Bílá paní (1965)

Veselý a vtipný film o jednom malém městě, jednom malém hradě a jedné velké Bílé paní, která zamotá hlavu nejen politickým představitelům města, ale celému socialistickému zřízení. Kromě toho, že to má takovou zábavnou zápletku je to naprosto dokonale obsazeno od kastelána až po předsdedu MNV. Tyhle filmy mají v sobe takovou hezkou letní atmosféru plnou letních večerů na hradě a veselých návrátů z hospody, při kterých jak známo vzniká spousta skvělých nápadů. Politická ideologie a společenská náchylnost na manipulaci tu je vlastně vedlejší produkt, hlavní je že se u toho člověk baví a kouká jaké všechny řeči je možné vyplodit u neautorizovaného vodovodu nebo dlažbě u školy. Skvělý Hrušínský a a jeho slovní obraty. Moc pěkný letní film co pobaví.

Excelentni komedie, satyra a hvezdne obsazena pohadka pro dospele o strasidle co kona dobro, ale nehodi se rudejm do kramu...A clovek se prece musi rozhodnout, na jake strane bude strilet. Jednoho veseleho vecera se v putyce upece napad probudit bilu pani...mezi tim uz je poverena ukolem od mistni duchodkyne o natazeni vodovodu do chalupy...a jde se! Pokus se povede a strasidlo je na svete, ale ejhle....co ted s tim kdyz vsecko dobro ve vsi najednou nedele jen narodni vejbor! Musis si s tim poradit mistni stranicke vedeni a kdyz to selze...hura uz jedou soudruzi z prahy, kteri snad celou situaci vyresi. Patrani na miste vladne az za roh :D kdy strasidlo chodi po zamku a za nim beha nase tvrda komise....Kdyz pak zjeveni opravi i chodnik a postavi plot u slepicarny - coz oceni hlavne pani Ruzickova....Vymysli vedeni obce super plan na stavbu mostu a zapojeni strasidla do zvelebovani obce....ale to by prece pracujici clovek nechtel! Musime myslet hlavne politicky a neztratit vyru v cloveka! Krasna komedie...ktera ma i dnes co divakovi nabidnout ja se bavil.

Před takovými 30 lety bych řekl, že je Bílá paní perfektní kritikou poměrů v bolševickém Československu. Jenže je rok 2026 a když se podívám na dnešní poltické poměry, naznám, že je Bílá paní nadčasovou sondou do přemýšlení politiků bez ohledu na rudost jejich názorů. Na tomto místě jistě nelze zabředat do detailů, ale ty neexistující mosty, po kterých kráčíme, opravdu nezmizely v listopadu 89.

To je tak dokonalé, a bohužel i nadčasové. Absurdní scénky, které nejsou až tak absurdní, jen možná trošku přehnané. Ale ani to není až tak jisté. Sice se tomu smějeme jako absurditě socíku, ale ono se stačí trošku rozhlédnout po dnešních politicích, a jejich řečech a touhách. A bohužel i po voličích, kterým stačí pár akčních slovíček, kterými se ukáže na nepřítele, a hned hýkají nadšením, volají sláva, a plivou na toho, který může za jejich zkurvený život. Lidi se bohužel nemění, jen mění košile a vlajky.    "Mít něco je vždycky podezřelý, vždycky podezřelý"    "To musíte moc opatrně, aby nám lidi nezačali moc přemejšlet"

Záplava skvělých herců udělala své, sem tam se objevil i dobrý vtip či chytrý mnohoznačný dialog a celým dějem se prolinala příjemná protirežimní satira. I přesto se na té krátké stopáži Bílá paní nepříjemně táhla a kvůli jisté strojenosti a předvídatelnému humoru neumožnila se do filmu ponořit.„Tím naše prohlídka skončila. U vchodu odevzdat papuče. … Mít něco je vždycky podezřelý! … Strašit se může až po smrti, že ano. Kdo nebyl, nemohl umřít. A kdo neumřel, nemůže strašit!“