl účastnit prvního uvedení ve 20. letech. Chtěl bych být jedním z těch zmatených diváků, netušících, že jsou svědky historického okamžiku. A to přesto, že je to strašné klišé: Genius se setkává s nepochopením průměrných současníků, nakonec však díky vlastní píli a vytrvalosti prorazí. Klišé, na němž je založena určitě většina životopisných snímků, včetně Rapsodie v modrém. Ta však nabízí mnoho zajímavých okamžiků: Gershwin senior, posuzující důležitost synových skladeb podle délky trvání, naměřené během koncertu na hodinkách; okamžik, v němž Gershwinův učitel hudby vysvětluje, v čem tkví důležitost gigantů klasické skladby; The Man I Love v šarmantní francouzské verzi; zajímavá obrazová interpretace An American in Paris... George Gershwin sám je ve snímku vykreslen jako dobrotivý, ale totálně sebestředný génius, snažící se využít každou minutu svého života, byť často nepříliš štastným způsobem. Celkově se mi tento filmový portrét zdá být - přes mnoho much, které by se zde jistě daly najít - velmi podařeným.