M*A*S*H (1972)

Nesmrtelná a nadčasová klasika, která ustála i běžné nešvary v podobě výměny postav na základě zákulisní nespokojenosti (Trapper →  B. J., Blake → Potter, Burns → Winchester - všichni vyrovnali, mnohdy i překonali své předchůdce) a se svou protiválečnou rétorikou nikdy neklesá k agitující nebo nedůstojné úrovni. Hawkeye je jednou z nejlepších seriálových postav všech dob a zatímco u jiných sitcomů bývá výhrou, že jejich vážné scény nejsou trapné, MASH v nich dokáže být nefalšovaně působivý i dojemný. Zasloužilá legenda.

Vtipně a chytře napsané dialogy a situační komika. To je to co nese jednotlivé epizody kupřed a drží kvalitu celého předlouhé série. A občas zařadí vážnou či smutnou scénu, aby si divák uvědomil, že pžes všechnu legraci, TOHLE JE VÁLKA! A pak přirozeně nesmrtelný český dabing. Podobně jako u četníků Louise de F., i zde je to samostatná vrstva diváckého prožitku, když hlasy našich populárních herců mluví ústy neméně populárních zahraničních hvězd...

M*A*S*H je televizní zázrak maskovaný jako sitcom, seriál, který si dovolil nemožné: rozesmát tě uprostřed války a hned vzápětí ti bez varování sebrat půdu pod nohama. Tohle není komedie o doktorech ani válečný seriál s fórky – to je dlouhodobá pitva absurdity konfliktu, kde smích funguje jako poslední obranný mechanismus před šílenstvím.
Humor tu není samoúčelný, ale existenciální. Vtipy nejsou proto, že by válka byla legrace, ale proto, že bez nich by se to nedalo přežít. Seriál s chirurgickou přesností střídá gagy s momenty, kdy se směješ a současně cítíš, jak ti v krku roste knedlík. A přesně v tom je jeho síla: nikdy nezlehčuje utrpení, jen odmítá dovolit, aby mělo poslední slovo.
Postavy nejsou karikatury, ale živí lidé obroušení stresem, únavou a ironií. Každý z nich si nese vlastní způsob, jak se nezbláznit – sarkasmus, disciplínu, víru, alkohol, nebo prosté popírání reality. Vztahy se vyvíjejí pomalu, přirozeně, bez seriálové hysterie; humor stárne, charaktery zrají a seriál se nenápadně mění z taškařice v hlubokou lidskou výpověď.
Scénáře jsou překvapivě odvážné, dialogy ostré a přitom lidské, a seriál se nebojí být politický, morální ani smutný. Když přijde ticho, má větší váhu než deset point. A když přijde smích, často bolí – protože víš, proč vlastně vznikl. Finále seriálu není jen epizoda, ale kulturní událost, která dokázala, že televize může být stejně silná jako velké kino.
MASH je zkrátka nadčasový důkaz, že humor a vážnost nejsou protiklady, ale dvě strany té samé mince. Seriál, který tě rozesměje, rozloží a pak tě nechá složit se o něco chytřeji než předtím. Nezestárl, protože lidská hloupost, bolest a potřeba smát se navzdory všemu bohužel nikdy nevyjdou z módy. A právě proto je MASH pořád tak zatraceně silný.

Je obdivuhodné, že přes velmi omezený potenciál se náměty na dílčí zápletky nijak zásadně neopakují a s postupem času snad dokonce i gradují. Příkladem budiž fakt, že za zdařilejší obsazení hlavních postav považuji to "druhé". Zatímco v zábavné rovině je na seriálu už dost patrný jeho věk (sexistické či rasistické narážky se tehdy tolik neřešily a asi i dost lidí pobavily, dnes už jsem na podobné srandičky lehce citlivější), v té seriózní se objevují silné osudy, ze kterých mrazí dodnes. Oblíbené díly: 1x6 (Nenávidím tajemství), 1x15 (Tuttle), 4x15 (Drahá mami), 4x19 (Cena tomatového džusu), 5x8 (Únos Margarety Houlihanové), 6x6 (Válka nervů), 6x21 (Volání pošty potřetí), 7x11 (Na vlastní oči), 7x18 (Cena), 9x5 (Smrt si bere dovolenou), 10x11 (Smrtí nic nekončí)

Ja viem, že písať o seriáli, ktorý tu bežal pred desiatkami rokov je trochu vošajslich, ale prečítal som si staršie názory a už sám fakt, že MASH dostal aj hodnotenie jedinej hviezdičky, mi nedal pokoj. Rozumiem, že ak si človek sadne k pozeraniu už dopredu nastavený a s určitou predstavou, alebo v duševnom rozpoložení, ktoré nedovoľuje hľadať v prezentovanom niečo dobré a dostane niečo iné ako si prial, nemusí to stráviť. Ale označiť seriál za americký paškvil sa mi už pochopiteľné nezdá. Nie je to ani slaďák z Beverly Hills, ani nekonečná tupá sága typu Dynastia, ani jeden z nespočetných krimiseriálov rozličnej úrovne, ani komediálny seriál s rušivým prihlúplym rehotom na povel (veľká vďaka českému dabingu, kde bol tento prvok vypustený - v jednom dieli ostal, neviem, či nedopatrením alebo úmyselne, a mne to pokazilo celý dojem z epizódy). Tak dlhý seriál má zákonite aj slabšie diely, akoby naschvál tam, kde sa scenáristi pokúšali o sitkom. Ale prevažná väčšina seriálu s humorom, ktorý vyvažuje absurditu vojny, v ktorej sa protagonisti ocitli, má úžasný ľudský rozmer so silným protivojnovým, humanistickým podtextom. Čakanie na klinickú smrť raneného, aby druhý mohol dostať aortálnu náhradu, klavírista, ktorý prišiel o ruku, v reálnom čase prebiehajúci boj o život pacienta, u ktorého musí byť zákrok dokončený do dvadsiatich minút, príbeh raneného, snímaný z jeho pohľadu, hráč amerického futbalu s amputovanou nohou, zničené nádeje mladých vojakov, , pohľad na túto vojnu a účasť v nej, ktorý z hlavných hrdinov dostáva vojnový korešpondent... Ten seriál je skvelý a opakovateľne pozerateľný. Neviem koľko repríz nakoniec znesiem, ale niektoré epizódy si dokážem vychutnávať stále dookola. A to nie som postihnutý Alzheimerom. Skvelý seriál, výborne nadabovaný, aj keď ma občas vytáča nadabovaný násilný a škriekavý Hawkeyeho smiech. Ale keďže to bolo v obrovskom chvate, tak...