Hříšní lidé města pražského (1968)

Pár epizod je fakt vynikajících, většina je přinejlepším průměr. Někdy se to snaží o jakési "umělecké" epizody, kdy se třeba zpívá a hraje se na vnitřní rozpoložení postav, ale tohle mě fakt nezajímá a takové epizody stály za houby. Černobílý formát mi úplně nevadil, ale je to prostě na mě staré. 3-*

Jiří Sequens, když chtěl, tak opravdu uměl. A tenhle seriál je prostě špička nejen na tehdejší dobu. Všechno výborně sedí. Asi největší kouzlo zde má atmosféra prvorepublikové Prahy, herci hrají civilně a bez přepínání, ať už jde o pány ze "čtyřky" nebo o postavy a postavičky z řad galerky. Mé oblíbené díly: 3.Lady Macbeth z Vinohrad (Květa Fialová a její graciózně vyšinutá postava), 4.Otisky prstů (moc fajn Sovák, který málem smetl daktyloskopii z povrchu zemského), 5.Černé rukavice s nádechem mimopražským, 9.Turecké náušnice, 13.Svědomí, noirově chmurný a temný závěr s přesahem. Ale číslem jedna pro mě vždy byla a zůstane 11.HRA - velké sólo pana Mrázka, který si jen tak ze špásu otevře starý případ. A pomalu se rozjíždí drama, postupně a pomalu vystupňované. Scény na nádraží a kolem kolejí, kde málem dojde k tragédii, ajznboňák Soukup v děsivém podání Josefa Elsnera, kterému "tak jako divně seděl kabát" schovávající se v domě, to všechno na mě působí tím nejlepším dojmem.

Nejlepší detektivní seriál u nás. Obsazení, prostředí a hudba Zdeňka Lišky dodává tomuto seriálu skutečně to pravé ořechové. Jaroslava Marvana jako herce silně obdivuji, proto mě jeho obsazení v roli Rady Vacátka ještě více namotivovalo se k seriálu dostati a jsem rád, že jsem tak učinil. Řadil se k Hospodě a Písařům k mé trojičce nejoblíbenějších seriálů.

Legendárnost této série vyplývá jen z umanutě opakované pohádky o legendárnosti. Sdílená, děděná lež. Řada příběhů je tak banálních a bez hmoty k provedení, že autoři museli k naplnění stopáže neúnosně natahovat nicneříkající scény, ve kterých se producírují výrazné tváře hereckých bardů. Řízný pan rada, který komanduje, protože přece všemu rozumí a je mu hned vše jasné. Člověk na svém místě. Detektivové, uctivý nohsledi, ale zas tak rázní, že si na ně jen tak někdo nepřijde. Galerka složená z nejapných a přitroublých zlodějíčků a slepičích nán... Klišovité přehrávání všech zúčastněných. To vše činí celek dnes už jen obtížně stravitelným.

Pokud nám hříšní lidé něco dokazují, tak to, že v kriminálním příběhu není důležitá složitá zápletka či nadpřirozený hrdina. Ale často k dokonalosti stačí jen výborně napsané a zahrané postavy a prostě dobře vymyšlená atmosféra podpořena solidním příběhem či diverzitou jednotlivých případů. Ráda se k Hříšným lidem města pražského vracím. Pravá klasika.