Trhák (1980)

V rámci školní práce jsem musel v roliKukuryskoro čtyřicetkrát opakovat ''nemám v hlavě nic!'' monolog - až jsem pomalu opravdu začínal přestávat v té hlavě cokoliv skutečně mít. To ale nic nemění na tom, že jsem si tenhle film, co jsem ve svých plus minus deseti kvůli ségře viděl plus minus dvacetkrát, po nedávném znovuzhlédnutí se svou filmařskou školou minimálně já osobně užil a ocenil, jaká nehorázná přeplácaná kravina to vlastně je. I když, těžko říct, jak moc meta to celé je a povzneseme-li se od faktu komedie, jakou historii to celé bude mít a na co vše se odkazuje, případně v kontextu (možní i politicky) paroduje (minimálně nějaké urážky směrem komunistického bloku mi přišlo, že jsem dokázal pochytit).

Viděl jsem kdysi v premiéře (ano, roce 1980) a teď jsem si vzpomněl, že existuje. A tak jsem si chtěl ověřit, jestli se připomene tehdejší pocit „kulturního studu“, který jsme v husákovském socialismu opakovaně zažívali při občasném sledování všech možných televizních estrád, feérií, silvestrů nebo kabaretů - a který jsme také na Trháku s rodinou „utrpěli“ velmi intenzivně s ostatními platícími diváky v kině. Anebo mne v roce 2026 Trhák tehdy začínajících autorů Svěrák/Smoljak v režii p.Podskalského v dospělém věku nějak nečekaně a příjemně překvapí? Stručně řečeno, nepřekvapil, spíš jsem se po opětovném shlédnutí ocitl na hranici kulturního PTSD. Ano, rozpoznal jsem řadu vtípků a hlášek a vůbec počátky „komična“, později zdomácnělého v tvorbě divadla Járy Cimrmana. Asi dvě písničky z tohoto „muzikálu“ se i dnes ještě z rozhlasového éteru ozvou. Ano, vnímám, že  celý film „o filmu z prostředí vesnice“ je natočený záměrně „špatně“, že nemá děj a je seskládaný z nekončících, mnohdy až infantilních skečů. Že má divnými střih, že je nasnímaný na filmový materiál různé kvality a barevné stálosti, s občas podivnými filtry na objektivech. Asi to „celé“ mělo být od tehdejších tvůrců prezentováno jako rafinovaný naschvál, jakýsi zdvižený prostředník schvalovačům tehdejší povolené tvorby socialistické zábavy.. Jenže je z toho příliš cítit, i po těch letech, že je to prostředníček ukázaný patřičně uctivě až servilně, se souhlasem a schvalovacím razítkem nějakého kulturního hlavouna s rudou knížkou. A tak nám zbyl podivně prkenný pyrotechnik Jiří Abrhám, adorovaná Hanička „Písnička“ Zagorová, Schovanky s křivými zuby, juchající Michal Tučný, Jiří Schelinger jako pařez, Vlaďka Kozderková jako ideál krásy socialistické pracující ženy, Juraj Kukura jako zbabělý uzenář v hraběcím obleku a besídková vystoupení tehdejšího baletu Československé televize. Dávám 20% a vidět to fakt nemusíte, není to taková guilty pleasure, jak zde mnozí jiní píší.

Když jsem tento film viděla poprvé, moc se mi nelíbil. Dnes jsem si ho pustila čistě náhodou a skvěle jsem se bavila. Smoljak, Jirásková a ďábelský Petr Čepek. A nejen oni. Plno hlášek, zpěváci a herci, z nichž mnozí už tady dávno nejsou... Vlastně jsou - napořád. Ale někteří moc chybí, odešli příliš brzy.

Dřív jsem tento film neměla ráda, protože až příliš dokonale zobrazoval to, co parodoval – lobotomizované, soudružské hudební estrády. Fáze s hajným, listonoškou a hromadnými svatbami, jako by z oka vypadla všem těm nechutným Karáskům a To byla svatba, strýčkům. Nicméně po letech, kdy už opadl stres z normalizačních a post-normalizačních slátanin (oni je sice pořád na ČT úspěšně opakují, nicméně naštěstí to dnes lze už přepnout-vypnout), musím uznat, že satirických hlodů je v Trháku uspokojivé množství. Obzvlášť třenice mezi Svěrákem a Smoljakem působí docela věrohodně 😉. Petr Čepek BEST.

Autorskou dvojici Svěrák/Smoljak mám moc rád, ale Trhák mi vůbec nesedl. Hudební komedie není žánr, který bych vyhledával a písně zde uvedené mě opravdu za srdce nechytly. A neuspěl u mě ani tématem a dějem. Když to člověk srovná s filmy, jako jsou např. Kulový blesk nebo Vrchní prchni, tak vedle těchto skvostů Trhák působí jako estrádní zábava, která může oslovit hodně lidí, ale já se k nim nepočítám. Naprosto chápu, že samotný Smoljak považuje tento film za svůj nejhorší.