Větrná hora (1955)

Plány revanšistů zhati, Pepa Vinklář boubelaty? Měla tahle akce šíleně smutných henleinovců šanci na úspěch? Proč naši pohraničníci nesoutěžili na Velké národní steeplechase? Spousta otázek a ještě více odpovědí. Na palubě hvězdná posádka včetně mladých kadetů, ale šeredně se to zmítá v žánrové neukotvenosti (ten akční dokonce způsobil díru pod čárou ponoru). Nezbývá, než dodat: „Pomoc, soudruzi..!“

Větrná hora je sice film z 50. let a figurují v něm diverzanti, ale naštěstí tentokrát ne ti západní, ale pováleční. Na tom není nic až tak zvláštního, přeživších nacistů byla celá řada, kteří si chtěli jakýmkoli způsobem polepšit. V tomto případě však šlo o útěk na západ. Oproti klasickým budovatelským nebo propagátorským filmům je zde té čistě komunistické tématiky přeci jen méně. Najde se i nějaké drama, byť závěrečná přestřelka je dost naivní, když každý střílí, jak ho zrovna napadne a dlouho nikdo nikoho nemůže trefit, byť se do střel každý vrhá jak šílený. Na svou dobu to ale jisté napětí má. Ve filmu se objeví mnoho později slavných herců a tak je můžeme vidět jako mladíčky. Naopak první film je to pro Marii Kyselkovou pozdější princeznu se zlatou hvězdou.

Větrná horabyla jedním z mála filmů Jiřího Sequense, které jsem dodnes neviděl (konečně napraveno!) a vlastně ani nevím, proč jsem se jí vyhl v době, kdy jsem tvorbu tohoto režiséra tak nadšeně objevoval a řadu kousků sjížděl i opakovaně. Každopádně jsem si po čase potvrdil, že Sequensovo filmařské řemeslo v kriminálním žánru, s poctivým budováním napětí a z pohledu doby i velmi slušně odvedenou akcí, u mě pořád zabírá natolik, že mě během sledování vůbec žádnou (jinými zmiňovanou) naivitu či neuvěřitelnost ani nenapadne řešit. Obával jsem se případné socialistické agitace a zůstal překvapen, nakolik je vše podobné vytěsněno do úzadí napínavým dobrodružným příběhem, který tu (podobně jako v PolákověSmrti v sedle) tvoří z pohledu jednoho z hlavních hrdinů jakousi reálnější a strastiplnější variantu na tehdy oblíbené rodokapsy. Sequensovi se z prostředí pohraniční stráže podařilo vytěžit slušnou atmosférou, i s kapkou drobného mysteriózna během bloudění v zapadlém podzemním dolu a příběh získává na síle dalším zúčtováním s bývalými fašouny a oportunisty. A když se chýlí k happy endu se zdánlivým prohloubením romantické zápletky (asi jediný prvek, který děj pro mě trochu zdržoval, byť jistý význam měl), dochází nejen k jeho nečekanému přerušení, ale i dalšímu setmění atmosféry tam u dolu na Větrné hoře... Jméno Pecián v souvislosti s tímto filmem zůstane divákovi chvíli v paměti.[80%]

"To jsou mi teda posily. Jeden tu přišel malovat, jiný fotografovat, a havíře aby tu pohledal…"Na tomhle socialistickém "thrilleru" mě asi nejvíc bavilo to, co sem žánrově vlastně ani nepatřilo. Parta mladých brigádníků (viz třeba Josef Vinklář s kytarou, Stanislav Fišer s frajerskou patkou či polepšený "kriminálník" Rudolfek Hrušínský) sem přináší trocha té mladistvé rozvernosti. A díky přítomnosti několika mladých dam či dívek (nejvíc asi mladičká Marie Kyselková) to má i nádech romance. Burácivě dramatická  hudba Miloše Vacka dává hned v úvodu jasně najevo, že tu půjde někomu o kejhák. A vskutku jedna pořádná přestřelka nás nemine, jakož i obligátní odhalení nekalých praktik zápaďáckých diverzantů. Přesto ale"já vím o Větrný hoře sví…"

Větrná hora, jak to popsat... Napínavé socialistické akční krimi, které jsem hodnotil, jak se dnes říká, bez předsudků. Pozor, dvakrát zaznělo slovo "soudruh", a jednou dokonce... no, bojím se to říct - "sovětské". Užíval jsem si nejen detektivní atmosféru, ale i skvělé obsazení. Za všechny musím zmínitRudolfa Hrušínského,bezvadně vystupujícího v období růstu k moudré dospělosti, aRoberta Vrchotu, kterého byste si zde těžko spojili s henleinovcem Reichmanem zUloupené hranice.