20 hodin (1965)

Zoltán Fábri je zajímavým režisérem a vybral si opět zajímavý námět se svým typickým zaměřením na dějiné události v dopadu na člověka, ale konstelací stylu a vybraných prvků mi tentokrát ne úplně sedl. Mnohem více se mi líbily předchozí Fábriho filmy s úplně klasickým vyprávěním příběhuDva poločasy v pekleaDravec, z těch již nekonvenčně podaných si mě atmosférou a formálním stylem získal víc nasledujícíKonec sezóny. Kdežto tady v20ti hodinách... kromě toho, že jsem vůbec nepobral název (celý děj zahrnuje události napříč slušnou řádkou let), bylo pro mě u sledování hodně složité se plně dostat do děje, který je podaný tak chladným stylem a kde se navrch bez sebemenšího náznaku pro jasné odlíšení minulosti od přítomnosti neustále prolíná více časových rovin. Chápu poselství vyplývající z toho, jak na člověka vplývá politika, ještě víc přímá politická angažovanost a obzvlášť v totalitní (socialistické) společnosti, až dokáže i z kamarádů udělat rázem nepřátele až do morku kostí ... aneb jak zazní v jednom výroku, každý se může v takové společnosti stát vašim potenciálním nepřítelem. Ale samotné ztvárnění celého sociálního konfliktu, kdy se hlavní protagonisti každou chvíli fyzicky mlátí, notoricky střílí po sobě (či minimálně do zdí domů), v jedné chvíli i navzájem vraždí, mi svým přehnaným psycho pojetím nesedlo a postupně až vytáčelo. Jako obvykle má Fábriho film skvělou kameru, více záběrů se mi nasvícením černobílého vizuálu nebo atmosférou líbilo, překvapila mě v maďarském filmu 60. let znějící píseň Édith Piaf, ale hlouběji ke mně Fábri tentokrát nepronikl, možná až někdy v závěrečných 15–20 minutách.[60%](18.05.2023)

Výtečný maďarský film založený na velmi zajímavě pojatém vyprávění. Hlavní hrdina je hned na začátků zachycen na louce s kupou papírů, na nichž je jeho chystaná reportáž. Ta popisuje události z nedávných dějin. Sám novinář shlédává za velmi obtížné složit jednotlivé fragmenty dohromady a do této pozice je odsouzen i divák, který se celý děj dozvídá v podobě nepřímo navazujících útržků, které jsou prokládány rozhovory ze současnosti. Zmatenost vyprávění odkazuje k nejasnosti charakteru postav. Nelze se jednoznačně postavit na jednu stranu stejně jako nelze jednoznačně poskládat celou zápletku. Režisér tak mistrně vystihuje složitost a komplexnost dějin, která se přímo brání zjednodušení.(07.08.2012)

Pokud odhlédneme od samotného obsahu děje, tak velmi silným poutavým momentem filmu jsou prolínající se časové roviny, které se kříží vrací zpět a přeskakují dopředu. Bohužel, až do závěru filmu zůstává tato deviza nepříliš vytěžena, protože silně mate celý příběh, který je jinak poměrně jednoduchý s prostou zápletkou, která by vystačila i krátkému filmu. Režisér ji však svými střihy a vsuvkami napnul na téměř dvě hodiny, které však nejsou nudným pohledem na poloprázdné plátno s poetickými exteriéry. Před očima se odehrávají divoké maďarské dějiny. A třebaže by českému divákovi asi neuškodil podrobnější úvod do dějinné problematiky (jak už to ostatně u zahraničních "historických" filmů bývá časté) film mě nenudil a stále jsem v něm objevoval nové zajímavé prvky. (LFŠ 2012)(25.07.2012)

Velmi silný a emotivní příběh. Pokouším se ho sehnat v dnešní době, ale nějak se nedaří.(15.04.2013)

Nejlepší film na LFŠ 2012.(29.07.2012)