Doktor z vejminku (1982)

K seriálu mě přilákala úvodní písnička, kterou jsem měl rád dlouho před tím, než jsem seriál viděl. Je to i po letech milá podívaná. Růžek a Somr samozřejmě perfektní. Hanzlíkovi a Kolářové podle mě trochu uškodil scénář (občas jsou maličko trapní). Skvělej je v jednom díle Heřmánek...a vůbec - spousta hezkých dalších postav. Podle mě určitě stojí za shlédnutí ;-)(23.06.2020)

Herec Martin Růžek patřil vždy mezi mé oblíbené a tak jsem v jeho filmotéce nemohl vynechat ani seriál Doktor z vejminku. Byl to také jeden ze seriálů Jaroslava Dietla, který jsem neviděl při jeho premiéře. Později se moc nevysílal, možná vůbec, nevím, snad za to mohla ústřední píseň Waldemara Matušky, který dal později vale socialistické republice. Jsem moc rád, že se tvůrcům podařilo vynechat skoro v každém díle nějaké komunistické řeči, úkony, soudruhy a já nevím co ještě. Doktor z vejminku tak na mne zapůsobil pohodovým dojmem, který by se dal ideálně vysílat v nedělním odpoledni ke kávě, čaji a čerstvé bábovce. Zdá se tedy, že seriál splnil to co měl - podat obrázek o životě advokáta v penzi, trávící podzim svého života na vejminku u dcery, zetě a vnuků a který si jako bonus v každém díle poradí s nějakou menší či větší kauzou, která se stane v jeho okolí. Martin Růžek jej zahrál skvěle, jen mi neseděla dcera Daniela Kolářová a zeť Jaromír Hanzlík, který v té době hrál snad ve všem. Vzhledem k názvu seriálu se nedalo ani očekávat žádné drama či akční scény, což mi naprosto vyhovovalo. Při jeho sledování jsem si všiml šedivosti, průměrnosti a šílené stejnoty, která u nás v socialismu panovala. Nic nesmělo vyčnívat, barevné byly jen plakáty s tématem VŘSR a na tehdejších silnicích se proháněla jen naše škodovka, sovětská LADA a němečtí trabanti. Ještě že je to pryč, brrr.......Na více než tři hvězdy Martin Růžek nestačil. ***(01.11.2016)

Za totáče zřejmě pecka, dneska už vyvanulý sprej. Sice se o titulní píseň postaral Walda Matušků, nikoliv Olympic, ale telefon zde byl k vidění ještě se šňůrou. Jestli byl ustřižený, to už pan Dietl neozřejmil. Důležité zjištění, alespoň pro mě osobně, bylo, že zde nebyla za celou dobu k vidění slečna se šňůrkou v prdeli. Ne že bych o ty ročníky padesát a níž stál, přece jen jsem čekal, že cenzura zaspala, případně něco přehlédla a že se pokochám spodničkou Veškrnky, polaskám punčocháče Kolářové a rozepnu blůzku Andresíkové, než se definitivně odporoučela hrát čarodějnice. Ale tak asexuální pojetí už dlouho nepamatuji. Ovšem k vidění jsou zde výdobytky té doby, které z dnešního pohledu budí pousmání. Prehistorická "škodovka" je zde málem považována za luxusního "bavoráka", televize, kterou byste se báli pustit, že vám od její obrazovky chytne oděv, je tady vrcholem elektroniky. Stačí se tímhle seriálem na pár minut rozhlédnout, hned bezpečně víte, v jaké době vznikl. Podskalský určitě natočil lepší věci, Dietl určitě napsal záživnější seriály. Hlavní a kvalitní akvizicí je Martin Růžek, který by přesvědčivě zahrál i strom v lese. Režie sahá po kvalitně řemeslném zpracování, nedopřává však žádné tempo. Jednotlivé epizody působí zdlouhavě, i když nejsou úplně blbě napsané. Z dnešního pohledu to ale fakt moc neobstojí. Určitě se najde řada starších ročníků, které nostalgicky zavzpomínají na kvalitní seriálovou tvorbu. A mají pravdu, ale zrovna tenhle seriál je mučivě pomalý a zapadá do jiné časové dimenze. 40%(14.08.2015)

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné.(28.11.2011)

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s těmi advokáty v důchodu rozthl pytel: 1979 Causa králík (Miloš Kopecký), 1980 Jak napálit advokáta (Kopecký), televizní cyklus Milana Růžičky, na jehož název si bohužel nevzpomínám (překvapivě opět Kopecký) a ještě tohle nadělení s Růžkem (vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vyšlo najevo, že to předtím nabízeli Kopeckému). Právě ta kvantita škodí všem jmenovaným a tahle záležitost je, myslím i objektivně nejslabší. Ani bodrá Matuškova píseň mě nenadchla. 50 %(06.05.2003)